Uriah Heep - Sweet Freedom (1973)
Reakce na recenzi:

Hned na začátku je patrné opětovné mírně přitvrzení a navíc o trochu bohatší a plnější zvuk - alespoň v úvodní Dreamer.
Za ní napínavě začínající, zajímavě pokračující a skvěle končící pecka Stealin'. Jo - tak ta patří k nejlepším uriášovským věcem. Poctivý hardrock, ale silná melodika, sborové vokály v pozadí, vynikající basový part - mňam mlask. Tohle hodně můžu.
Pochopitelně se musím zmínit i o až hymnické titulní skladbě, s krásným, kontrastně až nadpozemsky klidným refrénem, vytvářejícím vytrženě mimozemskou atmosféru klidu myšlenek tibetských mnichů.
Hned následující klávesové tóny If I Had A Time ale vlastně nejsou o nic horší. Prostě jako vždy - každá skladba stejně dobrá, každá dost osobitá, každá dost melodická. Třeba mne zabte, ale která jiná skupina má takhle vyrovnaných a dobrých 6 alb v řadě?? Jo - pár jich je, ale v tomhle hudebním stylu nevím nevím.
Dokonce i Circus - nejslabší kus alba, který se svými akustickými kytarami podbarvenými bongy a vyloženě popovým vokálem včetně frázování jakoby nevěděl kudy kam (zvukem připomínal hodně některé skladby Demise Roussose), a který jako by na album nepatřil, Vám prostě nevadí. I když je nejslabší ještě stále není TAK slabý. No a stejně se už těšíte na typický závěrečný sedmiminutový opus Pilgrim... :-)
Bonusy tentokrát nebudou - mám jen klasickou CD verzi ne-re-mastered.
A tím bychom skončili s Uriah Heep. Nechtějme jim kazit pověst zmínkami o albech, která v pozdějších letech upadají hloub a hloub k šedi a průměru...
Zatím jsme ale v roce 1973, Uriah Heep jsou skvělá skupina a zaslouží si 3 a čtvrt hvězdičky.
Mirek Kostlivý @ 17.11.2007 14:11:48 | #
Filosof: nechci to tady zanášet sálodlouhou diskuzí o metalu, ale vždycky mi vrtal hlavou výraz: "Nová vlna britského heavy metalu". Jestliže tam mají patřit podle naší Wikipedie kapely jako Judas Priest, Iron Maiden i Saxon nebo dokonce i Def Leppard!, tak se táži: A jaká je ta stará vlna britského heavy metalu? Vím, vymysleli to novináři, ale určitě tím museli myslet klasiky hard rocku jako Deep Purple, Black Sabbath ap.
A americké dělení je mi opravu bližší. Jinak je-li metal definován jako: "Je charakteristický rychlým a agresivním rytmem a používáním el. kytar", tak by tam museli patřit i MC5, jejichž agresivní styl na albu Kick Out the Jams je více než dostatečný. Ale MC5 jsou zase dáváni do kolonky předchůdců punku, což mě nikdy nenapadlo ani náhodou.
Jinak máš pravdu, z hard-rocku by tam ze 70. lety nezbylo nic, protože to všechno je vlastně ta "stará vlna britského heavy metalu".
Jinak se těším, až sem někdo začne ty klasiky hard rocku 80. a 90. let (pardon, říká se tomu metal, např. Manowar a spol.) sázet.
To pak tu budou kritiky!