horyna - @ 27.07.2017 | #

Druhé album Once Again už naplno útočí vším, co dělá Barclay James Harvest unikátní kapelou. Dočkáme se emotivní práce s atmosférou, která je krásně dokreslována dojemně zakomponovanou, kytarovou sentimentální melodikou. Nechybí hluboká něha, ale i smutek čišící z každé noty.
Hudba je variabilní, ale její základ tvoří především silné melodie a je to právě druhé album, kde se začala přes určitou progresivitu, naplno projevovat i hitovost.

Je těžké z konceptu vytrhnout některé písně, ale faktem je, že úvodní skvost She Said, klavírní neradostná Song for Dying, epická, vznešeně působící Galadriel a orchestrální Mocking Bird patří dodnes k tomu nejlepšímu, co kdy kapela vytvořila. Nechybí i dechderoucí, španělkami podbarvená pomalá záležitosti Vanessa Simmons, která ale v konečném součtu bledne před nádherně vystavěnou a emocemi nabitou baladou Lady Loves. Na této skladbě je nejvíce poznat, jak moc se kapela oproti debutu zlepšila. Jako doprovod je zde využit zvláštní idiofonický nástroj s membránou zvaný brumble, jež obsluhuje samotný Alan Parson.

Lesův i Johnův hlas působí intenzivněji než na jedničce, zlepšení je slyšitelné, ale zároveň neztrácejí nic na své věrohodnosti a expresivity. Také se ukazuje, že výraznější klávesy byly přesně to, co kapele chybělo k dokonalosti.
Výborná deska.

Jarda P @ 01.08.2017 17:14:16 | #
Steve: odborník nejsem, jen jejich milovník. Co se týče desek po albu Turn Of The Tide, nastal prudký propad kvality v podobě alb Ring Of Changes a Victim Of Circumstances. Návrat ke starému stylu nastal až albem Face To Face, které spolu s Welcome To The Show, Caught In The Light a River Of Dreams považuju za 4 nejlepší alba nové éry. Nejedná se sice o desky bez jediné slabší skladby, jak tomu u BJH bylo v 70. letech zvykem, ale mají slušný standard, skvělé melodie a dobrý zvuk. Další Nexus je už vydáno po roztržce Leese a Holroyda, obsahuje pár nových věcí, zbytek tvoří nově nahrané starší skladby.
Poslední řadovka North mě jako celek neuspokojila, líbí se mi na něm tak 3 skladby, zbytek postrádá nosný nápad. Naopak všechna alba Wooly Wolstenholma po odchodu od BJH jsou skvělá ve stylu nejprogresivnějších skladeb, které pro BJH napsal (Sea Of Tranquility, RA, Beyond The Grave apod.)