Petr Gratias - @ 03.05.2011 | #

Unfinished Music No. 1 - Two Virgins (1968)
Unfinished Music No. 2 - Life With The Lions (1969)
Weddind Album (1969)
Live Peace In Toronto (1969)
jsou alba, která vznikala paralelně vedle beatlesovské tvorby. První tři tituly jsou hodně experimentální projekty, které jsou v podstatě víceméně neposlouchatelné zvukokresby. Čtvrté album sice přináší zpívané skladby, ale jedná se o převzaté rock and rolly a blues, navíc doplněné hlasovými orgiemi Yoko Ono a nekonečnou zpětnou vazbou elektrické kytary...
Teprve páté album přináší nové regulérní skladby. Dostalo přezdívku "Seržant Lennon" a patří mezi vrcholné albové projekty, které Lennon natočil.
Jestliže rok 1970 měl ukončit šedesátá léta byla to velmi důstojná tečka. Británie v té době už žila novými progresívními trendy skupin jako King Crimson, Emerson Lake And Palmer, Yes, Soft Machine, Gentle Giant, Van Der Graaf Generator... do tohoto kvasu přichází legendární Beatle John Lennon s hudebním projektem, kde byly předem odfitrovány všechny smyčce, dechy, nekonečná kytarová a varhanní sóla, hřmění bicích nástrojů a rafinaované harmonie. Levicový intelektuál a rockový rebel přišel s hudbou obnaženou na dřeň se základním instrumetářem klavíru, kytar,jednoduchých rytmických základů baskytary a bicích nástrojů.
Klavír, kytary a zpěv obstaral sám, na baskytaru přizval německého kamaráda-výtvarníka a studiového hráče Klause Voormanna a za bicí nástroje usedl další Beatle Ringo Starr. V pozadí zůstal na druhý klavír host - producent Phil Spector a varhaník Billy Preston

MOTHER - otvírá vyzvánění zvonu a ke slovu přichází základní úderné akordy na klavír, lehce doprovázené rytmikou a nad nimi se vznáší naříkavý Lennonův hlas, který se vyzpívává ze svého traumatu z dětství takovým způsobem, žze leze člověku po těle mráz...

HOLD ON - je zamyšlená kytarová studie spíše meditativního Johnova hlasu, který je podmanivý svou proměnlivostí a střídáním nálad ve svém projevu.

I FOUND OUT - je rocková píseň středního tempa, v níž ostře odsekávané akordy korespondují s přesně tepající baskytarou a bicími, až ke změně v rytmu a k základním úderům v tempu, kdy Lennon svůj hlas přizpůsobuje vedení kytarové linky. Účinné a přesvědčivé jako jeho nosové zpívání...

WORKING CLASS HERO - je výměna základních akordů na akustickou kytaru, v níž chtěl Lennon připomenout rané období Boba Dylana. Hudební doprovod mechanicky sází akordickou výměnu a celá skladba je postavena na mimořádné textové výpovědi se silným sociálním nábojem, politickými a protináboženskými tématy, která obnažuje celou problematiku až na dřeň.

ISOLATION - je klavírní blues s línou atmosférou a klasickým lennonovským projevem. Přináší sebou smutek, sebezpytování, ale v další fázi skladby dochází ke zlomu a nečekaná údernost a syrovost projevu je zakočenou varhanní clonou, vystřídanou klavírem a náhlým ukončením, což sugestivně prokresluje celé vyznění...

REMEMBER - je opět klavírní skladbou, tentokrát v rychlejším tempu. V Lennonově projevu se skrývá napětí a nervozita, která nakonec vrcholí stále zesilovanou expresí v hlase a při závěrečném výkřiku je skladba nečekaně ukončena masivním výbuchem. Jako varující memento...

LOVE - je naproti tomu křehká balada milostného typu, kdy Lennon deklaruje svoje city k manželce a popisuje svým barvitým působem emoce a dostává do hudby poezii. Konejšivé klavírní akordy se rozptylují prostorem a v závěru se odmlčí, aby se ještě jednou vrátily a přivolaly subtilní náladu...

WELL WELL WELL - je ostrá rocková píseň, skoro by se dalo říci jakýsi předobraz raného punku. Základní akordy (sice ne tak punkově zběsilé), ale zato rozostřené, chrčivé doprovázené zemitou úderností rytmiky. Lennon se ve svém projevu dostává opět do emocionálního stavu, kdy pěvecký projev přechází téměř v křik s chraplavým timbrem...

LOOK AT ME - je krásná čistá balada. Připomíná Lennonovu skladbu Julia na beatlesovském "bílém dvojalbu". Použil zde podobné kytarové rozklady, které ho mimochodem naučil v Indii při meditačních kurzech známý písničkář Donovan. Velmi krásná milostná píseň s nepotlačovanou lyrikou, která obnažuje Lennonovu duši...

GOD - je naopak silnou osobní výpovědí s klavírem a rytmikou, kdy se Lennnon světu vyznává ze svých pocitů s tak adresnými cíli, že nepotřebujeme mít v malíčku oxfordskou angličtinu, abychom rozpoznali konkrétnosti. Deklaruje svou víru v sebe, Yoko Ono a vrací veškerá snění do tvrdé reality života, kdy zdůrazňuje lidské ego nadevše.

MY MUMMY´S DEAD - je prostou kytarovou hříčkou, kdy veškeré sdělení stojí na jeho rozervaných pocitech ze ztráty matky a téměř ukolébavková melodie je v příkrém rozporu se samotným sdělením. Ano, i to je John Lennon!!

Moc alternativ na hodnocení mi nezbývá. Rovných pět hvězd! Humanista, snílek, rebel, provokatér a přesto zranitelný člověk schovaný za slupkou ironie, skepse a nevyzpytatelného smyslu pro humor. Opravdový originál!

Petr Gratias @ 04.05.2011 14:29:33 | #
Ano, takže tady je moje reakce.
Blues je pro mě především pocit. Melancholická vibrace, stejně jako vyjádření nějakého intimního zoufalství. Nemusí to být vždycky to klasicko dvanáctitaktové blues...
Asis to byl Ty, kdo se podivoval nad tím, že Vláďa Mišík je bluesrocker. A to tedy opravdu je! Je tak vnímán i odbornými kritiky - třeba Jiřím Černým a Janem Rejžkem. Na albu Meditace (Blue Effect to bylo více než zřejmé....) Flamengo, Formace, Energit a Etc... to deklarovali také, i když to nebyly ryze bluesové kapely, ale ten pocit tam byl. Když Vláďa zpívá, tak se k blues veřejně hlásí a zdůrazňuje to jak v Čundrgruntu, tak v Etc... Je pravda, že ta bluesová forma byla v sedmdesátých letech čitelnější a v současnosti nabrala spíše písňovou formu, ale pořád je to blues.
Ještě pár příkladů:
Život je jen náhoda - nejstarší české blues
Černá kára - Eva Olmerová
Beňa a Ptaszek - to je ryzí naše "mississipské" blues
Bluesberry
Luboš Andršt Blues Band
ASPM - zase jiná varianta blues
a za humny:
Muddy Waters
Otis Spann
John Lee Hooker
Sonny Boy Williamson
Freddie King
Howlin´ Wolf
ale taky
Bluesbreakers
Fleetwood Mac
Cream
Groundhogs
Chicken Shack
Stevie Ray Vaughan
Johnny Winter
ZZ Top
Mick Abrahams
Keef Hartley Band
Janis Joplin
Maggie Bell
Stone The Crows
Peter Green
Gary Moore
Joe Bonamassa
Popa Chubby
.... to je nekonečná řada.

A když zmíním Lennona - tak blues cítím leckde:
Don´t Let Me Down, Dig A Pony, You Can´t Do That,
Happiness Is A Warm Gun, Yer Blues
a taky to Isolation, když se podíváš na strukturu skladby a vezmeš v potaz Lennonovo vedení hlasu, já tam to blues cítím a dost výrazně,
taky Watching The Wheels, Aisumasen (I´m Sorry), John Sinclair, Baby Please Don´t Go....
Když mě bylo 14 let, uslyšel jsem na singlu Slunečný hrob taky B stranu.
Skladba se jmenuje I´ve Got My Mojo Working (napsal ji Morganfield, což je William McKinley alias Muddy Waters), tak tohle bylo první české, ale Vláďou Mišíkem zazpívané blues za doprovodu Blue Effectu a to mě poznamenalo. Tuhle skladbu miluji! Teprve po ní jsem objevil Hendrixe a všechny ty zahraniční pecky, ale zmiňovaná skladba už zůstala. A je to zase Vláďa Mišík...
Takže ho vlastně "vidím a slyším všude"?
Ne, myslím to vážně. Blues je pocit, já jsem melancholický člověk a v blues se vidím a cítím ty vibrace.... Zdraví Petr.