jirka 7200 - @ 28.06.2017 | #

Mezi našimi posluchači v Čechách bylo toto album jistě hodně známé, neboť jako jednu z mála kvalitních licenčních desek ji dovezl na náš trh Supraphon. Dle mého to nebyl až tak vstřícný krok natěšeným fandům, jako spíše fakt, že byl zneužit koncepční příběh vzestupu a pádu luxusního divadla Paradise v Chicagu, na kterém Styx vystavěli svoji metaforu proměny hospodářské situace v USA v letech 1970-80. Tak proč toho v tehdejším Československu nevyužít a spolu s hudbou Styx nepoukázat na pozlátko konzumního způsobu života v kapitalistické cizině, že :-)

Poučení z příběhu divadla by si mohli odnést i promotéři koncertů, či potažmo i mastering inženýři za mixpulty nahrávacích studií i v dnešní době.
Jedním z hlavním důvodů finančního krachu tohoto podniku byl totiž ten, že v sále byla díky klenutému stropu velmi špatná akustika, takže, ač zde vystupovaly přední soubory, návštěvníků ubývalo.

Zpět k albu Styx. Ačkoliv ho nepovažuji za úplný vrchol tvorby této skupiny ( z komerčního hlediska to tak však bylo), bez problému se vejde mezi jejich pětici nejoblíbenějších nahrávek vydaných shodou náhod v období 1975 – 80. To bylo velmi plodné období, kdy vydával soubor jednu lepší desku za druhou ( s vyjímkou pro mne trochu slabšího Cornerstone).

Ačkoliv kritiky v té době nebyly kupodivu nijak nadšené, deska se probojovala na první místo albového žebříčku v USA s 3 000 000 prodanými výlisky. Úspěchu alba nezabránil ani soudní proces, ve které byla skupina ovlivněna, že v písni Snowblind je ukryto satanské poselství, pokud si song přehrajete pozpátku.

Za ta léta mám za sebou několik desítek dostaveníček s touto deskou. Styx jsou jedineční v tom, že je jejich hudba i skladba písní velmi různorodá, takže se člověk nikdy nestačí nudit.

V podobě prvního songu A.D. 1928 se zaposloucháme do emotivního hlasu Dennise, který jen s piánem vykouzlí melancholickou náladu. S příchodem Rockin the Paradise zažijeme hard rockové opojení, v rockové a střednětempé Too Much Time On My Hands se pěkně doplňuje syntenzátor s kytarou. Singlová Nothing Ever Goes As Planned je vkusně v aranžmá ozvláštněna dechovými nástroji, melodická a hymnická The Best Of Time, která rovněž směřovala na SP s výraznými sbory připravuje posluchače na tvrdý rock v podobě Lonely People, kde pěkně zasólují na kytaru James i Tommy.

Příjemně uvolněná She Cares připraví na ponurou a zatěžkanou Snowblind. Vydechnout nedá velmi členitá a skoro až heavy metalová Half Penny – Two Penny (nepřipomíná vám píseň Miss Amerika?), v které je zakomponován v druhé půli ruch demoličních strojů, který věští smutný konec příběhu. Nádherné sóla kytar i saxofonu nás v závěru konejší.

V A. D. 1958 se dojemně loučí Dennis a nostalgický zvuk starého piána v State Street Sadie zklidní rozbouřené emoce.

O kvalitě zvuku není třeba v případě Styx v té době mluvit, jejich desky byly vždy znamením nejvyšší kvality – jen pozor na všelijaké remastery. Jinak mohu tuto nahrávku plně doporučit.

jirka 7200 @ 29.06.2017 07:36:20 | #
Kouzlo hudby spočívá v tom, že dokáže posluchače v případě, že se mu píseň líbí, vzbudit širokou škálu emocí. Rovněž však na sebe dokáže navázat vzpomínky na okamžiky a prožitky v době, kdy člověk tu muziku slyšel. Většinou si člověk vzpomene na chvíle s partou, na mejdany či různé skopičiny. V případě decentnějšího žánru i na první nesmělé doteky se svou dívkou.

Tato deska je tak trochu temnější vyjímkou. Progjarovi se vybaví pár (zasloužených) facek od otce, Mohylovi se Zdeňkem úmorné obíhání prodejen po zaprášených městech tehdejšího Československa. No a Paľovi naskočí v podvědomí i kyselé obličeje prodavaček v nevzhledných a pramálo slušivých pracovních pláštích.

Některé desky to u nás nemají jednoduché, ač za to ani nemohou.