pinkman - @ 21.03.2018 | #

V posledních dnech se tu několikrát probíraly termíny jazz-rock a fusion. Myslím si, že nejde určit přesná hranice mezi těmito dvěmi dosti podobnými frakcemi.
Wikipedie cituje: Jazz fusion (také „jazz-rock fusion“ nebo „fusion“) je hudební styl, který spojuje prvky Jazz s ostatními styly, zvláště s Rock, Funk, Latin musicem, Jazz rock, Electrick jazz, R&B, a Blues rock.
Podle mě je úplně jedno jak určité album pojmenujeme, ať tak či onak, všem by mělo být jasné, co taková hudba v sobě obsáhne. Fusion zaujímá pružný rockový postoj, do kterého se přimíchávají různé jazzové substráty.

Gillanova deska Clear Air Turbulence naplňuje takové představy v plném rozsahu. Je to čistý jazz-rock, řekněme tedy fusion. Fúze slučující dvě rodílné entity. Ale Gillanovo pojetí je od toho klasického Weather Reporter-ovskégho úplně jiné. Svobodnější, laškovnější, hravější, přesně jak uvádí deset let strá Palova recenze, plné muzikantských srandiček. Průměrná stopáž atakující hranici sedmi minut dokonale prověří muzikantské renomé party, kterou okolo sebe Ian shromáždil. Jména jako Nauseef, Gustavson, Fenwick, nebo Towns nejsou hvězdy první velikosti, ale ve srovnání s nimi hrají daleko přesvědčivěj.
Clear Air Turbulence je instrumentálně brilatní deska zvládnutá na jedničku. Určitě jeho nejlepší. A přiznejme si popravdě, vedle ní bledne závistí i podstatná část katalogu Ianových mateřských DEEP PURPLE.

northman @ 22.03.2018 10:04:14 | #
Tahle deska vznikla v době kdy mě Deep Purple a jejich epigoni vůbec nezajímaly a dá se říci, že mě nezajímají ani nyní. Poslech jsem si tohle album na základě kladných ohlasů, celkem se to dá poslouchat, zaujala mě skladba Goodhand Liza. Jazzrock byl tehdy už passé, tenhle styl kulminoval kolem roku 1974 s alby Mahavishnu Orchestra, Return To Forever atd. Když jsem si tuhle desku pouštěl, tak jsem si říkal, že jsem o nic nepřišel, nekoupil bych si ji, znám mnoho lepších desek z té doby, i když v době vzniku se to mohlo někomu líbit a líbí se to i v současné době.