jiří schwarz - @ 05.02.2011 | #

Skvělá muzika od samýho začátku - rozjíždějící se vlak dusá ve stereu z jedné strany na druhou, a už to skutečně jede. Hned úvodní Pět cestujících je pecka, perla - od bigbítu (nádherný je zachycení rytmu vlaku) se změnami temp, s nádherně ulítlým a zároveň vtipným textem (Rytíř je zkrátka úžasnej, s nekonečnou invencí), k pomalejšímu prostředku, jak se "na obláčku vláček usadí ..." - ještě pozůstky psychedelie. Krásný balady - Lady Noc, Mr. Den, i Bon soir ... Ale především, z balad je tu pro mou duši Danny - romatická atmosféra, s krásným textem o dívce provázející starým hradem, zvláštní netuctová melodie, a gradující bigbítovej závěr s Jandou řvoucím ve stylu Hey Jude. No a další bigbíty: Brouk, Kiki, Tobogán, Elixír - na albu není jediná slabší skladba. Všechny ty rockový písničky mají silnou melodickou linku, ale taky obsahují nádherný sólíčka - sice relativně stručný, ale dokonale funkční - jak Jandova kytara (taky spíš jeden ze "slowhandů," ale s dokonalým citem), tak i Stivínovy radůstky s flétnou a ságem, Berkovy třpytivě rokenrolový klavírky. A navíc: Janda uměl (na rozdíl od reality většiny našich progresivnějších kapel té doby) zpívat: intonoval, frázoval, bez zbytečných manýr (tehdy dost obvyklých), bylo mu taky (třeba na rozdíl od Mišíka) i rozumět, a navíc, bejt holka, tak bych si asi myslel, že ten hlas je sexy.

Jedeme, jedeme je jedinečný ALBUM, který drží absolutně dohromady, pro mě nejlepší deska Olympicu, navíc strašně nedoceněná (staří bigbíti mluvěj většinou jenom o Želvě a Rosomákovi). Ale právě ta soudržnost těch skladbiček je na albu úžasná, a nemá v tvorbě Olympicu obdoby (snad později Ulice, ale to už bylo jiný kafe). Proto je to skutečný ALBUM, a ne jen soubor nesourodých písniček. Tímhle albem končila první éra Olympicu, kdy ještě kapela byla na vrcholu trendů doby. Myslel jsem, že taky členové kapely tuhle desku nemaj moc rádi, Janda z ní hraje málokdy. Hádám, že to mohlo být proto, že muzikanti již měli v době nahrávání (v době začínající normalizace) asi pocit nevyhnutelnosti rozpadu (když už nakonec nezůstali ve Francii), který taky fakticky brzy nastal – z Olympicu zbyly po předchozím odchodu Chrastiny a následném odchodu Kleina a Pacáka trosky, a Kornova éra – to už pomalu nemělo s bigbítem nic společnýho. Krátce před jeho smrtí jsem o týhle desce ještě mluvil s „Jeňýkem“ Pacákem, a k mýmu překvapení si ji velice cenil. Mám ji doma od něj podepsanou a patří k největším pokladům mý sbírky.

A ještě komentář k PaloM: človíčku, myslím, že jseš vedle jak ta jedle. Preferovat ňáký Greatest Hits, no to snad ne... pro koho jako? Samplery jsou dobrý od kapel, který měly na desce 1-2 dobrý skladby, ale Jedeme, jedeme je 10 perel. (Jediný, s čím s Tebou tady souhlasím, je Tvůj údiv nad způsobem hvězdičkování Luboše K.)

Mirek Kostlivý @ 05.02.2011 17:34:01 | #
Je zajímavé, že většinou ten, kdo slyšel tuto desku jako první, tak ji hodnotí jako nejlepší (znám pár takových vrstevníků). Já je všechny poslouchal v posloupnosti podle doby vzniku, takže je až na třetím místě, když 1. je "Želva" a 2. je pro mě "Rosomák". Já sám mám od nich všechno (LP, CD - výběry, CD - zlatá edice, i Jandovy sólovky), ale dá se s určitostí říci, že čím novější kousek, tím je to horší. Nostalgie dělá divy.

A ještě k recenzi - Láďu Kleina Petr Janda jednoduše vyhodil, což mu on sám nemohl dlouhá léta odpustit.
A tvrzení Petra Jandy, že nebýt normalizace, tak by hráli něco jako Deep Purple, tak to je k pousmání. Kde by na to vzal? Na balady byl machr, ale něco tvrdšího mu nešlo ani náhodou. Ještě, že měl později toho Brouma, který prošel tvrdou školou v Perpetuum mobile hrající z repertoáru takových ikon hard rocku jako Captain Beyond, Quatermass, K. Hensley ap.