horyna - @ 15.07.2019 | #

Muzika. Kolik jen podob a odstínů skýtá její bezprostřední vnímání. Kolik pocitů dokáže svému konzumentovi přinést a kolika příjemnými chvílemi jej obšťastnit. Jednou z nepopiratelných vlastností hudby jež mne baví sledovat, je proces dozrávání a růstu té které nahrávky. Jsou discografie kapel, u nichž má člověk jasného favorita, i příčku poslední léty pevně dosazenou a neměnnou. Ale pak jsou discografie, které prodělávají v uších posluchače určitý vývoj. Posun o kterém se zmiňuji jsem nedávno zaznamenal v případě alba Bedside Manners Are Extra klávesisty Colosseum Davea Greensladea.

Dlouho jsem ji vnímal jako nejslabší článek jejich portfolia. Dnes je tomu přesně naopak, hrdě se vyjímá v čele Greensladeho katalogu, jako ta nejpodmanivější a skladatelsky nejpestřejší nahrávka v krátkých dějinách této famózní formace. Zpívané části jsou v poměru zhruba 50 na 50 s těmi instrumentálními, a k maximální barevnosti materiálu opět slouží příspěvky obou klávesistů. Kytary zkrátka netřeba.

Trochu mě mrzí, že podobně nástrojově obsazených kapel nevzniklo víc. Nebo možná vzniklo, jen se neprosadili v takové míře jako projekt oblíbeného klávesáka zakrátko kultovních Colosseum.

horyna @ 18.07.2019 05:35:09 | #
Kluci díky za příspěvky. Ono sice může být nástrojově podobně obsazených kapel bez kytary hodně, ale já hledal něco náladově totožného právě s Greenslade. Z doporučených tipů se jim nejvíce přibližují snad jen Still Life a kapánek Novalis, či Frumpy. Moderní kapely dneška s aktuálním zvukem podobnou atmosféru nevykouzlí i kdyby se... No a "honiči" klapek po vzoru ELP sic sedmdesátkový zvuk mají, ale hudebně jsou naprosto jinde, tady je to hodně o technice než o atmošce. A Soft Machine je také úplně jiný svět.