EasyRocker - @ 23.05.2014 | #

Většina fanoušků progresívních hudebních žánrů zřejmě zná od této průlomové norské kapely spíše pozdější a šíře známou hudbu po trojce "Pills Against the Ageless Ills". Dnes bych chtěl ale představit tohle debutové album, na kterém už Solefald v roce 1997 rázně rozkopli blackmetalová vrátka a i když je jejich "domovský" styl jasně patrný, je patrná i náročnější, avantgardnější cesta budoucnosti. Pro mě osobně znamená tohle album nejen jejich dosavadní vrchol (byť těsně a záleží, jakou etapu jejich tvorby preferujeteú, ale zároveň jeden z nejlepších debutů vůbec...

Jernlov je ještě úvodním příspěvkem spíše pro staré školy - sestává z rezivějícího blackmetalového kytarového oparu, dávno vyvětralé thrashmetalové těžby a od počátku vyčnívajících čistých vokálů. Závěr už ovšem metalovou platformu opouští zcela...
Philosophical Revolt začíná až doomovým kytarovým motivem a skladba se v tomto duchu nese, přičemž otevřený prostor získávají exaltované, prakticky staroškolsky blackmetalové vokály. Struktura skladby se ale už nese v duchu budoucích skvostů, přerušena je jen lehkým basovým můstkem v půli skladby. Red View - obsesivní demonstrace kláves, prastarých hammondů a různých jejich variací - už důrazně předjímá následující "úchylnou" tvář kapely. Floating Magenta je pak dramatickou klávesovou kompozicí, kde z ornamentů klávesových běhů tu a tam vyhlédne čistý vokální vstup. Vynikající instrumentální výplň... Názornou ukázkou tehdejšího umění Solefald je The Macho Vehicle - čelní srážka zbytků symfo-black metalu s avantgardními kytarovými a klávesovými výstupy. Také extrémní a čisté vokály si tady rozdělují prostor zhruba půl na půl... Countryside Bohemians je dalším instrumentálním dovětkem... má přece jen méně dramatický a vážný charakter než předchozí instrumentálka a důraz je kladen na aranže a propracovanost akustických pasáží... přesto lze vyčíst děj, gradující a přelévající se jako masy vody... v závěru pak nastupuje čistý vokál a dramatické kytarové tahy štětcem a úplný závěr rozbouří i bouře elektrických kytar... vynikající oddechová záležitost. Tequila Sunrise má kytarově-klávesový charakter a vokál jí dodává zneklidňující, dramatický nádech, stupňovaný v závěru klávesovými stěnami. When the Moon Is on The Wave je zhudebněnou básní Lorda Byrona, podkreslenou znovu dramatickou akustickou linií, do níž nervózně vstupující basové a bicí údery... pak se vzedme post-blackmetalová apokylapsa, aby se skladba postupně znovu přenesla do komornější podoby. Skvostný závěr mimořádně silného debutového alba Solefald - kompozičně, aranžérsky, vokálně mimořádně bohaté a pestré album, které uteklo tehdejší konkurenci o parník...

Už struktura alba a názvy skladeb vám napoví, že tady jsme daleko od všech žánrových klišé a svazujících hudebních i textových omezení. Společně s "Anthems..." od Emperor bylo pro mě toto album nepřehlédnutelným pomníkem symfo-BM fúze v této éře. Doporučuji každému neortodoxnímu fanouškovi všemi hrstmi! Za pět...

Cossack @ 24.05.2014 15:26:12 | #
Povedené album, stejně tak recenze… Dík!
Mám sice raději obě „Islandské odyseje”, které mám i víc naposlouchané (jak jsem tu už kdysi psal), tenhle debut je ale určitě velice zdařilý.

Jenom s tím „útěkem tehdejší konkurenci” bych to zas až tak dramaticky neviděl, protože podobných (dle mého i lepších) počinů bylo v té době, a dokonce také dříve, docela dost…
Namátkou uvedu z norské scény debut
ARCTURUS "Aspera Hiems Symfonia" 1995,
pak jeho následovníka
ARCTURUS "La Masquerade Infernale" 1997,
jehož mám určitě raději (než jakékoli album SOLEFALD),
no, a „opravdový pionýr” blackové avantgardy, stejně tak naprostý klenot, je (nejen) podle mě debut
VED BUENS ENDE "Written In Waters" 1995.
(Spousty dalších zajímavých děl, např. od THE KOVENANT (původně COVENANT), DODHEIMSGARD aj. ani neuvádím.)