horyna - @ 02.06.2016 | #

Nejznámější (díky této jedíné písni, nesmrtelné- (Don't Fear) The Reaper) a nejspíš i nejuctvívanější album Blue Öyster Cult je tu opět bez jediné recenze, na stránkách kde artová muzika přímo kvete do své největší krásy a i když tohle není hlavně progres, je to pořád zatraceně novátorské a hodnotné. Domnívám se, že až s tímto albem je styl ústřic dobroušen do absolutní dokonalosti a i když skuteční fanoušci kapely uznávají především desku předchozí, pro mne to pravé začíná až zde. Každá píseň má své nazastupitelné místo a originální pojetí, kolekce je tudíž velice barvitá a příslušná svébytnost, prostoupena nevšední atmosférou a kompozičním espritem, nedovoli divákovi zapochybovt ani v nejmenším.

Kapela rockuje v tečkovaném rytmu, prokomponovaném nezbytnou klavírní linkou a předem jasně daným a zapamatovatelným refrénem prostřednictvím This Ain't the Summer of Love.
Melodičtějším zástupcem je hned druhá True Confessions.
(Don't Fear) The Reaper- tvoří snová akustická kytarová práce a vokály dotažené do maxima, krystalicky čístá atmosféra, se rázen zlomí do šestistrunných melodických sprintů a s pomocí expresivního sóla tato píseň náleží do zlatého fondu kapely.
E.T.I. (Extra Terrestrial Intelligence)- je drsnější a temnější věc s důrazem na riffový základ, kombinovaný s jasně čitelně znělou melodií. The Revenge of Vera Gemini- patří mezi má velmi oblíbená čísla, její citlivé využití klávesových ploch za asistencí P. Smitthové, v okultně dynamickém hávu a zcela osobitém pojetí, snese ta nejpřísnější měřítka kvality.
Sinful Love- další zástupce volnějších temp, napěchovaná vzájemně se překrývající klavírní a kytarovou melodií, s neodolatelným vlivem sborových vokálů.
Po hard rockové odrhovačce Tattoo Vampire, je tu Morning Final- nádherná symbióza aranžmánů, orámovaná ve free jazzovém tempu s jasnou strukturální melodikou a pohodovým hlasovým projevem.
V Tenderloin- soupeří citlivé tóny kytar a kláves v jednom sledu s precizním rytmickým základem, prostoupeném velice příjemnou barvou Erickova hlasu, vytváří tak jednu z nejoriginálnějších položek alba.
Zklidnění přináší v závěru pohodová Debbie Denise.

Výjmečná kolekce, zhola nedoceněné kapely našeho věku. Pánové, kdo hudbu těchto amerických melodiků nemáte patřičně zmapovanou, začněte právě zde, okamžitý návykový účinek je téměř zaručen.

Voytus @ 03.06.2016 09:53:32 | #
Jo, Ústřice jsou u nás pořád nedocenění, pracuji na tom alespoň ve svém nejbližším okolí. Před lety jsem s nimi začal albem Tyranny & Mutation, za nejlepší považuji následující Secret Treaties, na které pánové nasázeli jednu hitovku za druhou. Skvělí jsou i na živácích. Recenzované album už je trochu jinde, než ta před ním, nemůžu se ubránit dojmu, že je poněkud nevyrovnané. Ale pořád jde o slušnou hudbu. Alba následující už moc dobře neznám, ale parádní jsou i ta dvě poslední.