Filozof - @ 14.11.2007 | #

Hned na začátku je patrné opětovné mírně přitvrzení a navíc o trochu bohatší a plnější zvuk - alespoň v úvodní Dreamer.
Za ní napínavě začínající, zajímavě pokračující a skvěle končící pecka Stealin'. Jo - tak ta patří k nejlepším uriášovským věcem. Poctivý hardrock, ale silná melodika, sborové vokály v pozadí, vynikající basový part - mňam mlask. Tohle hodně můžu.
Pochopitelně se musím zmínit i o až hymnické titulní skladbě, s krásným, kontrastně až nadpozemsky klidným refrénem, vytvářejícím vytrženě mimozemskou atmosféru klidu myšlenek tibetských mnichů.
Hned následující klávesové tóny If I Had A Time ale vlastně nejsou o nic horší. Prostě jako vždy - každá skladba stejně dobrá, každá dost osobitá, každá dost melodická. Třeba mne zabte, ale která jiná skupina má takhle vyrovnaných a dobrých 6 alb v řadě?? Jo - pár jich je, ale v tomhle hudebním stylu nevím nevím.
Dokonce i Circus - nejslabší kus alba, který se svými akustickými kytarami podbarvenými bongy a vyloženě popovým vokálem včetně frázování jakoby nevěděl kudy kam (zvukem připomínal hodně některé skladby Demise Roussose), a který jako by na album nepatřil, Vám prostě nevadí. I když je nejslabší ještě stále není TAK slabý. No a stejně se už těšíte na typický závěrečný sedmiminutový opus Pilgrim... :-)
Bonusy tentokrát nebudou - mám jen klasickou CD verzi ne-re-mastered.
A tím bychom skončili s Uriah Heep. Nechtějme jim kazit pověst zmínkami o albech, která v pozdějších letech upadají hloub a hloub k šedi a průměru...
Zatím jsme ale v roce 1973, Uriah Heep jsou skvělá skupina a zaslouží si 3 a čtvrt hvězdičky.

Mirek Kostlivý @ 16.11.2007 16:30:50 | #
Pokud by byli Black Sabbath tupější odnož metalu, potom by byli Velvet Underground tupější odnož rock'n'rollu. Když jsem po Paranoidu zavrhl další desky Sabbathů, tak se tyhle výrazy používali namyšlenými posluchači nastupující generace jazz-rocku, pro které byli "Sabbatti" a "Uriáši" jednoduchá muzika dlouhovlasích mániček, kteří znají jenom pivo a tuhle tu "primitivní" muziku. Škatulky jsou velmi pomíjivé, neboť v Americe se řadí takový Queen mezi metal, zatímco u nás to bylo řazeno pomalu do pop-rocku.
A konečně i na ten jazz-rock se klasičtí jazzmani na pražských Jazzových dnech dívali pěkně z patra a pro odsudek nešli taky moc daleko.