horyna - @ 28.06.2016 | #

Svými prvními dvěmi produkcemi mne Extreme vůbec nezaujali, i když připouštím že na Pornograffitti se několik stěžejních songů nachází. Skutečný průlom do mého srdce přišel až s albem III Sides to Every Story - muzikálovo barevnou kolekcí, hyřící bezpočtem kouzelných nuancí i originálních okamžiků, zabalenou ve slušivém kabátci utkaném z příjemných melodií. Ovšem hudební směr prezentovaný zde recenzovanou nahrávkou, obrací kormidlo (nejen pod tíhou doby) na zcela opačnou stranu rockového spektra. V prvním plánu je úchvatná a naprostá dominance Nunovy kytarové exhibice, tyčící se jako maják nad ostrými skalisty dobývanými příboji vln, energií nasáklého Garyho hrdla. Krásně ozvučena je i funky baskytara Pata Badgera, stejně tak dravá rytmika dvou bubeníků nahrávky se účastnících Paula Gearyho a Mikea Manginiho. Syrovost, drsnost, neučesanost, ale i krásné melodie (někdy skyty pod nánosem hutnosti) a hlavně obrovská invence sršící úchvatným způsobem z této nahrávky zasazuje tvrdý úder všem pochybovačům o tom, že Extreme dokáží komponovat na vysoké úrovni.

Album mne strhává svým entusiasmem od samého počátku, tvrdý surový riff, famózní Gary a jasná basová linka tvoří první There Is No God. Krásně čitelná nástrojová plejáda řádně kořeněná stylem funky, to je druhá Cynical. Tell Me Something I Don't Know- otevírají zvučné basové akordy, Nunova kytara zprvu jakoby jen medituje, do refrénu ovšem vyzvání a hraje už naplno. Mezi nejoblíbenější počítám čtvrtou Hip Today- jednu z nejenergičtějších pecek alba, v sobě absorbujíc drsné funky rytmy, riffujicí kytarové exhibice a zcela přesvědčivý Garyho výkon. Musím rovněž zmínit instrumentální palbu Midnight Express, melancholicky strukturovanou Leave Me Alone, Garyho největší odvaz No Respect- jež s námi smýká ze strany na stranu a v jejím závěru Cherone vyloženě řve z posledních sil a též kretivní a silnou melodičností opásanou devátou Evelangelist.

Žádné ústupky, žádná omezení, Extreme jdou tvrdě na věc a svou hudební podstatu odřeli do morku kosti, vím, tenkrát této produkci doba přála, vydat ji o nějaký pátek dříve, i Skid Row by žasli.

Snake @ 05.07.2016 08:05:43 | #
"III Sides To Every Story", to je pro mě i po letech jasná jednička v dgf Extreme. Na druhé místo bych šoupnul "Pornograffitti" a "Waiting For The Punchline" na třetí. Album "Saudades de Rock" neznám, ale podle Lukovy recky by se mi nejspíš líbilo...

Ve sbírce mám ještě sólové album Nuno Bettencourta "Schizophonic" (1996), neznáš ? Podle mého je výborné...