Uriah Heep - Sweet Freedom (1973)

11.06.2019 vmagistr | #

Nezvykle až téměř rok po předchozí studiovce ("dlouhou chvíli" však fanouškům kapely vyplnilo živé dvojalbum Live January) pouštějí Uriah Heep do světa své páté studiové album nazvané Sweet Freedom. Nabitý program jim samotným příliš svobody neposkytoval, a ani skladby na desce se nějakého aranžérského uvolnění nedočkaly - naopak, jejich sevření do přísně písničkového tvaru s minimem komponovaných instrumentálních "výletů" kapela ještě více utužila. Příjemné melodie mají nad instrumentací ještě více navrch než na předchozích deskách a zvuk kapely je méně průrazný, vše se však tentokrát ještě podařilo vybalancovat do přitažlivého výsledku.

Úvodní Dreamer je zatím asi nejslabší otvírák, jaký kapela na své desky zařadila. Kytara tu sice sympaticky řádí a skladba samotná nápady nešetří, vše je tu ale takové "řemeslně samozřejmé" - chybí mi tu víc oné pohádkovosti a zastřenosti, do té doby pro kapelu signifikantní. A na nervy mi vysloveně leze otravný Byronův "krasospěv" v opakujícím se slově "dreamer". To druhá Stealin' je jiná káva. Střednětempý basový nástup a hammondkový opar přivádí Uriah Heep v mně sympatické poloze. Skladba má říz, ale kapela netlačí na pilu přes míru. One Day má zvládne i přes krátkou stopáž přinést pozitivní melodii a něco Boxova kytarového kvákání (takto preparovaný zvuk propojený s Hensleyho hammondy mimochodem vytváří jeden z důležitých zvukových identifikátorů kapely). Titulka Sweet Freedom přináší přesně to tajemno, které mi v úvodní skladbě chybělo, a k tomu slušnou práci s dynamikou - i díky to mu jde o můj nejoblíbenější kousek desky.

Nálada pokračuje (jen ten Hensleyho moog mi tam krapet přebývá) i v If I Had the Time, další z těch trošku rozmáchlejších kompozic s dobře odstíněnými pasážemi. Na adresu Seven Stars mám dvě zásadní výtky, které (jinak průměrnou) skladbu posouvají do pozice skladby otravné. Jednak naprosto nevhodně použitá a do popředí uměle vytažená akustická kytara, druhak pak Byronovo přezpívávání abecedy v závěru - to na mě působí vyloženě trapným dojmem. To kratičký a zvukově hodně odlehčený Circus se povedl více; až tak, že si jeho úvodní figuru o pět let později let Box půjčil do skladby Woman of the Night. No a pak je tu závěrečná šleha Pilgrim, která napravuje to, co se na konci The Magician's Birthday moc nepovedlo. Klusavý epický kousek s klenutými vokálními vsuvkami a jiskřivým pianem ukazuje, že kapela ještě pořád věděla, jak na to. Z nezařazených skladeb se mi docela zamlouvá b-strana singlu Stealin' - Sunshine. Zatěžkanou hammondo-kytarovku bych si dokázal představit i na LP - třeba místo Seven Stars.

Kolem a dokola z toho album nevychází nijak zle - i když ke třem z osmi skladeb mám určité výhrady, jako celek vnímám Sweet Freedom jako silnou desku. O kousek lepší než The Magician's Birthday a debut, kvalit tria Salisbury - Look at Yourself - Demons and Wizards ale v mých očích nedosahuje. Čtyři hvězdičky jsou v tomto případě tak "akorát".
reagovat

bullb @ 12.06.2019 07:58:21
vmagistr:
Krásna spanilá jazda tvorbou Uriah Heep:-)
S hrôzou som zistil, že som nehodnotil. Plných 5*.

horyna @ 12.06.2019 08:11:35
Uriah Heep jsou jednou z mých vůbec nejmilovanějších kapel. Až na nějaké tři, čtyři studiovky je mám rád kompletně. Tvorbu od debutu po Abominog s malým zaškobrtnutím Wonderworld naprosto bláznivě:-) I když nějakému hvězdičkování velkou váhu nepříkládám, buď to miluji, nebo mám rád, nebo mne to nezajímá, sedmdesáté roky jsou pro mne víceméně za pět hvězd kompletní. To vůbec nejoblíbenější leží mezi Salisbury a touto deskou-takže svatá pětice.
Díky za pěkný seriál.

EasyRocker @ 12.06.2019 08:32:25
Pro mě hodně kontroverzní soubor. Po ostrém debutu, který by se dokonce dal označit za blues-rock a odvážnými progovými námluvami na dvojce v suitě Salisbury, najednou začali pod vlivem úspěchů na kontinentu hammondově limonádovat. Demons and Wizards je dobrá deska, ale zbytek jejich tvorby mě, upřímně, baví čím dál méně. Nechám si Salisbury, Demons a zbytek prodám. Hammmondy u mě problém jest, a Uriáši jsou toho nejextrémnějším případem. Takoví hardrockoví Beatles.

vmagistr @ 12.06.2019 08:42:12
Znám jen sedmdesátkovou tvorbu kapely a z ní se mi jako významné zdá období 1970-1973 (právě po Sweet Freedom). To "zlimonádovitění" osobně cítím naopak spíš v nahrazování hammondkového zvuku syntezátory v pozdějších letech, se samotnými varhanami jsem kamarád.

PaloM @ 12.06.2019 11:22:11
Hardrockoví Beatles, to beriem ako veľkú pochvalu. Hammond organ, to je vrchol blaha :-)

PaloM @ 12.06.2019 11:32:28
Jeden chalan z nášho ročníka, Rudo, na internáte "vyspevoval" Pilgrim a čudoval sa, že tú skladbu nepoznáme. Chyba nebola v interpretácii Davida, ale Ruda :-))

merhaut @ 12.06.2019 11:48:13
Přidávám se k hammondistům. Pro mě důležitější nástroj jak kytara.

Sweet Freedom mám navždy spojenou s rokem vydání a mé plnoletosti. Měl jsem začerstva na LP z Ameriky, luxusní zvuk i požitky z poslechu. Vnímám je jako monolitické album s hutným hammond soundem.

Každé z tehdejších LP Uriášů mělo svou zvukovou barvu, pro mé vnímání až překvapivě korespondující s dominantní barvou a tématem toho kterého přebalu.

vmagistr @ 12.06.2019 12:33:14
Zrovna co do obalů LP mi ten od Sweet Freedom přijde (alespoň z těch sedmdesátkových) jako nejslabší. Nejraději mám výjev z Return to Fantasy a tank na Salisbury, a samozřejmě i obálky od Rogera Deana.

14.06.2018 terka | #

Poslední album Uriah Heep s Davidem Byronem, na kterém kapela nedělala ústupky, je Sweet Freedom. Jde o desku vyrovnanou, bez větších zaváhání. Slyším z ní pokrok, který Ken Hensley do kapely přikupoval, aby se mohla nějakým způsobem vyvíjet dál. Skladby sice nemají takovou razanci jako na démonech nebo magických narozeninách, ale zase tam nejsou výplně jako u Wonderworld nebo Return to Fantasy. Deska je to pestrá, velice melodická, duchaplná, obsahuje další zajímavé harmonie a strukturou má stále co nabídnout. Jsou na ní jak hity – Dreamer, Stealin, tak závažnější kusy - Sweet Freedom, Pilgrim.

Určitě nejde o vrchol tvorby Uriah Heep, spíš krásný doplňkem do sbírky. V hodnocení bych měla být zdrženlivější, ale kterým uriášům dát pětku, když ne některé z první šestice společných desek?
reagovat

PaloM @ 14.06.2018 07:29:17
Absolútne súhlasím, bez výhrad.
Vďaka.

steve @ 14.06.2018 16:50:02
Sweet Freedom je moje oblíbená deska. S tvým tvrzením, že jde jen o doplněk něčí sbírky nesouhlasím. U mě je to pevná součást hard-rockové mozaiky sedmdesátých let. Naopak, zdrženlivost u takového alba není na místě. Jen jim tu pětku pěkně přihrň.

Balů @ 14.06.2018 17:10:52
Sweet freedom je pro mne významná deska a oblíbená deska.
Zde ještě byl svět UH v pořádku
Naopak John Lawton nesplnil očekávání a Davida nedokázal nahradit.

Snake @ 14.06.2018 18:34:41
Já už jsem se k albu vyjádřil v minulosti a na svém hodnocení bych nic neměnil. Nemyslím si, že je výjimečné, ani zásadní jak v dgf skupiny, tak v hard rocku jako takovém.

oř @ 15.06.2018 09:42:55
Podle mého to nahrazení zvládl Lawton na jedničku. Kdo tomu nevěří, ať pozorně poslouchá

sheik @ 15.06.2018 22:05:19
Sweet freedom výborné.Lawton ani UH jeho nástup nezvládli.Desky s ním jsou o dva levely horší než Sweet freedom.U Luciferů byl třída,u UH chabá náhražka.

pinkman @ 17.06.2018 08:39:12
Byron byl jenom jeden. Lawtonů běhá po světě víc, přesto... lepší náhradu by v té době Hensley těžko našel.

01.02.2017 oř | #

Na Sweet Freedom už to začlo kapele mírně skřípat. Vydávat každého půl roku desku je záslužná činnost, ale nevděčná. Muzikanti v té době disponovali přetlakem nápadů a zřejmě je chtěly všechny porozdávat mezi fanoušky. V některých polohách je cítit i pop a na začátku je umístěna velice slabá věc Dreamer. Ale krásný hit Stealin i většina dalších písniček teze o slabším článku fonotéky U.H. rozpouští. To horší má teprve přijít za pár měsíců. Hensley stále přispíval živými nápady a několika skutečně vyjimečnými klávesovými figurami, které korunuje závěrečný monstertrack Pilgrim. Přesto půl hvězdy dám dolů za řekněme vrtkavé nápady které sem úplně nepasují.
reagovat

20.03.2016 horyna | #

Robert Plant, Ian Gillan a David Byrone. Myslím že tito tři hlasový titáni patřili zejména na začátku 70-let k největším z největších v hard rockové branži. Kdybych měl osobně říci který z nich mě imponuje nejvíc, byl by to právě posledně jmenovaný, především pro jeho neskonale krásnou barvu hlasu.

Uriáši s ním stihli vydat 9 studiových alb, než byl odejit a zcela pevně zastávám názor, že přinejmenším prvních šest je naprosto vyrovnaných a jedinečných. Na Wonderworld se ukázal jejich projev značně opotřebovaný, Return... je dostal, dá se říci skoro zpět do hvězdných výšin, s High and Mighty už bohužel jen paběrkovali. Co přišlo potom všichni víme, skladatelsky famózní a většinou osamocený Hensley byl přeci jen pro soubor důležitější persona, než různými látkami ovlivnitelný Byron.
No a proč právě Sweet Freedom? Prošel jsem si v rychlosti v hlavě jejich diskografii s důrazem na Byronovu éru a v mysli mi vytanulo zrovna tohle album, tak proč ne, rychle s ním do přehrávače.

K albu samotnému: startuje se v klasickém rockovém stylu a musím říci, že je to jeda z mých nejméně oblíbených skladeb vůbec, tady rozhodně.
To druhá Stealin, jejíž úvod tvoří basová kytara, nastupující klávesy a famózně pějící mistr, povyšují skladbu do hitových sfér.
Vícehlasé sbory, Byron letící do výšin a silně pohodová atmosféra prezentují třetí v pořadí One Day. Titulní opus provází Hensleyho hamondky a album začíná nabírat na atmosféře, skoro se zde dotýkáme dokonalosti. Velmi vkusné a originální klávesové rejstříky nás provází skladbou If i Had the Time, zvuk se ztišuje a Byron exceluje ve své klidné, pro něj tolik typické poloze, doslova nás hladí po duši. Boxovy klasické kytary vířící v šesté Seven Stars, svižné tempo a sekundující Hensley nedávají posluchači chvíli k odpočinku. Circus zde patří k mým nejoblíbenějším, přesně tento druh skladby nalézáme na každé reprezentativní nahrávce kapely, rytmicky neuvěřitelně svěží věc s originální kytarovou linkou, hraná v pomalejším, nebo středním tempu, kde Byron ukazuje jak mimořádný byl pěvec, to jsou panečku okamžiky. Pilgrim- hammondky, vzletné chóry, typický uriášovský rytmus a dramatický patos, nás nenechávají na pochybách, že pánové stvořili mimořádně dokonalý, dalo by se říci až operní mega opus.

Musím říci, že album má u mne vzestupnou tendenci co se týče skladeb samotných. Jak jsem napsal na začátku, první mne příliš neoslovuje a po hitové dvojce dochází s každou další skladbou k postupnému zlepšení a nálada stoupá k bodu varu. Na konci jsem opravdu spokojen. Marně teď přemýšlím, kolik takových desek vlastním, hm..., bude mi to nejspíš chvíli trvat:-)
reagovat

Snake @ 20.03.2016 13:11:01
U nás zřejmě nejdiskutovanější album Uriah Heep...

Sweet Freedom je posledním v mé sbírce, ta "novější" už neznám. Líbí se mi skladby One Day, titulní, byť trochu natahovaná Sweet Freedom a především Pilgrim. To je parádní hardrocková pecka. Jenomže jedna vlaštovka jaro nedělá a tak ani jedna skladba neudělá vyjímečné album. Byronovy manýry v úvodní Dreamer mi jdou trochu na nervy a moc se mi nelíbí ani zvuk. Především kytar. Nevím, jestli to nahrávání ve Francii bylo nejlepší nápad...

Všechno co bylo před "Sweet Freedom" mi prostě šmakuje víc. Pro mě dobré, ale nikoli zásadní. Tedy za tři.

horyna @ 20.03.2016 13:22:21
Snake: nikdy jsi ani nezkusil Lawtonovo období, ani pozdější alba? Jasně další "démony" tam nenajdeme.

Snake @ 20.03.2016 13:33:56
Nene. Chybí mi ta "lajfka" z roku 1973 a "Salisbury" (plánuji dokoupit). Jinak to mám od debutu po "Sweet Freedom" všechno, ale ty další desky neznám. Ono mi to od Uriah Heep už i tak nějak stačí :)

horyna @ 20.03.2016 13:43:06
Chápu, kdysi jsem je měl skoro kompletní a postupem času taky zeštíhloval, zrovna u nich člověk nemusí mít všechno

bullb @ 22.03.2016 07:22:37
horyna sa rozbehol ):
Faktická poznámka: David Byron, nie Byrone (asi preklep).
Tu je môj pohľad: Každá skupina pri založení má energiu, ktorú pretavuje do hudby. Kdesi som tu už písal, že práve začiatok 70-tych rokov je práve tá esencia, ktorá vykvasila zo 60-tych rokov. Konkrétne: rozbeh ešte neznamená vždy kvalitu, tu majú vplyv rôzne faktory (nerozpisujem). Viď prvé platne Deep Purple, ale aj Led Zeppelin. Niektorí skôr, iní vôbec sa "nezladia" a vytvoria vlastné projekty. Ale "skupinová" energia umožní vznik takých albumov, ako je "In Rock" od D.P. "II." od Led Zepppelin. V prípade Uriah Heep sú to albumy Look At Yorself, Demons and Wizzards a Magician s Birthday. Lebo práve na nich je ten synergický efekt. Sweet Freedom je na ceste dole. No a ak by som mal porovnávať živé albá práve zo spomínanej trojky D.P, L.Z. a U.H. tak práve Uriah Heep Live je najlepší.
V prípade albumu Sweet Freedom je vidno jasný pokles, ktorý končí "tanečným" Return To Fantasy. Zbytok je nepočúvateľný...

horyna @ 22.03.2016 13:49:13
Bullb: samozřejmě máš pravdu, je to překlep. Jinak díky za zajímavý a interesantní pohled!
A začátek "horyna sa rozbehol ):" se mi moc líbí :-) :-) za těch nějakých cca 50 roků rocku, je sakra obrovská spousta velkých albumů

12.07.2012 Corsica | #

Asi vás zklamu a vy se do mě pustíte, jak to tak bývá. Ale je to můj názor, ne?
Uriah Heep hráli, někdy dobře, někdy skvěle, ale nikdy vysloveně špatně. Jestli ale bylo nějaké místo Byronovy éry nejslabší, je to Sweet Freedom. Přirozeně, od Very 'eavy po Magicians Birthday i s Uriah Heep Live, to máme 5+1 skvělých, úžasných alb, úpadek přijít musel. Sweet Freedom dle mého není špatná deska, jen není dostatečně dobrá. Největší hit Stealin' reprezentuje dobře, ale je vidět odklon od Easy Livin', od Sunrise nebo Look At Yourself. Tomu albu chybí náboj a síla, a nejen pro to, že není tak tvrdé jako předchůdci. A opět je autorem drtivě většiny skladeb Ken Hensley. To je ale náhoda, že nejlepší skladba alba, Circus, jako jediná není od něj...?

Ještě jednou, abyste nepochopili špatně. Neříkám, že je Sweet Freedom špatné album, říkám, že je podprůměrné.
reagovat

Borek @ 12.07.2012 22:04:37
Může být jen jediný důvod, proč jsi při hodnocení desky Sweet Freedom ani slovem nezmínil závěrečnou skladbu Pilgrim - ještě jsi album nikdy neslyšel celé. Buď ho nevydržíš poslouchat až do konce, nebo sis ho stáhnul bez posledního songu. Obojí je špatně.

Cossack @ 12.07.2012 22:28:46
Samozřejmě, každý má svůj názor. Existuje jistě i spousta těch, kteří považují všechna alba od Uriah Heep za slabá. Já z prvních osmi studiových počinů považuji za nejslabší "Wonderworld" ze 74. roku (že to tak slyší i jiní dosvědčuje absence zástupce této nahrávky na "The Best Of…" z roku 1975).

Pokud jde o "Sweet Freedom", patří k mým hodně oblíbeným a nebýt „Démonů”, asi bude adeptem na to „mé nej” z první „osmičky” (takže vlastně z celého repertoáru kapely).
Určitě se mi líbí mnohem víc, než Tebou „nejasně vychválené” album "Return To Fantasy" (ač se mi jinak taky líbí), Corsico…

Corsica @ 12.07.2012 22:45:08
mýlíš se. Album jsem slyšel celé a ne jednou. A ano, Pilgrim taky, i když jsem ho neuvedl samostatně. Ale když si Pilgrim srovnáš s ostatními dlouhými závěrečnými skladbami, Magicians Birthday, Salisbury nebo třeba i Firefly, tak neobstojí. Náhled na celé album nezmění jedna skladba, která mě ani zrovna neuchvátila. Slyšel jsem i Wonderworld, netvrdím, že je nadprůměrný, ale i tak se mi líbí víc než Sweet Freedom.

PaloM @ 13.07.2012 03:40:10
Z diskografií rockovej muziky si kupujem tie CD, ktoré považujem za najlepšie. Sweet Freedom medzi nimi je a žiadny pokles kvality prejavu D.Byrona som doteraz nepočul. Pilgrim je jednoznačne najlepšia skladba zo Sweet Freedom. Preto som nerobil recenzie prvých top albumov Uriah Heep, lebo neviem, čo na nich kriticky analyzovať. Bez urážky Najvyššieho, bolo by to, akoby som chcel revidovať Bibliu.
Tvoj názor však rešpektujem a verím, že si poctivo vyjadril, čo cítiš - aj keď mám názor iný.

smedo @ 13.07.2012 12:08:19
aj podla mna sa Sweet Freedom, ani zdaleka nechyta na predchadzajuce albumy. A dalsie albumy po nom takisto nemusim s vynimkou Firefly

@ 15.07.2012 14:27:34
PaloM: S tvou recenzí plně souhlasím, také považuji album SF za jedno z nejlepších. To co mě přimělo (po dlouhých letech pouhého čtení zde) se sem přihlásit je pouze tvá reklama na bibli. Podle mého názoru stejně jako politika (komunismus, fašismus) zde nemá co dělat ani náboženství. A je jedno jestli jde o křesťanství, budhismus nebo islám.
Kazdy normalni a rozumne uvazujici clovek totiz vi, ze zadny Buh neni. A pokud někdo stále věří na podobné bludy, neměl by zastávat funkci moderátora.. protože tací lidé nejsou nikdy plně nestranní.

Děkuji

luk63 @ 15.07.2012 15:32:56
Steencklees - NL: žádnou reklamu na Bibli tu nevydím, naopak tvůj příspěvek je rizí propaganda ateismu. Tak si ji nech někam jinam. Díky

luk63 @ 15.07.2012 15:33:55
Samozřejmě nevidím - omluva za chybu

@ 15.07.2012 15:45:23
luk63:
Nevydíš? s "y"?
Termín "propaganda ateismu" tedy slyším za 40 let poprvé. Připomíná mi to něco jako velice podobně žertovný termín "propaganda antifašismu".

PaloM @ 15.07.2012 15:46:28
Steencklees - recenziu som nepísal ja, asi špatne vidíš. Žiadna reklama na Bibliu tu nie je, skús si dať predpísať väčšie dioptrie.
Bavíme sa tu o muzike, ak si doteraz nepostrehol :-)
Ak máš čo k obsahu albumov Uriah Heep povedať, nech sa páči.

@ 15.07.2012 15:48:24
Opravu vydet/videt beru zpet. Stane se.. Nevsiml jsem si hned druheho prispevku.

PaloM @ 15.07.2012 15:52:51
a jéje, ďalší nový rýpal.
Prosím, riešme názory na hudbu Sweet Freedom. Pre nás chalanov na intráku (koleji) bol David Byron rockový kráľ. Pilgrim nahrali v angličtine aj C&K Vocal na svoju exportnú LP pre Artia. Tú som počul až pred pár rokmi. Komouši nedovolili vydanie v ČSSR, no na českú verziu namiesto Pilgrim sa dostali iné vynikajúce skladby.

@ 15.07.2012 16:04:52
PaloM: Jsem rád že (ač značně nepřímo) uznáváš svou chybu. Pokud někdo věří v nesmysly - jeho věc (máme svobodu) ať tím ale pokud možno do budoucna neotravuje ostatní normální posluchače.
Album SF nemá s náboženstvím co do činění.
Děkuji.

vmagistr @ 15.07.2012 16:32:36
Steencklees - NL: Pouhé zmínění slova "bible" (a ještě k tomu v rámci obrazného přirovnání) považuješ za propagaci náboženství? Prosím, to je věc osobního názoru - ale pokud jsi podobně radikální i v jiných oblastech, asi si s Tebou moc nepopovídám - a to ani o muzice.

"Kazdy normalni a rozumne uvazujici clovek totiz vi, ze zadny Buh neni. A pokud někdo stále věří na podobné bludy, neměl by zastávat funkci moderátora.. protože tací lidé nejsou nikdy plně nestranní." A takovéto osobní invektivy si prosím nech od cesty, na tohle nás tu není zvědavo mnohem víc - nejen Palo.

K albu Sweet Freedom: Ačkoliv tvorbu Uriah Heep teprve postupně poznávám a nacházím v ní jak silnější, tak slabší místa, toto album jsem si již stihl oblíbit. Obzvláště mám rád sklabu Stealin´, je to jedna z mých nejoblíbenějších od Uriah Heep vůbec.

OHNOTHIMAGEN @ 15.07.2012 16:45:02
Aneb jak praví Monty Pythoni: "An unbeliever! Persecute! Kill the heretic!"

PaloM @ 15.07.2012 18:32:02
Posledný môj dovetok, pre agresívnych ateistov :-)
Žiadnu chybu si nepriznávam a zmierte sa s tým, že aj ja katolík mám právo písať o rockovej muzike.
Biblia má neobyčajnú moc, ani som netušil akú. Lebo dokázala vyprovokovať k registrácii človeka, čo dva roky iba pasívne čítal naše zápisy a zrazu slovo Biblia zapôsobila ako červené plátno na býka.
Asi už niekto zasahoval voči osočovaniu, kým som tu nebol.

@ 15.07.2012 19:09:54
Mně zde zajímá pouze hudba a nejsem zvědavý na nějaké nesmyslné plky o bibli.
Opakuji - věřte si v co chcete (v boha, satana nebo plyšovou opičku) ale neotravujte tím ostatní - normální lídi.

Stejně jako já neotravuju Vás svými problémy, tak vy neotravujte mě svou hloupou vírou. To je to celé

PaloM @ 15.07.2012 19:22:51
Najlepšie by bolo, keby si neotravoval vôbec :-)

yngwie3 @ 15.07.2012 19:28:51
to Steencklees - NL: Nechtiac, ale musím porušiť pravidlo o osobnom osočovaní. Si somár a slušnému chlapovi akým PaloM je, nesiahaš ani po kotníky. Mal by si sa mu ospravedlniť za nemiestne poznámky ohľadom viery. Mimochodom, vobec si neopochopil jeho reakciu ale to už je Tvoj problém.

@ 15.07.2012 20:38:26
Já se zde nebavím a nechci bavit s "PaloMovo" kamarády, já vím, že jich tu má mnoho..
Své teze o "slušnosti" si laskavě nech pro svojí starou.. neznáš mě a jsem rád, že to tak navždy zůstane.
Co se tyce viry, tak se samozrejme nikomu omlouvat nebudu.. neni za co.. podobně jako nacisty nebo komunisty nesnáším i blázny věřící v nesmysl aka bůh.

Takže si hezky klekni, pomodli se, 3x odříkej otčenáš,.. dej si Borovičku a uklidni se..

yngwie3 @ 15.07.2012 20:52:01
to Steencklees - NL: A okrem toho si aj neskutočne obmedzený. Vieš, ja mám manželku, matku mojich detí, moju pani. Starú máš možno Ty. A nie som katolík ani evanjelík, ani nič čo by si si v súvislosti s vierou vedel predstaviť. Som len obyčajný chlap ktorý verí v slušnosť. A to je práve to, čo Tebe chýba. Otčenáš neovládam, nepijem alkohol a nefajčím. Takže si borovičku daj sám. Ja si dám Dream Theater.

Brano @ 16.07.2012 07:17:21
Steencklees-NL: Boh je,bol a bude!Existuje! A to nezávisle na tom,či si to Ty želáš,alebo neželáš.Je to jednoducho fakt,tak sa s tým zmier.Amen.

Corsica @ 16.07.2012 08:47:02
Ne, jediní praví bohové sídlí na vrcholu božského stromu okolo Svarožicova trůnu. Vy ostatní se mýlíte.

Propagace náboženství patří ke svobodě projevu, i když tu žádnou nevidím... pánové není to jedno? Nikdo tu nikomu nic nevnucuje, tak oč jde, jsme na stránce s albem Uriah Heep...

PaloM @ 16.07.2012 09:57:14
No, škoda, dali ste sa chytiť do falošnej pasce občasného rýpalka, čo sa rád vŕta mimo témy.

Čo tak vrátiť sa ku Sweet Freedom ? Ak poznáte Pilgrim v podaní C&K Vocal, čo vravíte na ich spracovanie ? Ako hodnotíte tento cover v porovnaní s ich podaním skladieb Flamenga a Mareka Grechutu ?

martin69 @ 16.07.2012 10:07:19
Palo,není co k albu psát.Je potřeba ho poslouchat.Stojí za to.Od začátku,až do konce.Paráda.

Jarda P @ 16.07.2012 10:51:25
Pilgrim od CK Cocalu jsem neslyšel, nemůžu srovnávat. Doky, vlaky, hlad a boty se mi rozhodně víc líbí od Flamenga, ty vícevrstvé vokály mi tam nesedí. A Chorovod mám raději od Grechuty, i když ten od CK Vocalu taky není špatný.

MrKIngKong @ 16.07.2012 16:56:36
Steencklees - NL, tiež som nevidel tvojho čuráka a verím že ho máš, alebo sa mýlim....hehe

dolycentrum @ 16.07.2012 17:47:36
MrKingKong...zda sa ze rabujes v cudzich vodach...nedokazes viac ako len parafrazovat Bolka...? a to este tak nevydarene a vulgarne..skus prist na nieco sam...KurvaHosi...

Petr Gratias @ 16.07.2012 18:35:09
Zdravím PalaM... Chci Tě podpořit ve TZvém názoru a ujistit Tě o své přízni.
Steenckless se rozhodl o uspořádání tažení proti duchovně orientovanému náboji v hudbě, kterou mnozí s určitých skladeb a alb cítíme, vnímáme a slyšíme.
GEORGE HARRISON byl duchovně založený člověk, stejně jako u nás např. ROMAN DRAGOUN nebo PAVEL PELC (oba Progres), stejně jako JOHN McLAUGHLIN, CARLOS SANTANA, NARADA MICHAEL WALDEN... jenom namátkově řečeno. Všech těchto jmen si vážím, stejně jako hudby pod kterou jsou podepsaní.
Myslím, že jistá míra duchovní pokory v hudbě je důležitá pro její vnitřní rozměr.
Samozřejmě s tím řada lidí nebude souhlasit, ale to je tak asi všechno, co s tím mohou udělat (jak by řekl klasik).
Naši slovenští kolegové-kamarádi jsou duchovně více orientovaní a nikdo nemá právo se dotýkat jejich přesvědčení. Pokud sem někdo vloží svoje postřehy a pocity, které mají s hudbou nějakou vnitřní duchovní vibraci, nic proti tomu nemám.
Zdravím, PaloM!
Děkuji za pochopení

MrKIngKong @ 16.07.2012 19:59:52
Dolycentrum, sorry to len tak zo mňa vybehlo. Nemám rád hardcore-ateistov, ale ani hardcore-protistranu. Myslím, že tu nikto žiadnu náboženskú propagandu nerobil a tak sa kolega z NL (?) nemusel až tak rozrajcovať.

PaloM @ 16.07.2012 20:00:23
Ahoj Petr, ďakujem za tvoj názor, cením si to. Všetkých prosím, aby ďalej na to indivíduum z rodu Ufologov nereagovali. Tu neide o hudobné polemiky a jeho kecy sa ma nijako nedotkli.

17.01.2012 Petr Gratias | #

Album Sweet Freedom jsem si pořídil až po vojně na podzim 1976, kdy tohle album už bylo „staré“ a také sestava už nebyla jednolitá. Chtěl jsem si připomenout tenagerská léta, nicméně v té době už klasický hardrockový model zpíval druhé housle a ve hře byly jiné kapely, jiné styly a více různorodosti. Sweet Freedom tedy ukončilo (s odstupem času řečeno) moje uriášovské období zesíleného zájmu, protože King Crimson, Van Der Graaf Generator, Yes, Genesis, Gong, Soft Machine, ale třeba i Jan Hammer, Herbie Hancock, Frank Zappa mě začali více pohlcovat. A možná v tom také byla potřeba tu „sladkou svobodu“ oslavit po návratu ze zelené magorie, kdy jsem opět mohl nechat růst vlasy. Tím je rovněž pro mě toto album intimně důležité, třebaže význam Look At Yourself, Demons And Wizards a The Magician´s Birthday byl u mě stále neměnný…

DREAMER – důrazný bubenický nástup a posléze dravý nápor celé instrumentace, kde se prosazuje technicky precizní kytarový podíl Micka Boxe a pak už se skladba dostává na důslednou hardrockovou platformu. Box nás zahrne takovou smrští kytarových vln, že dokonce potlačí i Hensleyovy hammondky, které jsou poněkud upozadněny, třebaže v další fázi se proderou do popředí. Tohle je plnotučný úvod, ve kterém není nic uhlazováno, ale hnáno vpřed s potřebnou razancí a Byronovým ďábelským pokřikem, ztrácejícím se ve nekonečnu….

STEALIN´– výrazný bublavý varhanní motiv s baskytarovým doprovodem a Byronův hlas se výmluvným způsobem vemlouvá do vaší přízně, až do okamžiku, kdy nastoupí naplno celá kapela v houpavém tempu a přímočaře se zde odvíjí jeden ze základních riffů, který skladbu prokresluje v celé své šíři. Box dostane příležitost doplnit kreativní kytarové party, mně se ovšem víc líbí vokální stavba – Byronův a Hensleyho hlas se zde nádherně propojují a činí tak ze skladby to správné výkladní zboží. Příklad, jak na jednoduchém a přesto úderném riffů lze postavit strhující skladbu…..

ONE DAY – ta třetí má harmonicky zajímavější kostru a možná je i lépe proaranžována. Ryčící hammondky a kytarové party jedou ruku v ruce vedle Thainovy melodické baskytary a Kerslakeových bubenických postupů. Koncertně zcela určitě silná záležitost, ale na rozdíl od předešlé nemá hitové ambice

SWEET FREEDOM – krásně podmanivý úvod na hammondky. Klasicky „uriášovský“ s patřičným okázalým nástupem a rozvíjením základního motivu. Tenhle recpet na úspěch Uriah Heep dlouho vycházel. Napětí se stupňuje a atmosféra graduje. Také zde je melodická linka čitelná a nijak rafinovaná. Výtečný je okamžik zklidnění napětí a vokální sevřenost tématu. Byron se ovšem opírá do hlasivek a nádherné ohýbání vokální linky má stále svou vnitřní sílu, jako na předešlých albech. Dynamika zde hraje velmi významnou roli a dokáže nabudit, strhnout a mocně zatroubit k útoku za „sladkou svobodu“. Refrén je na skladbě silnější než jednotlivé řazení slok a nástrojová instrumentace jakoby na to spoléhala.

IF I HAD THE TIME – tak k téhle skladbě mám intimní vztah. Před deset lety mě požádala hardrocková skupina Madmen (Uriah Heep Revival), abych napsal pár českých textů na hity Uriah Heep. Ostravskéo rádio je tehdy vyzvalo, aby vytvořilo pár českých coverů a tak to byla docela zakázka, kterou bych nazval výzvou. Z alba Sweet Freedom to byla tato skladba. Vyslechl jsem ji tehdy snad stokrát dokola, abych vstřebal atmosféru, rytmické a melodické postupy a vměstnal se do mimořádné atmosféry. Nakonec jsem text napsal a zpěvákům se „vešel“ mezi rty a údajně měl i básnivou atmosféru sebezpytování. Docela jsem byl na ní hrdý… To, že moje texty nakonec nebyly nazpívány a nahrány nebylo mou vinou, ale nějakými manipulacemi mezi kapelou a rádiem….
Osobně si myslím, že tohle je nejsilnější skladba na albu. (Samozřejmě ne kvůli tomu textu), ale podařilo se zde vytvořit mimořádnou atmosféru, dynamické odstíny, monumentální sound, který Uriah Heep posouval místy dál k artrocku. Monumentální vokální stavba, akcentace zpívané vypovědí a ostrý nástup vypilovaného riffu kvílející elektrické kytary, klouzajících tónů a bzučení Moog synthesizeru. Tohle je podle mého soudu pilotní skladba na albu po všech stránkách.

SEVEN STARS – už jsem se bál, že Hensley zapomněl na své famózně zvonivé akustické kytary, ale nezapomněl. Jsou tady. Nicméně musím přiznat, že je zde mírná asociace v rytmickém členění a pojetí se skladbou Blind Eye z alba The Magician´s Birthday, třebaže vokální linka je propracovanější a vedena jiným způsobem. Valivá atmosféra s melodickým zázemím je pořád ve spojení s famózními vokály jedinečná.

CIRCUS – krásné akustické kytary. Box i Hensley se vyznamenávají. Nádherná balada, která stojí na přehledně jasném a srozumitelném vyjádření s krásnými akordickými sestupy. Dokonce i Kerslakeovy bicí jsou potlačeny a vnímány spíše v jejich perkusivním pojetí. Hammondky v pozadí jenom mlží a já stojím na pokraji téměř latinskoamerických nálad v příjemně znějících akordických proměnách. Hodně povedená píseň.

PILGRIM – závěr má opět rockovou dravost a údernost a celková instrumentace hraje ve správných poměrech hudby, která Uriah Heep posadila do první ligy první poloviny sedmdesátých let. I tady ale musím konstatovat, že se zde opakují postupy, které svazují kapele ruce. Byl to strategický záměr sázet na prověřené hodnoty, anebo pozvolný počátek autorské bezradnosti, který skupina nastoupila? Na koncertech tahle teorie neplatila, tam bylo stále spousta energetického potenciálu a napětí, ale vývojově se kapela začala točit v kruhu. Varhanní sound s patetickým vyzněním měl pořád sílu a grandiózní schopnost zaujmout, boxovské kytarové eskapády byly podpírány wah wah pedálem a masivním náporem na dravost. Byronův vokální výkon je zde ovšem stále famózní a dravý a dodává skladbě potřebný potenciál….

Sweet Freedom – mám-li být upřímný, je pro mě „posledním“ albem Uriah Heep, které jsem akceptoval v celkovém pojetí. Bohužel další alba pro mě znamenala stále silnější propad do průměru a později bohužel do podprůměru. Myslím, že kapela se vnitřně nemohla dohodnout na koncepci, zda stavět na modelu střídání tklivých balad s razantním hardrockem, anebo se odvážit více experimentovat se stavbou skladeb a jejich aranžmá, ale protože ne každý hudebník v kapele byl asi nakloněn nějakým proměnám, vsadilo se zřejmě na prověřený model. Stále tvrdím, že hlavním mozkem kapely zůstával Ken Hensley. V Británii Uriah Heep bojovali s vrtkavým publikem, ale v kontinentální Evropě a Skandinávii suverénně vítězili, zatímco v USA v podstatě nikdy pořádně nezabrali tak, jako třeba Led Zeppelin nebo Deep Purple… Album si ale stále pouštím s nostalgií pamětníka a konstatuji, že se při jeho poslechu nenudím a že se spíš dokážu naladit do pozitivna…
Pět hvězdiček s našpulenými rty ale dám!

reagovat

nowhere_man @ 17.01.2012 14:28:05
Nechcem byť puntičkár, ale minimálne dvakrát tam je napísané Boxův vokální výkon. Nespieval náhodou Byron? Ja viem, že je to len nedorozumenie, ale veľké, lebo pre mňa je David Byron spevák č. 1.

Mirek Kostlivý @ 17.01.2012 17:02:59
Protože jsem šel na vojnu právě toho smutného podzimu roku 1976, mohl jsem si tuto desku více jak dva roky velice často přehrávat. A už tenkrát ve mně vznikala pochybnost, kam se začíná kapela ubírat. V té době jsem jim samozřejmě ještě "odpustil", později jsem ale kapelu "odpískal" právě pod dojmem výše zmiňovaných kapel.
A že tam zpívá Byron a ne Box Petr určitě ví, bohužel oba začínají na úplně stejné písmeno. Je-li tomu opravdu tak, mohu to opravit ... :-)

Petr Gratias @ 17.01.2012 17:33:15
Zdravím Nowhere Mana....
máš samozřejmě pravdu.
Jednmoduše jsem se v tom ajfru upsal.
To je správná připomínka.
Pokud bys to dokázal opravit, byl bych Ti povděčen.
Děkuji za upozornění!

Petr Gratias @ 17.01.2012 17:36:23
Díky, Mirku...
za tu opravu!
Box samozřejmě nemůže být Byron a naopak.
Přesto se ale PC chová někdy velmi záludně:
když jsem zadal Lennon - skočil mi tam Lenin.
To je ovšem velmi pikulérní záležitost.....
Děkuji!

nowhere_man @ 17.01.2012 17:36:39
Ja samozrejme viem, že Petr sa len obyčajne ľudsky pomýlil, pretože tu nie je nik, kto by si myslel, že Petr Gratias nevie, že Byron bol spevák. Takúto chybu by omylom mohol spraviť hocikto z náš. Ja len toľko, že nepochybujem o Petrových znalostiach, určite sú mnohonásobne väčšie ako moje.

Mohyla @ 17.01.2012 17:52:44
Peter, mám opraviť Byrona aj v hodnotení Pilgrima, Tiež je tam vyzdvihnutý Boxův vokální výkon?

Mirek Kostlivý @ 17.01.2012 18:46:07
Protože předpokládám, že Byron nikde na této desce nezpívá (viz chytré encyklopedie), tak jsem to opravil všude, kde je uvedeno Box+zpěv. Jo, psát o Lennonovi jako o Leninovi, to by bylo něco :-).

Petr Gratias @ 17.01.2012 19:45:16
Děkuji Vám všem, pánové,
za snahu napravit moji mystifikaci.
Mick Box- kytarista a David Byron - zpěvák.
Ještě jednou se omlouvám.

Mohyla @ 17.01.2012 20:09:00
Mirek, doska je pačarovaná/ no doska, písanie okola nej....."Protože předpokládám, že Byron nikde na této desce nezpívá",... ale zpívá, asi bude najlepšie naše reakcie odpáliť, čo Ty na to?

PaloM @ 18.01.2012 06:16:15
No čo, aspoň bola chvíľu sranda :-) Myslel Box, napísal Byron - a každý vie, ako to je. Ku Sweet Freedom mám veľmi pozitívny vzťah, spozornel som až pri Wonderworld, posledné CD s Byronom, čo som kúpil.

Jarda P @ 18.01.2012 06:43:39
Zamlada byly u mě zásadní všechny desky včetně Wonderworldu, z Return To Fantasy a High and Mighty jsem měl už jen dohrávky na páscích. Dnes už jsem vzal na milost i ty poslední 2 s Byronem, minimálně půlka věcí na nich je dobrá.

hejkal @ 18.01.2012 07:23:01
Stáva sa. Tiež si často pri myslení na všetko možné okolo diela popletiem ovládanie rúk a píšu niečo iné. Pamätám si na Amboy Ducks, aby som ostal na progboarde. Tiež si často pletiem krstné mená, napíšem, čo mi prebleskne hlavou a potom dumám, bol to Paul alebo John Hammond a pod. :) Sweet Freedom je výborný album.

b.wolf @ 18.01.2012 11:05:21
To jsem si zase pěkně početl; recenze P. Gratiase jsou bezvadné. Tuhle fošnu jsem zakoupil kdesi na burze a dodnes ji mám doma (i když pravda za ty roky už hodně jetou)... Pro mě nejlepší záseky Circus a hlavně Pilgrim-to je prostě paráda. Moc děkuji za recenze a zdravím Mr. Gratiase. Hodnocení je bezpředmětné - 5/5

Petr Gratias @ 18.01.2012 11:56:11
Zdravím Hejkala....AMBOY DUCKS, to je docela pěkné ušlápnutí - udělat z "vévodů" přímo "kačeny"
DUKES a DUCKS.
Mě se zase podařil výslovností ve skladbě
IF DOGS RUN FREE od Boba Dylana na albu New Morning v řečí přesmýknout na IF DUCKS RUN FREE a jeden Američan mě se smíchem opravil, že jsou to psí a ne kačeny a že by se tomu určitě i jinak zasmušlý Dylan zasmál...

Petr Gratias @ 18.01.2012 11:58:59
Zdravím b.wolfa a děkuji mu za poklonu.
Nemyslím to v proporcích nějaké ješitnosti, ale
žijeme obecně v době, kdy někoho trochu pochválit
se považuje za nadstandard a já si takových drobných
replik dokážu vnitřně vážit. Really!

@ 18.01.2012 21:32:06
Souhlas. Podle me je SF taky takovou teckou (hodne kvalitni teckou!) za UH. Ostatne nejaci UH fans povazuji prave tohle album za jejich vrchol (ja osobne povazuju za vrchol Demons and Wizards.. i kdyz je to tezky.. kazda jejich predesla deska je dost jina, pricemz vsechny za 5*). Nasledujici Wonderworld me nikdy nebavil a z Return To Fantasy se mi libi jedinej song - ten uvodni.. a dal me UH uz prakticky nezajimaly. I kdyz i z kazdyho nasledujich alba by urcite slo vybrat jeden/dva/ dobry songy..

Moje hodnoceni Sweet Freedom = jednoznacne 5*

b.wolf @ 19.01.2012 21:05:50
Souhlasím ohledně kvalit alb do Sweet Freedom a taky je pravda, že další desky už nejsou tak vyrovnané, ale není to žádná hrůza. Třeba High And Mighty mám rád stále (ta otočená parabella na pozadí modré oblohy mě dodnes fascinuje), zvláště první půlku alba. Taky Firefly s J. Lawtonem je zásek a třeba i (dle mého nejtvrdší) Abominog. Desky s B. Shawem už mě fakt neberou, DGF jsem doplnil pouze o Sea Of Light a i to poslouchám jenom sem tam .

Mohyla @ 21.01.2012 15:26:59
Pripájam sa k pozitívnym reakciám na recenziu albumu. Aj ja si ho rád púšťam s nostalgickými spomienkami na časy, keď sme boli mladí a krásni! :-)

Hikoki777 @ 21.01.2012 16:04:14
Stručně-Sweet Freedom představovalo pro mě rozloučení s těmi pravými, starými dobrými Uriah Heep. To, co následovalo, už bylo o něčem jiném a já ´uriáše´přestal sledovat.

12.07.2011 nowhere_man | #

Tak toto som nečakal. V čase, keď som sa pustil do albumu Sweet freedom som si myslel, že najlepšie albumy Uriah Heep sú v období 1970-1972. Našťastie som sa mýli a radím k nim aj tento album. Zhrnuté - Uriah Heep majú neskutočnú sériu, v ktorej prvých šesť albumov sú absolútne úchvatnými dielami svojho žánru. A čo priniesol album Sweet freedom? Tak napríklad hneď úvodná Dreamer šľape ako hodinky a nenecháva na pochybách nikoho, čo ho čaká. A prichádza Stealin - nádherná skladba, v ktorej opäť predvádza Byron svoj nezameniteľný hlas a takisto tu sú typické uriášovské vokály. Tie napokon sú aj v ďalšej skladbe One day, ktorá je opäť veľmi vydarená. No a potom príde titulná Sweet freedom. Považujem ju za jednu z najvydarenejších skladieb kapely, veľmi melodická a nostalgická s úžasným refrénom. Potom prichádza skladba na zamyslenie If I had the time so slovami, ktoré mi absolútne sedia: "If I had the time to relieve my life, I don´t think I´d care to change a thing...". Potom to rozbehne Seven stars, kde sú opäť skvelé vokály a myslím, že jedine David Byron si mohol dovoliť zaspievať na vysokej úrovni abecedu :D. Circus je veľmi krásna a zádumčivá akustická vecička, po ktorej nasleduje tajomná a temná Pilgrim s vynikajúcimi vokálmi. Tá práca s vokálmi je ozaj famózna. Klobúk dolu. Z bonusov tentoraz spomeniem len jednu skladbu - B-stranu singlu Sunshine, ktorá veľmi dobre doplňuje tento album. No, skrátka Uriah Heep aj po šiestykrát po sebe ukázali, že sú svetová extratrieda.
reagovat

martin69 @ 12.07.2011 18:21:35
nowhere_man : číst tvé recenze Uriah Heep,je velmi pěkné počtení. Nenám k nim co dodat. Perfektní!!!

nowhere_man @ 12.07.2011 18:25:54
Ďakujem pekne, naozaj ma to potešilo. Ja som zas prekvapený, koľko fanúšikov Uriah Heep sa tu nájde.

PaloM @ 12.07.2011 19:07:51
Aj mne sa páčia tvoje recenzie, lebo chváliš, čo mám rád :-)

nowhere_man @ 12.07.2011 19:12:09
Áno, to je jasné, PaloM :), ale inak vážne vďaka.

Hikoki777 @ 13.07.2011 04:24:46
Byli to ještě ti Uriáši, ale bohužel poslední, jak sme je
milovali. Přesto , alespoň pro mě , oproti 3 předcházejím
deskám malilinko pokulhává. Ale v kontextu desek, které následovaly porád špička.

pito63 @ 13.07.2011 09:24:03
Áno, neskutočná séria vyrovnaných albumov. Pre mňa však Uriah Heep neprestali "existovať" rokom 1973, alebo ak chcete, rokom 1976...
nowhere_man, vďaka za "Sweet Freedom"!

nowhere_man @ 13.07.2011 09:27:03
Presne tak, pito63. Po roku 1976 ani pre mňa neprestali existovať a som rád, že to tak je, pretože mali aj ďalej čo ponúknuť.

martin69 @ 13.07.2011 09:29:23
nowhere_man : také si myslím!

Petr Gratias @ 13.07.2011 16:19:55
Se zpožděním jsem objevil vášnivou diskusi kolem Uriah Heep a tak také se zpožděním reaguji...
Osobně se myslím, že album Sweet Freedom bylo "poslední" projektem, kde jsme mohli vidět a hlavně slyšet zcela zřetelně onen tvůrčí proces uvnitř kapely. Od albu Wonderworld nastal podle mého názoru pozvolný, ale neodkladný úpadek kapely. Tím nechci říci, že už se nedali Uriah Heep vůbec poslouchat, ale na albech od r. 1974 až 1980 bylo možno najít stále méně zajímavých skladeb. Jinými slovy těmto albům chyběla umělecká vyrovnanost, abychom mohli říci: to je stejně kvalitní jako Salisbury, Look At Yourself, Demons And Wizard. Dvě tři skladby byly zajímavé a nosné, zbytek už byl "vyvařená buřtová voda". Na tomto mém "nemilosrdném" hodnocení se podepisuje okolnost střídání členské základny a výměny zpěváků. To byla špatná volba. Hensley - hlavní mozek kapely se soustřeďoval na sólovou práci a najednou bylo znát, že ostatní, jakkoliv vyhraní a skvělí hudebníci nemají takovou autorskou schopnost, aby dokázali pokrýt alba zajímavými kompozicemi. Prostě jsem měl pocit, že všechno už tady jednou v nějaké přetransformované podobě bylo a že je to nevývojové. Z jejich hudby se vytratil onen posvátný duch, který byl v první polovině sedmdesátých let tak monumentální a nenahraditelný. Vokální stavba zůstala, ale autorská potence upadala.
Po odchodu Kena Hensleyho to už byla víceméně mizerie. Ve druhé polovině osmdesátých let - to už jsem měl pocit, že hraje nějaká tancovačková venkovská kapela. Dobře zahrané a nahrané, ale bez nápadu....
Možná toho měli nechat a přijít třeba za pět sedm let zpátky s původní sestavou (třebaže David Byron bohužel zemřel a zemřel také Gary Thain), jako to udělali Deep Purple. Jejich comeback byl v r. 1984 velkou událostí pro hardrockový svět, i když ten v této době žil různými deriváty heavy metalu....
David Byron byl určitě zajímavý zpěvák, ale také jsem viděl, že na koncertech přespříliš tlačil na hlasivky a na jednom koncertě už byl úplně totálně vyčerpán a lapal po dechu...
Nicméně přesto považuji Led Zeppelin, Deep Purple, Uriah Heep za mistrovské vrcholy hardrocku a učebnicové příklady výkladního zboží britského hard rocku.
A prosím Vás, abyste striktně oddělovali hard rock od heavy metalu!
Je několik výkladů toho, kdy byl poprvé použit termín "heavy metal". Někdo ho spojuje s Jimi Hendrixem, jiný s Led Zeppelin (Keith Moon),ale i se Steppenwolf.
Existoval už ve druhé polovině sedmdesátých let (otázka je, kdy se o skutečnmém heavy metalu dá hovořit), ale od osmdesátách let už to byl HEAVY METAL!

Mirek Kostlivý @ 14.07.2011 16:45:11
Je to tak, jak píše Petr. Všichni okolo mě, co jsme alba U.H. sledovali tak, jak vycházela za sebou, jsme toto album pokládali za poslední kvalitní. Ta pozdější mi nestála ani za to, abych si z nich udělal výběr někam na konec pásku :-).

hejkal @ 14.07.2011 16:50:49
Zasa na takú Return to fantasy nedám dopustiť! (skladbu) :)

24.11.2010 hejkal | #

Sweet freedom, ďalší z rady albumov, ktoré Uriah Heep vo veľkej kadencii vrhali na trh, som ešte neobťažkal pár kvetnatými slovami? No, tak to napravím.

Začiatok albumu nenechá nikoho na pochybách, že sa bavíme o hard rockovej skupine ako remeň. Dreamer je vlastne gitarová smršť, akú hádam dovtedy Uriáši ešte nepredviedli. Stálica výberoviek, melodická Stealin’ nepatrí k mojim najobľúbenejším skladbám skupiny, aj tak však musím uznať, že sa počúva ľahučko a zdravie môže ohroziť akurát diabetikovi (inými slovami, cukrová poleva je prítomná). To One day je iné kafe. Skvelý úvod, nástroje zladené so spevom, radosť počúvať. Titulná Sweet freedom opäť nemyslí na cukrovkárov v radoch pravoverných rockerov, až sa divím, že sa Svetová zdravotnícka organizácia touto hrozbou nezaoberala. Klávesovo dominantná balada If I had the time (neprekvapivo) vytŕča z rady príjemných zážitkov, čo viac dodať.

Veľa sa na progboarde popísalo o kvalitách Byrona, ale úprimne si povedzme, ktorý iný spevák by si mohol dovoliť prespievať abecedu a publikum mu to zožralo? Ak netušíte, ako to môže znieť, vypočujte si záver svižnejšej skladby Seven stars. Ja to žeriem.

Akustická Circus sa mi páči asi najviac na albume. Je to jednoducho pohodička. Záver patrí monumentálnej hard rockovej skladbe Pilgrim a môžete mi veriť, že toto je Uriah Heep na vrchole síl. Melodika, vokály, mohutné klávesy, stredová inštrumentálna medzihra, plnofarebné gitarové sólo, nič lepšie sa vo finále ani nemohlo umiestniť.

Z bonusov spomeniem iba skladbu, Sunshine, tuším béčko singlu. Ide o ďalšiu monumentálnu vec, rozhodne som rád, že na CD je a predlžuje zážitok zo Sweet freedom.

Vynikajúca záležitosť, asi posledná z dosiek, ktoré beriem za to naj, čo Uriah Heep vyprodukovali.
reagovat

PaloM @ 24.11.2010 16:39:01
S poslednou vetou sa najviac stotožňujem. Ako obyčajne, pekná recenzia - "hejkalovčina" :-))
Nemôžem zabudnúť, keď na internáte Mladá garda pobehoval medzi izbami a neskutočne otravovoval jeden náš spolužiak z ročníka a hnusne falošne vyspevoval: "počúvaj - a-a-a-áááááá-ááá, nepoznáte, čo to je ? ako sa to volá ?". Po rokoch som zistil, že to bol Pilgrim.

pito63 @ 24.11.2010 17:16:31
Veľmi dobrý album bez slabého miesta. Ja naopak, súhlasím s recenzentom, ale nestotožňujem sa so záverečnými slovami. Pre mňa to nie je posledná výborná nahrávka, ktorú Uriah Heep vyprodukovali. Táto skupina je tu stále a v jej tvorbe nachádzam veľmi silné momenty aj po roku 1973.
Vlastním remaster z roku 1996 a skladbu "Sunshine" si užívam, je skvelá.

Jarda P @ 24.11.2010 19:21:32
Já mám jen o trochu míň rád Wonderworld. Z Return To Fantasy pár věcí a v poslední době jsem vzal na milost i High and Mighty v remastrované verzi (pořád lepší než všechny další desky bez Byrona).

Apache @ 24.11.2010 21:49:56
Neznám Uriáše nějak úplně dokonale, ale většinu jejich alb jsem slyšel několikrát. (Nejvíc se mi z nich líbí Demons and Wizards.)
Jediná věc, která mi uvízla v paměti ze Sweet Freedom je právě Stealin', kterou hejkal tak odbyl. :-) Pamatuju si určitě, že tuhle skladbu jsem odtamtud měl za s přehledem nejlepší věc. Je ale zajímavé, že když jsem to tehdy říkal jednomu dobrému kamarádovi, který je dost na britský rock (tomu, kterému jsem pak prodal diskografii Free), tak se taky šklebil, že zrovna tahle nepatří k jeho favoritům. :-)
Asi bych si to měl po letech zase jednou poslechnout... A od čeho máme youtube, že?
No jasně, to je ona. Furt pecka. A už vím, proč se mi tak líbí. Zní to totiž hodně jako Styx.

07.12.2007 Voytus | #

Sweet freedom je šestou deskou, kterou Uriah Heep vydali ve velice krátkém rozmezí tří let. Pro mě osobně je spolu s 'Démony' tím nejlepším, co kdy vydali, tedy zásadním. Poslouchám ji nejčastěji, některé písně klidně i několikrát za sebou.
Po předchozí melancholické Magician's birthday je zase optimistická, navíc jedna hymna za druhou.
Odstartuje to Dreamer - vypalovačka s nápaditou melodií a neustále sólujícím Boxem. Je to úplně jiný nástup, než na jakékoli jiné desce a okamžitě nás na atmosféru celého alba.
Stealin' je další z mých oblíbených, s typickým Hensleyho rukopisem, silnou melodií a výborným sólem Micka Boxe.
Při One day si říkám, že to až moc rychle uteče. Je to jedna z nejkratších sladeb UH a určitě jedna z nejlepších, divím se proč ji Bestofky opomíjí. Další ze silných melodií, hlavně ten klenutý refrén.
Až do této desky jsou Hensleyho skladby tím nejlepším, co se na deskách UH dá najít. Sweet freedom a If I had a time jsou dalšími z řady zasněných ploch, které se vznášejí v oblacích a vy s nimi.
Seven stars je takový veselý kousek, rozhodně však žádná vata. Akustický Circus beru jako nadechnutí před mohutným závěrem. Příjemná miniatura s congy a Byronovým falzetem z dílny Box, Thain, Kerslake.
A na konec Pilgrim. Sedmiminutový opus s mnoha nosnými melodiemi a se skvělými vykony celé pětice. Nejradši mám, jak se to po čtvrté minutě začne valit, Byron ječí, Box drtí kvákadlo, Hensley hammondky s leslie efektem a pod tím vším spolehlivá rytmika Thain, Kerslake.
Tahle deska nemá slabé místo, moc příjemně se při ní vstává.
Nejen kvůli optimismu, který do skladeb vložili dávám plný počet.
reagovat

14.11.2007 Filozof | #

Hned na začátku je patrné opětovné mírně přitvrzení a navíc o trochu bohatší a plnější zvuk - alespoň v úvodní Dreamer.
Za ní napínavě začínající, zajímavě pokračující a skvěle končící pecka Stealin'. Jo - tak ta patří k nejlepším uriášovským věcem. Poctivý hardrock, ale silná melodika, sborové vokály v pozadí, vynikající basový part - mňam mlask. Tohle hodně můžu.
Pochopitelně se musím zmínit i o až hymnické titulní skladbě, s krásným, kontrastně až nadpozemsky klidným refrénem, vytvářejícím vytrženě mimozemskou atmosféru klidu myšlenek tibetských mnichů.
Hned následující klávesové tóny If I Had A Time ale vlastně nejsou o nic horší. Prostě jako vždy - každá skladba stejně dobrá, každá dost osobitá, každá dost melodická. Třeba mne zabte, ale která jiná skupina má takhle vyrovnaných a dobrých 6 alb v řadě?? Jo - pár jich je, ale v tomhle hudebním stylu nevím nevím.
Dokonce i Circus - nejslabší kus alba, který se svými akustickými kytarami podbarvenými bongy a vyloženě popovým vokálem včetně frázování jakoby nevěděl kudy kam (zvukem připomínal hodně některé skladby Demise Roussose), a který jako by na album nepatřil, Vám prostě nevadí. I když je nejslabší ještě stále není TAK slabý. No a stejně se už těšíte na typický závěrečný sedmiminutový opus Pilgrim... :-)
Bonusy tentokrát nebudou - mám jen klasickou CD verzi ne-re-mastered.
A tím bychom skončili s Uriah Heep. Nechtějme jim kazit pověst zmínkami o albech, která v pozdějších letech upadají hloub a hloub k šedi a průměru...
Zatím jsme ale v roce 1973, Uriah Heep jsou skvělá skupina a zaslouží si 3 a čtvrt hvězdičky.

reagovat

hejkal @ 15.11.2007 07:17:58
6 vyrovnaných albumov v rade v tomto štýle vyprodukovala napr. skupina Budgie.

miguel7 @ 15.11.2007 14:17:34
led zeppelin 6alb+1

miguel7 @ 15.11.2007 14:20:40
zabíjet tě ale nebudu:) Ale pravdu máš, že prvních 6 alb jsou dobrá a pak už ee. Pak mě ještě napadají Rush, Black Sabbath. u nich první šetice jsou taky vyrovnaná a to dost

Filozof @ 17.11.2007 13:45:36
Miguel
Pro mne jsou LZ jednou z výjimečných skupin, která má všechna alba výborná. Snad až na mírně slabší Physical Graffiti, ale i to je dost dobré.

miguel7 @ 16.11.2007 07:25:13
eh eh eh. Teď mi málem zaskočilo z "mírně slabší Phisical...". A co Black Sabbath. Tam také uznávám první šestici velmi vyrovnanou (menší problémy mám akorát se 4). Rush jsou vyrovnaní celkem v celku. Ale popravdě nic dalšího mne nenapadá. Ani Deep Purple nemají tak vyrovnanou šestici. Takže naprostý souhlas. Jo a ješte Queen bych přiřadil, ale tam je ten růst hodně velký, ale slabé album v 70.letech nemají

hejkal @ 16.11.2007 09:26:43
Súhlasím, Black Sabbath tam tiež patrí. Vlastne to vyzerá, že práve v hard rocku sa v sedemdesiatych rokoch darilo držať úroveň (Rush, Led Zeppelin, Uriah Heep, Budgie, Black Sabbath...). S Deep Purple súhlasím, hoci od In rock po Burn je problematický "iba" Who do we think we are. Queen, tam to takto nevidím, ale to je mojou vlastnou averziou k tejto skupine.:) A tým, že k hard rocku až tak blízko nemajú.
Naopak, s Led Zeppelin sa prikláňam na stranu filosofa, Physical graffiti ma tiež až tak neoslovuje.

miguel7 @ 16.11.2007 11:07:14
eh eh eh eh já jsem asi fakt nachcípaný:)moje nejoblíbenější PG, o kterým jsem si myslel,že si o něm všichni ostatní ,co ho slyšeli,myslí skoro totéž co já.
Myslím si že léta 69-75(76) nabízejí velmi vyrovnané alba velmi vyrovnaných skupin a tzv. samé klasiky
Budgie si už musím fakt koupit (či stáhnout, uvidím podle ježíška, jak se k tomu postaví:)

Filozof @ 17.11.2007 13:45:26
No - každý to má jinak. Jak jinak? :-)

Píše se to "Physical" - s tvrdým a podle mne je dost nevyrovnané. Od skutečných pecek v úrovni alb I - IV (Kashmir, Boogie With Stu,...) po docela slabé kusy na LZ. Kdyby vybrali lepší věci na 1 desku, podle mne by bylo stejně dobré, jako dřívější alba.

Pokud se týče dalších groups, např. Black Sabbath mně moc neberou. Přijde mi to dost primitivní. Nejsem moc na metal či tupější odnož Hardrocku. První dvě alba BS mám a jsou docela OK, ale dál už to pro mne klesá a tak či tak toh moc poslouchat po sobě nemůžu.

Deep Purple sicee podle mne mají hned prvních 8 alb vynikajících. Ovšem nejsou vyrovnaná. První tři mají zcela jinou muziku než In Rock+Firebal+Machine Head a pochopitelně úplně jinou než Concerto... Všechny tři tváře DP mám velmi rád a moc se mi líbí - každá ale v jiném oboru.

Bližší (hudebně) jsou si už spíš desky Jethro Tull, o nichž si myslím, že až do Songs From The Wood mají jediný mírně slabší kousek - A Passion Play.

Jinak třeba Pink Floyd, King Crimson, VDGG, Beatles jsou vzácné příklady skupin, které pro mne mají všechny nebo alespoň hodně dlouho po začátku kariéry desky skvělé.
No a pochopitelně pak skupiny "mého" oboru - FM, CHC, CBB, TYA, JMB, AKBI, ... + pár dalších, keré počtu šesti desek ani nedosáhly.

miguel7 @ 16.11.2007 14:38:51
Tupější odnož hardrocku? tak to je trochu moc tvrdý ne? Někdo v tom vidí, jako třeba já, genialitu a um (hlavně black sabbath) a "metal" je stejně jako "rock" hrozně široký pojem. Stejně jako v rocku či hardrocku nejdem odnože, které nám přijdou chudší, tak i v metalu, ale najdou se tam i perfektní věci, což Black sabbath jsou. Pro mě jsou něco mezi metalem a rockem.
Chápu asi proč ti připadá PhYsical... nevyrovnané. Je tam toho dost a jsou to dost odlišné věci. Jestli jsi jmenoval Kashmir a Boogie jako názorový příklad, tak já bych je jmenoval ve souvislosti s tím, že umějí to i to a to mistrovsky a chytlavě.
Ale ta tupá odnož to je fakt dost. Někdo by mohl říci, že rock je tupá odnož jazzu

merhaut @ 16.11.2007 15:56:22
Black Sabbath zastupují jednodušší, ale pudově velmi účinnou odnož hardrocku.

Přívlastky přisuzující hudbě vlastnosti typu tupější, inteligentnější jsou z principu nesmyslné, včetně jakékoliv případné projekce směrem k vlastnostem posluchačů.

hejkal @ 16.11.2007 16:04:21
miguel7 - Budgie rozhodne skús, odporúčam začať s In for the kill.

Filozof @ 17.11.2007 13:44:54
Miguel
Jo - zapomněl jsem to dokončit - Budgie jsem teprve začal poznávat, takže mám jen jedno jejich CD zatím. Je dobré, ale těžko se to porovnává, když je to pro mne nová muzika, zatímco Deep Purple, Led Zeppelin a podobné znám skoro 20 let a často notu po notě.
Rush jsem zatím koupil také jen jedno CD a ti mne naopak moc nezaujali (zatím?).
Queen - mám tu své názory na ně široce popsané v "recenzích" - všech prvních 7 alb mi přijde výborných až zásadních. Ale zase - mají je hodně různá - Opera je dost jiná než Queen (I.). Ale mám je rád až zhruba do přelomu dekády. K hardrocku ovšem patří pouze v hodně hodně širokém významu slova.

K Black Sabbath - nemyslel jsem to nijak hanlivě. Nikomu metal ani Sabbathy neberu. Nenapadlo mne lepší slovo - Jarda to vyjádřil asi lépe - "pudový". Mně přijde ve zvuku takový tupý - prostě důraz na základní pomalý rytmus, podstatu hardrocku bez nadstavby, to vše podepřeno atmosférou.
Sám víš, že jsem psal, jak se mi líbí Grand Funk Railroad - a to také není kdovíjaká ekvilibristika, ale je to zase strašně energické a živé. Black Sabbath jsou takový opak - Anti-živé, pomalejší, důraznější, důkladně to sedí na prdeli, strašně těžko se mi to popisuje a hledají slova (stejně mi tam furt leze slovo tupý).
Jo - ale to tupý se týká zvuku a vyznění, nemá to nic společného s rovinou inteligenční - jak naznačuje Merhaut. To bylo blbě pochopeno.

Jde zase jen o osobní preference. Metal až na výjimky (pár skladeb od Helloween, Accept) prostě není pro mne.

Mirek Kostlivý @ 16.11.2007 16:30:50
Pokud by byli Black Sabbath tupější odnož metalu, potom by byli Velvet Underground tupější odnož rock'n'rollu. Když jsem po Paranoidu zavrhl další desky Sabbathů, tak se tyhle výrazy používali namyšlenými posluchači nastupující generace jazz-rocku, pro které byli "Sabbatti" a "Uriáši" jednoduchá muzika dlouhovlasích mániček, kteří znají jenom pivo a tuhle tu "primitivní" muziku. Škatulky jsou velmi pomíjivé, neboť v Americe se řadí takový Queen mezi metal, zatímco u nás to bylo řazeno pomalu do pop-rocku.
A konečně i na ten jazz-rock se klasičtí jazzmani na pražských Jazzových dnech dívali pěkně z patra a pro odsudek nešli taky moc daleko.

Mirek Kostlivý @ 16.11.2007 16:45:29
Filosof: jasný, rozumím tomu vysvětlení, já reagoval dříve, než jsem četl tvůj příspěvek. A jenom jako humorný příspěvek, jak je každý jiný, dodávám, tak já právě takové metalové kapely s uječenými vokalisty, co jsi tam uvedl do závorky, naopak vůbec nemusím. Taky bych je ani nedával do metalu, připadají mi tím zpěvem podobní Van Halen, kteří by měli spadat spíše do rocku. Ale hudebně nic proti nim nemám.

Filozof @ 17.11.2007 10:44:24
Mirek Kostlivý:
Jarda má pravdu, že škatulkování je pomocná blbost, ale přesto si neodpustím menší komentář.
Hodně jsi mne totiž překvapil, že bys nedával Helloween a Accept do Metalu. Já vždy považoval Metal prostě za nejtrvdší muziku - proto jsou pro mne Iron Maiden, Accept, Helloween a Metallica nejtypičtější představitelé metalu. Koho bys z 80tých let do metalu teda dal Ty? Ti, co jsem popsal já jsou běžně za představitele metalu považováni v literatuře.

Mimochodem - nikdy jsem do metalu nedokázal přiřadit nic před rokem 80. Pokud bych totiž "oficiální první album metalu" - Who - Live At Leeds, případně desky Deep Purple 60-72, Black Sabbath a podobné měl řadit do metalu, nevím, co bych pak měl zařadit do hardrocku - nic by tam nezbylo.
Rozdíl mezi tímto vším a metalem po roce 80 (výše jmenovaní Helloween a další) je jasně slyšet. Naopak pokud bych měl řadit třeba DP do metalu, rozdíl mezi tím a stovkami hardrockových desek nenacházím a nevěděl bych kudy vést dělící čáru.

Osobně z metalu mohu jen rychlejší nebo důraznější nebo nápaditější (propracované) kousky - a i to jen v malém množství. Z Helloween mám jen výběrové CD, což mi úplně stačí a ani to nikdy nedokážu poslouchat celé. Za pár skladeb mám tvrdosti dost. Nejlepší pro mne z Helloween je Ride The Sky, I'Alive, A Little Time a propracované kompozice Keeper Of The 7 Keys, Accept - úplné bomby jsou Wrong Is Right a Metal Heart, Fast As A Shark, z Metallicy pak Hit The Lights, Metal Militia (Anestezia) - Pulling Teeth, Whiplash a podobné - případně ještě některé pomalé - hlavně The Call Of Ktulu.
Pochopitelně mám hodně rád metalové ploužáky - to je jiná kategorie.
Ale jinak mne metal hrozně nudí.

A to jak jsi psal Black Sabbath tupější odnož metalu a VU tupější odnož RnR svědčí o tom, že to chápeme úplně jinak.
V prvé řadě BS bych neřadil osobně nikdy k metalu (viz výše), tupější v mém (zvukovém a důrazovém) smyslu slova odnož metalu je třeba právě skladba Metal Heart.
Dále Rock And Roll chápu tradičně v evropském smyslu slova - tedy jako klasický - na rozdíl od Rocku. Ty zjevně v americkém významu pro RnR + Rock + vše podobné v kupě. Já to tak mít nemohu - nevyznal bych se v tom pak. Co by byl Rock?
Dále - nevím, proč by zrovna VU měli být tupější - ani zvukově ani inteligenčně. Naopak podle toho co o nich vím z několika knih jsou intelektuálštější odnoží a nešlo jim o pouhou zábavu, ale o postoj, progresi ap. Zvukově jsou pak naprosto mimo oblast tuposti. Někdy přímo na opačném pólu...

Tolik k vysvětlení mého chápání celé věci.

Mirek Kostlivý @ 17.11.2007 14:11:48
Filosof: nechci to tady zanášet sálodlouhou diskuzí o metalu, ale vždycky mi vrtal hlavou výraz: "Nová vlna britského heavy metalu". Jestliže tam mají patřit podle naší Wikipedie kapely jako Judas Priest, Iron Maiden i Saxon nebo dokonce i Def Leppard!, tak se táži: A jaká je ta stará vlna britského heavy metalu? Vím, vymysleli to novináři, ale určitě tím museli myslet klasiky hard rocku jako Deep Purple, Black Sabbath ap.
A americké dělení je mi opravu bližší. Jinak je-li metal definován jako: "Je charakteristický rychlým a agresivním rytmem a používáním el. kytar", tak by tam museli patřit i MC5, jejichž agresivní styl na albu Kick Out the Jams je více než dostatečný. Ale MC5 jsou zase dáváni do kolonky předchůdců punku, což mě nikdy nenapadlo ani náhodou.
Jinak máš pravdu, z hard-rocku by tam ze 70. lety nezbylo nic, protože to všechno je vlastně ta "stará vlna britského heavy metalu".
Jinak se těším, až sem někdo začne ty klasiky hard rocku 80. a 90. let (pardon, říká se tomu metal, např. Manowar a spol.) sázet.
To pak tu budou kritiky!

merhaut @ 17.11.2007 14:49:49
Škatulkám se určitě podívám na zoubek, rád bych dal dohromady takový slovník pojmů a dojmů, spolu s provázáním příčin a náslůedků.

Problém je neuvěřitelná časová i místopisná proměnlivost významu jednotlivých termínů, takže pro každý termín budu dávat dohromady několik typů pohledů + ten svůj - ten bude evropský, vycházející z terminologie používané v 60´ a 70 ´ tedy v době, kdy to vše rockové dostalo pevné základy.

V té tvrdé muzice, zjednodušeně vnímám prolínající se posloupnost: blues - rhythm&blues - hardrock - punk - metal.

Hardrock je podle mne tvrdá muzika spojená pupeční šňůrou s blues, punk bych takto "propojil" s dřevním dobově šokujícím rokenrollem, metal je podle mne hardrock s oslabenou vazbou na blues, popřípadě vytvrzený punk ...

A vše dohromady je propletené jako cop Nastěnky :-)

Mirek Kostlivý @ 17.11.2007 16:44:27
Jardo, to je výborná definice! Zvláště toho hard-rocku a jeho vazby na blues. Takže potom stačí najít v tvorbě kapel 60. a 70. let blues (Led Zeppelin) a máme hard-rock, a když tam úplně chybí (jako u Black Sabbath), jsme u toho metalu. A folk-rock to je vlastně takové domácí blues. Udělá-li se definice, hned je jasné, na kolik % tomu tvorba té které kapely opovídá. Potom se jedná vlastně o matematickou statistiku, i když je jasné, že to nikdy nebude dokonalé.

Filozof @ 18.11.2007 13:22:14
Mirek:
K té Nové vlně of British HM:
Já se dostal k metalu v osmdesátých letech (jako teenager) a tehdy jsme říkali prostě metal. Že jde o NWOBHM jsem se až následně dozvěděl z časopisů. Pátral jsem, co že je ten starý metal a postupně zjistil, že právě DP, LZ, BS a pod. ze začátku seventies. Dodnes nevím, zda vůbec v letech 70-75 to někdo jako metal označoval, nebo tomu tu nálepku přidělili ex-post.
Pro mne je tedy metal v podstatě roven NWOBHM. (Pochopitelně s výhradou british = i USA, Germany ap. :-))

Ad Hardrock ap.
Mně se zase hrozně líbila definice Jardy, kdy psal že hardrock je to tehdy, když už tam není slyšet (skoro) blues. Což vyjadřuje přesně rozumnou dělící hranici a správně poukazuje, že vlastně všecha nová populární muzika (alespoň ta tvrdší - rock ap.) pochází z blues.

Ale upozornil bych na jednu podstatnou odlišnost či nepřesnost. To, z čeho pochází hardrock je blues, resp. bluesrock. Nikoliv RnB. RnB je
a) Původní černošské přitvrzené syrové blues, ze kterého vznikl RnR, hrané od třicátých let v USA.
b) Hudba bílých kapel na počátku šedesátých let v Británii - Graham Bond, Sencer Davis, Yardbirds, raní Stones, Kinks, Manfred Mann ap. A to je přeci jen něco dost jiného, než blues a bluesrock skupin Fleedwood mac, Chicken Shack, Savoy Brown, Jethro Tull, Humble Pie, Spooky Tooth a dalších, ze kterého se vyvinul hardrock.

Antony @ 19.11.2007 09:38:44
Opět mi to nedá a musím reagovat na Filozofovu snůšku nesmyslů, které sem s vážnou tváří kydá. Vypíchnu jen ty nejmarkantnější doklady nevzdělanosti, když už se nám tady pořád ohání těmi encyklopediemi.
Cituji "nikdy jsem do metalu nedokázal přiřadit nic před rokem 80. Pokud bych totiž "oficiální první album metalu" - Who - Live At Leeds, případně desky Deep Purple 60-72, Black Sabbath a podobné měl řadit do metalu, nevím, co bych pak měl zařadit do hardrocku - nic by tam nezbylo.
Rozdíl mezi tímto vším a metalem po roce 80 (výše jmenovaní Helloween a další) je jasně slyšet. Naopak pokud bych měl řadit třeba DP do metalu, rozdíl mezi tím a stovkami hardrockových desek nenacházím a nevěděl bych kudy vést dělící čáru." Z toho vyplývá jen jedno. Neorientuješ se v hudbě 70. let. Ona 70. léta nebyli jen DP,BS,UH,LZ (to je mimochodem ta jediná možná správná velká hardrocková čtyřka, JT tam skutečně nepatří), ale i spousta dalších kapel, které evidentně neznáš, kde lze slyšet metal, nikoli hardrock. Typickým příkladem jsou Judas Priest, nebo američtí Riot. Obě tyto kapely napáchaly v 70. létech tolik metalu, že by ses divil. Sice chápu proč sis vybral zrovna DP pro svoje dokazování toho že před rokem metal neslyšíš, je to ryze účelové, ale opět to svědčí o tvém způsobu přístupu k diskuzi.

Další citát: "Mně se zase hrozně líbila definice Jardy, kdy psal že hardrock je to tehdy, když už tam není slyšet (skoro) blues." Haha, nechceš si přečíst ještě jednou, co skutečně Jarda napsal? Chápu, je to souvětí, chce to trošku zamyšlení nad jeho významem, ale ty to dokážeš, když se o to pokusíš. Protože něco tak na hlavu postaveného, co jsi vyplodil, se na těchto stránkách už dlouho nevyskytlo. Opět je vidět, jak jsi v hudbě 70. let úplně mimo, když si úplný opak smyslu Jardovy definice (která je ve svém skutečném znění velmi trefná) přisvojíš a halasně odsouhlasíš. Bravo!

Filozof @ 19.11.2007 10:42:13
Antony - pláčeš opět na špatném hrobě!

1) Ty DP, LZ atd. strkali do metalu jiní - ne já. A orientoval jsem se podle jejich vyjádření, což vede Tvoje výtky na jejich hlavu, ne moji.

O tom, že se neorientuji v hudbě 70tých let jako třeba Merhaut se nepřu - to je jistě pravda.

2) ?? nechápu, co to pleteš... pokud si vzpomeneš, kde ta definice (popis) Jardy byl(a), dej ji sem a uvidíme, zda si to pamatuji přesně. Je to už řádově měsíce a já si nepamatuji, kde to psal. Kdybych si vzpomněl, dám ji sem sám.

A běž už s tím arogantním tónem někam. Tady je to o hudbě a osobních názorech na hudbu. Pokud máš jiné, normálně to napiš a nikomu nenadávej. Dík.

Antony @ 19.11.2007 12:22:09
Filozof:

1) Není tomu tak. Všechny údaje jsem čerpal z tvého příspěvku, který byl tak zjevně obecně laděný na téma - nikdy jsi nic z hudby před rokem 80 do metalu nezařadil (a na DP to jen demonstruješ), že nějaké odvolávání na předchozí diskutéry kulhá. Určitě nejsi první, kdo v diskuzním vláknu zmínil DP, to ovšem není určující, nic ti nebránilo vybrat si jiné zástupce ze 70. let.

2) Ačkoli se inkriminovaný příspěvek nachází jen o něco málo výše, zkopíruji jej sem: "Hardrock je podle mne tvrdá muzika spojená pupeční šňůrou s blues, punk bych takto "propojil" s dřevním dobově šokujícím rokenrollem, metal je podle mne hardrock s oslabenou vazbou na blues, popřípadě vytvrzený punk ..." víc není třeba dodávat.

Ad arogance. Ano, jsem arogantní, a s chutí. Sám sis nasadil laťku svými výroky: "Tak kamaráde, tos mne teda šoknul. Jen výjimečně reaguji na recenze, ale tenokrát musím. Pro všechny, kdo chtějí s UH začít - názor hejkala je velmi subjektivní a také velmi zřídkavý." ... "Já bych prostě byl s radami nováčkům opatrný. Zvláště, pokud víš, že máš menšinový názor." ...
Chceš-li si tady hrát na arbitra většiny, zvlášť v případech, kdy tu většinu používáš jako štít pro vlastní nesmyslné teorie, budeš muset čelit odezvám. Říká se tomu akce a reakce.

Filozof @ 19.11.2007 13:36:34
Antony sorry, ale děláš ze sebe šaška. :-(

1) Čti pořádně - nešlo o reakce nějakých dřívějších diskutérů zde, ale publicistů v časopisech - celé moje zařazení se vztahuje k mému chápání hudby na základě jejich info v osmdesátých letech. Jsi úplně mimo.

2) Zase jsi zcela mimo. Já psal o úplně jiné definici Merhauta staré cca měsíc, či více. Když netušíš o čem mluvím (ačkoliv jsem to popsal), mlč k tomu.
Nadávat někomu, že reaguje na něco jiného, než reaguje je skutečně k smíchu. :-)

Nechtěj za každou cenu vyvolávat spory. Dík.

Filozof @ 19.11.2007 13:37:00
Antony sorry, ale děláš ze sebe šaška. :-(

1) Čti pořádně - nešlo o reakce nějakých dřívějších diskutérů zde, ale publicistů v časopisech - celé moje zařazení se vztahuje k mému chápání hudby na základě jejich info v osmdesátých letech. Jsi úplně mimo.

2) Zase jsi zcela mimo. Já psal o úplně jiné definici Merhauta staré cca měsíc, či více. Když netušíš o čem mluvím (ačkoliv jsem to popsal), mlč k tomu.
Nadávat někomu, že reaguje na něco jiného, než reaguje je skutečně k smíchu. :-)

Nechtěj za každou cenu vyvolávat spory. Dík.

Antony @ 19.11.2007 14:12:43
Filozof:

1) Ne, opravdu není podstatné, čím byly tvoje výroky inspirovány a ani to neřeším. Důležité je, co jsi napsal. Tedy naprostý nesmysl. Jak se změní význam věty "nikdy jsem do metalu nedokázal přiřadit nic před rokem 80." když vím proč vznikla? Je to jen důkaz toho, že nevíš, neznáš, neumíš. Ale snažíš se poučovat, v tom je tvůj kámen úrazu.

2) Jardovy výroky jsou narozdíl od tvých konzistentní a logicky uspořádané. Jeho starší výrok je v souladu s tímto novějším a opět v naprostém rozporu s tím, co jsi si z něj (špatně a účelově) zapamatoval. A ani tě nezarazilo, že je to vlastně nesmysl. Velmi dobře si vzpomínám, jak mě už tehdy zaujala trefná charakteristika rozdílu mezi HR a HM, která vystihla přesně to, co jsem cítil, ale neuměl říci. A ty ji intepretuješ přesně opačně, a ještě v tom opaku vychválíš ... pak kdo tady ze sebe dělá šaška.

Filozof @ 19.11.2007 16:25:07
Anotony
sorry, ale s Tebou se fakt nadá. Já beru, že ze zapomenutých zákoutí progrocku máš naposloucháno dost, ale tím nenahradíš logiku. :-)
Vzpomeň si jen na svoje "slavné" výroky o původu jazzu a blues nebo o absenci afroamerických kořenů v soudobé populární hudbě... :-)
Jakmile Ti dojdou argumenty pro Tvé originální názory, je prostě konec... :-)
Myslím, že tímto bychom i tuto část diskuze s Tebou uzavřeli...

OHNOTHIMAGEN @ 19.11.2007 17:04:17
Antony, poslední slovo a pravdu mít stejně nebudeš... vzdej to. Stejně, jako jsem to nedávno vzdal já:-)

stanley @ 20.11.2007 09:29:06
jen takový drobný poznatek...john lennon (1940-1980)hovořil v jednom ze svých interview o tom,že považuje ticket to ride za první takový předvoj heavymetalové hudby.z toho usuzuju,že v 8O.letech tenhle termín zřejmě existoval a asi pod něj bylo lze i něco podřadit.nejsem metalový fanoušek,ale ti judas priest by asi spadali pod tento pojem.i kdyaž mi jejich první skladby nepřipadají zcela "metalové"v tom dnešním slova smyslu.

stanley @ 20.11.2007 09:31:34
oprava.........v 70.letech....

Mirek Kostlivý @ 20.11.2007 19:46:00
Ale samozřejmě se výraz "heavy metal" používal již nejpozději v 2. polovině a určitě koncem 70. let i u nás. V té době jsem jako návštěvník burzy (v Praze na Letné) byl nejvíce překvapen hloučkem mániček, kteří si pravidelně vyměňovali desky se svojí muzikou jenom mezi sebou. Protože jsem se vrátil z vojny, tak jsem se ptal známých, co to mají za hudbu, a oni řekli: to jsou metalisti. Byla to úzká skupina lidí, co právě objevili Judas Priest a podobné kapely, a nic jiného neposlouchali. A když tak právě Deep Purple, Black Sabbbath, Uriah Heep a podobné partičky. Prostě to byli lidi, co odmítali jazz-rock, art-rock, punk ap. a vyděli v té metalové hudbě pokračovatele tradic klasiků hard rocku. Tohle nevidět může jenom ten, který hudbu začal objevovat až v 80. létech.

Filozof @ 20.11.2007 21:13:49
Stanley:
Zrovna dnes jsem četl na wikipedii (anglické), že metal definovali Steppenwolf skladbou Born To be Wild... :-))
Metal si prostě každý definuje kdy chce a jak chce.
A jak říká Jarda - je tocelé o ho..ě. Mohu-li parafrázovat Nezvala, pak Deep Purple zváno jinak, rachotilo by stejně...

K poznámce MK - jistě - nemohl jsem objevovat metal v sedmdesátých letech - vzhledem k věku a možnostem. V sedmdesátých letech jsem se narodil...
A o metal jsem se nikdy nezajímal - psal jsem, že mi nic neříká (až na výjimky).
To, že ho nějak zařadili publicisté jsem přebral a nedumal nad tím - ani to podle mne nestojí za to - viz co jsem psal Antonymu. Nebýt jeho rýpavosti, celá tahle dementní debata o ničem tu nemusela být. Proč rozhodovat, zda mají pravdu ti, co řadí do metalu DP, Steppenwolf, Who, Judas Priest či Metallicu?

Antony @ 21.11.2007 07:02:30
OHNOTHIMAGEN:
To je mi jasné, o poslední slovo mně ani nejde. Navíc s nekorektně a vyhýbavě diskutujícím člověkem se pravdy nedobereš, dovede účelově zrelativizovat cokoli. Jde mi pouze o vytvoření dostatečně viditelného protinázoru.
Vždyť by mu na ty jeho nesmysly mohl někdo méně zkušený skočit! Což doufám každý čtenář, který je jen trošku při smyslech, neudělá. Ale pokud ano, považuji za svoji povinnost vyvracet bláboly samozvaného poučovatele zdejšího fóra.

Víš jaké by to mohlo napáchat škody v hudebním vývoji některých labilnějších jedinců ... 8-))

Antony @ 21.11.2007 07:25:39
Filozof:

Tak si to rozebereme chronologicky.
1. Nejdříve napíšeš kraviny o hudbě, daleko za hranicí zdravého rozumu.
2. Na moje upozornění reaguješ nikoli k věci, ale uraženě, jiný než souhlasný názor je pro tebe provokace.
3. Pak ani nedokážeš argumentovat, vytáčíš se, odcházíš od tématu, mlžíš, jen abys nemusel přiznat neznalost, pochybení.
4. A ve finále typickým cimrmanovským úkrokem stranou začneš vítězoslavně mluvit o něčem úplně jiném. Tímto útěkem z diskuze nasadíš všemu korunu.
5. Když už myslím, že kalibr vyplozených hovadin nedokážeš překonat, přijdou historické dementní věty (obzvláště ve srovnání s tvým úzkostlivým lpěním na zachování přesných reálií v oblasti RnB): Metal si prostě každý definuje kdy chce a jak chce.... Proč rozhodovat, zda mají pravdu ti, co řadí do metalu DP, Steppenwolf, Who, Judas Priest či Metallicu?" Skvělé! Jsi opravdu geniální blábolil, mistr morálního a názorového relativizmu.

Na takové kotrmelce jsem u tebe zvyklý. Je to víc jak 5 let, co mohu sledovat tvoje výlevy na Lopuchu. Je to celou dobu jedna blbost vedle druhé. Zato jsou však zabalené do obalu sečtělého a fundovaného znalce, který je zkušený, zná souvislosti a jen tak z výšin svého intelektuálského Olympu k nám sestupuje podělit se o svá moudra. Humorné. Nevěřím, že by ještě existoval takový blázen, který by ti to žral. Jsou to opravdu jen tvoje sebeuspokojevací výlevy, nic víc. Možná ti to plní psycho-ventilační funkci, pořád lepší, než kdybys trápil malá zvířátka.

Chápeš už jak jsi nedůvěryhodný a směšný? Asi ne, zatemnění rozumu, jaké je u tebe zřejmé, vylučuje možnost jakékoli sebereflexe. Stejně tak vylučuje možnost, že by se v hromadách tvého rétorického hnoje našlo i něco pravdivého, rozumného. Ono už dost smrdí samotné přehrabávání se tím.

No, věřím, že jsem řekl vše. Na další tvoje výlevy už reagovat nehodlám. Dávám ti možnost posledního slova. Enjoy!

stanley @ 21.11.2007 12:28:09
filosof a antony:
chlapci vy se nemáte rádi,co?o)o)

miguel7 @ 21.11.2007 14:10:18
Co se škádlívá, to se rádo mívá:) že?

stanley @ 21.11.2007 14:21:10
jasně že jo..určitě ted spolu někde vysedávají a poslouchají metalovou hudbu 70.let..o)o)o

kubys @ 21.11.2007 16:45:17
Stejně výraz "heavy metal" použili první Steppenwolf už v roce 1968 v notoricky známe "Born to Be Wild", že?;-)

Filozof @ 22.11.2007 15:33:07
Stanley:
pokud to měla být otázka na nás, tak za sebe odpovídám, že dosud mi Antony nevadil. To, že něčemu nerozumí není charakterová vada. Já zase moc neznám jeho progrock 70tých let. Mohli bychom se doplňovat.

Pokud přestane být osobní a napadat, bude z mé strany zase vše v pohodě. Nejsem konfliktní typ. :-)

miguel7 @ 23.11.2007 13:41:35
Filozof: "on si začal. nee on si začal. ne to on si začal...":)

18.01.2007 b.wolf | #

Tohle byla další placka, která se mi dostala do rukou po High and mighty. Nedosahuje sice tak zářivých kvalit, jako třeba Salisbury nebo Demons&Wizards, ale jsou tu stále skvělé tracky - Stealin´, Pilgrim, Circus. Rozhodně patří ke špičce v produkci UH.
reagovat

19.10.2006 Tanmut | #

UH ze sebe vydali na předchozích dvou albech maximum - své dva zlaté klenoty do rockové pokladnice. Sweet Freedom už zaostává.
Dreamer se stále drží v linii skvělých skladeb z předchozího alba, hlavně Byron jí dodává svým zpěvem v refrénu potřebnou jedinečnost. Tu již v určité míře postrádají Stealin', One Day a Sweet Freedom. Opět se zde ukazuje trend několika výborných skladeb proložených těmi výrazně slabšími (nikoli špatnými).
O If I Had A Time bych rád něco napsal, avšak kdykoli ji poslouchám, jaksi kolem mne prolétne, nezanechá nic kromě svého zvláštního náboje. Líbí se mi opět Byronovo blbnutí v Seven Stars - výborná abeceda (hard-rock ABC?). Circus se uvede nádherným motivem, ale onen motiv není plně využit, čemuž odpovídá i délka skladby. A nakonec Pilgrim; do poloviny se dějí klasičtí UH, a od poloviny dál skladba obživne a nabídné pár skvělých momentů.

Je mi zatěžko dávat albu 4 hvězdičky, neb mým oblíbeným RUSH jsem udělil za mnohem silnější album 3, ale mám sklon posuzovat alba z hlediska kapely, nikoli z hlediska obecného hudebního povědomí. Takže necelé 3 v reálu, 4 v dickensovském mikrosvětě.
reagovat

17.08.2005 Tříba | #

Úplně bomba už to není, Stealin´se dost rychle oposlouchá; osobně preferuji Pilgrim, to je HR síla, Circus je taky moc fajn. Ale samozřejmě je to pořád klasika
reagovat

04.03.2005 Igor Klesniak | #

Nevím co bych měl napsat,
je to jedno z nejlepších alb
Uriah Heep,ne li vůbec nejlepší-
Stealin´,Circus,One Day,If I had
the time nebo Sweet Freedom to je
bez komentáře - no a ty texty -
prostě skvělé
reagovat

NatyNatyStar @ 28.02.2007 00:00:00
jasne tati =))))

05.09.2004 Libor2 | #

V září 1973 vychází šesté studiové album UH. Nazvané Sweet Freedom (Sladká svoboda), po dvou předcházejících obalech, na kterých pracoval známý výtvarník Roger Dean je tentokrát na (pro mě trochu kýčovitém) obalu použita fotka skupiny od dvorního fotografa Fina Costella, kde se muzikanti nacházejí v červeném oparu (asi zapadajícího nebo vycházejícího) slunce. No, jak říkám, obal mě nenadchnul.

Jinak je to ale s hudbou samotnou. UH jsou na vysoké vlně popularity a touto výbornou deskou završují pětici svých nejklasičtějších desek. SF se poprvé v historii skupiny natáčela v zahraničí (Francie), nejspíše z důvodů daňových. Samotné natáčení provázely, podle vzpomínek muzikantů, samé technické problémy, ale hudební kvalitu LP to, nakonec, neovlivnilo. Co se týká zvuku samotného, myslím, že není optimální (poslouchána remasterovaná verze z roku 1995), ale tyhle věci jsou občas dost individuální, takže si každý udělejte názor svůj.

Samotní UH jsou ve stejné sestavě jako na dvou předchozích studiovkách a to se v sehranosti jistě projevuje. Deska přináší vynikající díl hudby. Nesmrtelný hit skupiny Stealin? (krásná vokální pasáž na úvodu přechází do klasického, mohutně se valícího zvuku, tak charakteristického pro UH), nebo krásná Sweet Freedom. Docela netypická a přesto pěkná je skladba Circus, téměř akusticky pojatá věc s mírně jazzovým feelingem. Ale i další věci jsou klasikou a nemá proto cenu zde vypisovat celý obsah desky.

Závěr: vynikající deska, nutnost pro každého kdo chce znát UH. Pro některé z fanoušků skupiny vrchol její tvorby, já mám přece jenom radši předchozí dvě LP, takže budu SF dávat čtyři body. V tomto případě mi ovšem chybí možnost hodnotit s polovinou bodu, protože bych zcela jistě dal 4 1/2.
reagovat