lover-of-music - @ 02.10.2016 | #

Pro mě je to klasika všech klasik. Poslech toho alba je naprostou povinností všech milovníků kvalitní hudby, jako já. Je to zároveň také mé první album, které se mi zdálo jako jedinečné, špičkové a geniální. V té době jsem ještě toho tolik neznal. A pak už to šlo samo.
Sgt. Pepper je prostě základ, který je třeba mít.

Všechny písně na albu jsou skvělé, ale na onu nejvyšší špici bych jsem vyzdvihl třeba nádherný psychedelický sen v podobě Lucy In The Sky With Diamonds. Určitě první dvě, dále třeba famózní She's Leaving Home s nádhernou úvodní harfou. Zde hraje pouze orchestr. Indickou Within You Without You, Lovely Rita a závěrečný opus A Day In The Life u kterého vždycky tajím dech.

Já neznat Sgt. Peppera, tak se propadnu hanbou.

EasyRocker @ 06.10.2016 04:58:39 | #
Já nemohu, než se Zdeňkem souhlasit. Oni byli první, kteří to rozjeli a protože se stali nejen hudebním, ale i společenským fenoménem (vyhnaným ovšem z větší části médii a naivními teen-fanynkami), je jasné, že byli pro mnoho lidí u nás jasným symbolem rebelie. I oni si byli nepochybně vědomi toho, že je potřeba začít hrát trochu serióznější a vážnější formu rocku, proto ta pro mě určitě sympatická proměna na konci jejich kariéry, kde mám několik jejich alb, hlavně Abbey Road, mezi nejoblíbenějšími. Ale jinak nevím, jak mohou lidé a zaslepení příznivci nevnímat jasný, podle mě až o třídu čnící rozdíl mezi jejich prostou, nekonfliktní, byť geniálně melodicky vystavěnou hudbou, a výtvory, které byly vydány, no když už jsme zrovna u toho Seržanta - např. v tom roce 1967. A že toho bylo. No a když si vybavím, že tady vyšlo The Who Sell Out, debutové album JH Experience, pro mě zcela zásadní deska, debut Vanilla Fudge, vynikající deska od Mayalla, Disraeli Gears od Cream nebo třeba legendární debut Doors, na úvodní exploze se chystali LedZep a Jeff Beck, pak mi opravdu musí brouci odpustit, ale jejich opěvované album u mě nedosahuje ani na jednu z jmenovaných kapel, a to ani zdaleka. Také mám čím dál víc dojem, že vnímání Brouků je generační. Přečetl jsem si ale už o Beatles nějakou literaturu a čím dál větším symbolem rebelie pro mě vždycky byli a budou Rolling Stones (ty jsem shora ani nezmínil). Tolik můj názor. A nyní kamení sbírejte...