horyna - @ 20.01.2018 | #

Občas člověka přepadne nutkání úniku od klasického rockového schéma. Nemá náladu poslouchat řinčivé tóny kytar, kaskády melodií, bicí salvy měnící tempo hry několikrát za minutu, či plačtivé výlevy zpěváků lamentujících nad neradostným obrazem dnešního světa. V hudebním moři se ještě najde několik ostrůvků, které zůstali před nástrahami moderní civilizace zcela skryty a jeden z nich nese název Gryphon.

Gryphon jsou, přesněji řečeno byli partou nadšenců, kteří našli zálibu v historizujícím pojetí hudebního slohu, čerpajícího z odkazu muziky zakotvené v dobách renesance. V jejich projevu se střetává konzervativní staroanglický model praktikovný na dobové historické nástroje, s moderním progresivním přístupem jež symbolizoval léta sedmdesátá.

V pořadí druhá nahrávka Midnight Mushrumps je drahokamem v diskografii této kapely. A pokud ve snaze obohatit svou domácí sbírku o nový přírůstek na něj někde narazíte, rozhodně neváhejte. Při poslechu takto koncipované hudby se vaše obzory výrazně rozšíří, naleznete nové prameny, nové podněty, vlastně úplně nový muzikologický svět.

Nechte se zlákat na středověkou rytířskou hostinu lemovanou zvukem trubačů fanfár, či chcete raději přihlížet sporu dvou řevnivých prostopášníků, soupeřících spolu na život a na smrt? Když necháte fantasii pootevřená vrátka, můžete spatřit vášnivé pohledy princezen a dvorních dam, které vás budou ze zrovna započaté kejklířské slavnosti lákat na svá útulná lože. Ano, to vše se odehrává pod rouškou tajemství ve vaší bezprostřední blízkosti. Stačí pouze zavřít oči a pustit si nahrávku kapely Gryphon.
Cesta časem o století nazpět právě začíná a dokonalý dvorní kolorit v brilantním aranžmá této hvězdné sestavy je vaším nejvěrohodnějším průvodcem.

jiří schwarz @ 22.01.2018 00:45:51 | #
Od letmého seznámení s kapelou na antidiskotékách Jirky Černého jsem o Gryphon dál nezavadil. Tak je senzační, žes mě (a doufám i jiné) navedl. Nádhera. Ta dlouhá skladba (asi na celou první stranu LP) je neskutečná. Ta bohatost nápadů, instrumentace, dynamika - dokonalé.

Taky skvělá recenze nad základem daným tou předchozí od P. Gratiase. Měl jsem víkend s folkem, pouštěl jsem si Clannad i mnou dávno oblíbené Fotheringay. Od těch bych Gryphonům pro zvýšení vokální různorodosti nabídl Sandy Denny (kdyby žila). Její silný, přirozený, rovný, pro mě dojemný a zároveň sexy hlas nemá obdoby. Ale pravda, na tomhle albu je vokálů minimum. Ale muzikantsky jsou pochopitelně (při stejných základech staroanglického folku) Gryphon jinde. Fotheringay - krása v jednoduchosti, Gryphon - rafinovaná dokonalost. Způsobem zacházení s těmi starými melodickými tématy Gryphoni předčí i Jethro Tull, je to různorodější.