Gillan, Ian - Scarabus [Ian Gillan Band] (1977)
Reakce na recenzi:

Domnievam sa, že po Clear Air Turbulence boli tlaky hardrockových fanúšikov príliš silné, aby Ian pokračoval v štýle jasnej fúzie, a tak sa tu priklonil k svojej tvrdšej podstate. Naznačil to úvodný „Scarabus“. Po rock'n'rollovom „Twin Exhausted“, ukončenom virtuóznym klavírnym sólom, nasleduje funkové „Poor Boy Hero“, ktoré snáď môže zaujať len jačaním Gillana. Odľahčená „Mercury High“ je slušne nadupaná oddychovka. Slabá nemastná-neslaná „Pre-Release“ - 4,5 min trvá príliš dlho. Trápeniu nie je koniec, prichádza 5-minútove zúfalstvo „Slags to the Bitches“. Po predošlých veciach je priemerná „Apathy“ celkom prijateľná. Inštrumentárne bravúrna, s vtipným názvom „Mad Elaine“ trpí absenciou elementárneho nápadu. „Country Lights“ nemá ani v názve nápad. Posledná „Fool‘s Mate“ je možno najlepšou skladbou, čo nie je veľmi ťažké uprostred balastu. Na mojej testovacej vzorke je i live bonus „My Baby Loves Me“
s viac ako 2-násobnou stopážou oproti štúdiovému debutu. Vynikajúco zahraté.
Album som viackrát počul len z dôvodu napísania týchto postrehov. Na stránke progarchives.com recenzent prirovnal toto album k štandardným dielam Deep Purple, čo pokladám za urážku a mal by si dať vyčistiť uši. Perfektný inštrumentálny a spevácky výkon kapely nezachránil ťažkú absenciu tvorivosti.
Parafrázujúc samého seba: vďakabohu za internet, nestane sa ani omylom, aby som Scarabus zaradil do mojej diskografie. Za dve.
Petr Gratias @ 19.03.2012 18:45:23 | #
Tak album Scarabus jsem viděl válet v Levných knihách v takovém množství, že mě až zarazilo, že řadové album ex-člena Deep Purple leží jako mrcha téměř bez povšimnutí....
(Byl to podobný případ jako album od Deep Purple - The House Of Blue Light... o ten také nebyl valný zájem, Deep Purple Nedeep Purple).....
Jemně jsem naťukl album do sluchátek skladbu po skladbě a vědom si kvaliut Clear Air Turbulence jsem ustrnul, k jakému propadu zde došlo....