pinkman - @ 21.03.2018 | #

V posledních dnech se tu několikrát probíraly termíny jazz-rock a fusion. Myslím si, že nejde určit přesná hranice mezi těmito dvěmi dosti podobnými frakcemi.
Wikipedie cituje: Jazz fusion (také „jazz-rock fusion“ nebo „fusion“) je hudební styl, který spojuje prvky Jazz s ostatními styly, zvláště s Rock, Funk, Latin musicem, Jazz rock, Electrick jazz, R&B, a Blues rock.
Podle mě je úplně jedno jak určité album pojmenujeme, ať tak či onak, všem by mělo být jasné, co taková hudba v sobě obsáhne. Fusion zaujímá pružný rockový postoj, do kterého se přimíchávají různé jazzové substráty.

Gillanova deska Clear Air Turbulence naplňuje takové představy v plném rozsahu. Je to čistý jazz-rock, řekněme tedy fusion. Fúze slučující dvě rodílné entity. Ale Gillanovo pojetí je od toho klasického Weather Reporter-ovskégho úplně jiné. Svobodnější, laškovnější, hravější, přesně jak uvádí deset let strá Palova recenze, plné muzikantských srandiček. Průměrná stopáž atakující hranici sedmi minut dokonale prověří muzikantské renomé party, kterou okolo sebe Ian shromáždil. Jména jako Nauseef, Gustavson, Fenwick, nebo Towns nejsou hvězdy první velikosti, ale ve srovnání s nimi hrají daleko přesvědčivěj.
Clear Air Turbulence je instrumentálně brilatní deska zvládnutá na jedničku. Určitě jeho nejlepší. A přiznejme si popravdě, vedle ní bledne závistí i podstatná část katalogu Ianových mateřských DEEP PURPLE.

steve @ 21.03.2018 12:12:09 | #
Clear Air Turbulence a Scarabus bych zařadil mezi nejlepší jazzrockové nahrávky v sedmdesátých letech. Jen se nikdy neumím rozhodnout, která z nich je povedenější. Na Scarabus napadalo hodně opozičního hnoje což nechápu. Jenom proto že maj skladby přehlednější a ucelenější schemata přec neznamená že jsou horší. Každopádně dík za recenzi. O takové muzice čtu vždycky rád, do schematu tvořícího Progboard dobře zapadá. Blbosti a nekonečné žvásty typu kapitána belzebuba mě lezou krkem. Když to neznám a nesnáším, proč budu reagovat?