Šurda - @ 21.05.2010 | #

K této vynikající desce mám dodnes vřelý citový vztah. Zní to možná banálně, ale faktem je, že když 87 vyšla, bylo mi "sladkých" dvacet let a nejen pro mě to byla doslova pecka. Jedna píseň lepší než druhá, s kamarády jsme je na kazeťáku omílali stále dokola a vůbec jsme přitom neřešili, jestli se tímto "soundem" chtěli Whitesnake zavděčit americkým posluchačům či nikoliv...
Dnes, s odstupem času, musím svůj tehdejší názor jen potvrdit, a to i přesto, že mám naposlouchanou celou diskografii skupiny. Prostě, ten "uhlazený" zvuk zní stále skvěle, nelze mu vůbec nic vyčíst, což se o většině písní skupiny z let předchozích říci nedá. Jistě, i mezi nimi se najdou skvělé věci, které se objevují na všech výběrech, ale jako celek mě dnes, s odstupem času, už moc neříkají (snad s výjimkou Slide It In a Ready An Willing). A písně "Crying In The Rain" a "Here I Go Again" v novém hábitu? Oproti svým původním verzím jsou jasně lepší (například kytarové sólo, podbarvené divokými bicími v "Crying" nemá chybu!).
Prostě, 87 mám rád, stejně jako následující Slip Of The Tongue, protože patří k těm deskám, které nestárnou a Davida Coverdala zachytily ve vrcholné pěvecké formě.

Šurda @ 25.05.2010 15:58:04 | #
Tak tedy, já nevím, každý má mít právo na svůj názor... Ale že by tato deska byla příliš měkká?! Upřímně řečeno, právě to si myslím, o většině desek předchozích...