Mr.Black - @ 25.10.2012 | #

Judas Priest se na KILLING MACHINE definitivně posadili na rychlík do stanice Heavy Metal.

Jsou tu ještě slyšet dozvuky kreativního hardrockového období i jemnější a pomalejší skladby, které později z alb úplně vymizí.

Jádro alba však tvoří tvrdé kytarové nářezy "Delivering the Goods" a "Hell Bent for Leather"(což je naprostá koncertová stálice), coververze Petera Greena "The Green Manalishi" a dusavá a zpěvná věc "Take On the World"(která mi dost připomíná slavnější "United").

Mrzí mě, že "Evening Star", po svém krásném baladickém úvodu přechází v tak primitivní a prvoplánovou halekačku. Škoda. Chuť na jemnou baladu si naštěstí spravím záhy.

Před závěrečnou old-style-hard-and-heavy věcí "Evil Fantasies", kde Halford volí na něj poněkud nezvyklou "chraplavou" polohu hlasu, zazní na dlouhou dobu poslední akusticko-elektrická balada "Before the Dawn", kterou mám moc rád už od puberty. Halford tu nabízí příjemný až hřejivý vokál, natolik odlišný od svého "ječáku". Stejně rád už mám rád jen balady "Last Rose of Summer" a "Dreamer Deceiver" z předchozích alb.

Musím říci, že Judas Priest sedmdesátých let mi vyhovují. Později sice ještě vydali skvělé desky, ale postupně čím dál více - desku po desce - začali zavánět takovým tím samolibým metalovým pozérstvím ("hrajeme kurva nejtvrdší metal"), které dohnali ad absurdum např. Manowar.

Cossack @ 25.10.2012 20:57:47 | #
Mám tohle album taky rád, klidně bych i hvězdu přidal.

Pro přesnost doplním, že cover "The Green Manalishi (With The Two-Pronged Crown)" od Fleetwood Mac na původní evropské vinylové verzi není, byl přidán jako bonus na vydání americké, kde musel být i změněn název na "Hell Bent For Leather" (americké pobočce nahrávací společnosti Columbia/CBS se „Vražedný stroj” nelíbil). Na pozdější CD verzi už se ale nachází.

Pokud jde o „pozérství” á la Manowar, u Judas Priest
se nic takového neobjevilo minimálně do 90. let (včetně). Měl jsem možnost vidět několik koncertních záznamů a vždycky z nich čišela pohoda a nadhled muzikantů; Halford byl (je) skvělý frontman a do trapných siláckých gest Adamse má zatraceně daleko (ono by to navíc u gaye působilo asi ještě trapněji).
Takže tady se neshodneme, stejně jako v hodnocení období tvorby „Jidášů” – ač mám jejich alba ze 70. let taky rád, vrcholy (pro mě) přinesla až léta 80. (a taky rok 1990).

Celkově ale souhlas, díky za recenzi. ;-)