Walrusa - @ 26.11.2013 | #

Z tohohle alba (dvojalba) jsem bývala vždycky dost rozpačitá. Mám totiž ráda alba sevřenějšího a kompaktnějšího rázu, ale pokud si vypůjčím heslo Evropské Unie: "Jednotná v rozmanitosti," pak mohu jen nepřítomně konstatovat, že dle tohohle hesla je tenhle počin vlastně jednotný.
Je tu mnoho kousků, které mě vždy moc přitahovaly: odvázaná Back In The U.S.S.R, neposkvrněná přírodní Blackbird, přímočará Revolution 1 nebo zvláštně ponurá Cry Baby Cry.
Ale samozřejmě najdu i pro mě slabší kousky: Bungalow Bill, Piggies nebo Wild Honey Pie.
Revolution 9 je kapitola sama pro sebe, když jsem ji slyšela poprvé, tak mě notně vyděsila, ale teď ji beru s klidem.
Otázkou zůstává: proč brouci neudělali z tohoto dvojalba jedno silné album? Ostatně asi ani nemohli. Vždycky když se zpětně ohlížíme do historie, na války, zvraty, krize, občas se přistihneme, že si klepeme na čelo se slovy: "Proč ti ti idioti neudělali jinak? Kdyby..."
Ale, žádné kdyby neexistuje. Když se člověk rozhoduje, používá aktuální informace a jedná v souladu s aktuálním stavem. A teprve až s odstupem času, kdy má jiné informace a je jiný stav si řekne, že by jednal úplně jinak. Brouci to prostě udělali jak to udělali a já věřím, že to udělali v souladu s tehdejším stavem věcí. A jsem ráda, že je to dvojalbum jednotné v rozmanitosti.

Voytus @ 27.11.2013 12:13:48 | #
The Wall nejlepší s obrazem. Ale zase jsou tam některé odlišné verze písní, než na albu, raději mám koncertní podobu.
Hluchá místa bohužel jsou, navíc se jím celou dobu táhne Watersův zpěv - nezpěv (pro srovnání skvělé Gilmourovy vokály v Goodbye blue sky, a sólové party v Comfortably Numb a Young Lust. No a pak Watersovo úpění v Don't Leave Me Now - i když tam se to asi z určitého pohledu dá pochopit jako nářek...ale stejně...).
ELO neznám moc dobře, mám je naposlouchané jen z výběrovek, desky jako celek moc neoslovily.

Jinak mám ale dvojalba vcelku v oblibě:

Rolling Stones - Exile on Main Street (už od základky jedno z mých vůbec nejoblíbenějších alb)

Bob Dylan - Blonde on Blonde (to samé)

Frank Zappa - Freak Out (taktéž :-))

Yes - Tales from the Topographic Oceans (dlouho jsem se mu vyhýbal díky různým recenzím a názoru o plýtvání vinylem, pak se nějakou dobu postupně nořil - dnes jej beru jako poctu tomu, čemu říkáme hudba)

Genesis - The Lamb Lies Down on Broadway (tohle je pro mě nejlepší dvojdeska vůbec. Hudba, příběh, kompozice, zvuk, nápaditost, snad žádné slabé místo, navíc schopnost přenést posluchače do zcela zvláštního stavu - možná to zažívám jen já :-))

a řadu živáčů - Live & Dangerous (Thin Lizzy), Made in Japan (Deep Purple), Bursting Out (Jethro Tull), Seconds Out (Genesis - podruhé :-))

A od Beatles mám jiné favority: Abbey Road, Revolver a Rubber Soul.