lover-of-music - @ 07.10.2016 | #

Chápu nízké hodnocení této desky, protože pro mnohé z vás už to není ten želvovský nebo rosomákovský Olympic, nýbrž popové slátaniny. Někteří říkají, že Korn Olympic potopil. Já říkám, že ho svým způsobem zachránil. I když hráli pop. Byla prostě taková doba. A aby Olmypic přežil, musel se podrobit.

Přejdeme ke skladbám. V Karnevalu se Petr Hejduk pokusil o rock a docela mu to vyšlo. Stará Láhev je prostě senzační, atmosférická. Nejspíš je o námořníkovi, který umíral a tak hodil vzkaz do flašky. Tady se Janda vytáh. Konec Konců je pěkná Hejdukovka s výraznou melodií. Ovšem text mohl být lepší. Blázen je zde nejkritizovanější píseň. Proč? Je to prostě jen jedna z těch hopsavých písní Olympicu typu Agáta, Tony, Závody lodí. Je chytlavá a refrén vám uvízne v hlavě. Harém (kde se Janda vydal trošku do progresivního stylu) a Jsem Zvláštní jsou takové průměry. Není to nic extra, ale není to ani k zahození. Vůně Benzínu je prostý pomalejší rock. Taky dobrý. Ale finále je přímo famózní. Zde se zase Korn vytáhl. Kánon je závěr, jak se patří. To musíte slyšet sami.

No na závěr jsem si nechal opravdickou bombu, zaručený megahit všech megahitů. Píseň, kterou chorobně miluji. Jedná se o pecku ÚNOS. Tento opus schválně pouštím všem, kterí se chystají na dovolenou letadlem. Já cestování letadlem nenávidím. Takže tu píseň miluji ještě víc než chorobně. Směji se do tváře všem, kteří pořád říkají jak v létě pojedou letadlem do Egypta atd. Však já ty blázny Únosem zkrotím. A na komunistickou propagandu vám kašlu. Stejně jsem v ní žádnou nenašel.

zdenek3 @ 08.10.2016 16:14:35 | #
zdenek3 @ 07.10.2016 22:42:08
Mé malé zamyšlení, které je reakcí na zdejší reakce a hlavně na reakce o odstavec níže, kde jsem včera dal tento příspěvěk, který patří sem.

S chutí jsem si přečetl zdejší hodnocení Olympiců a vlastně i tak trochu té politické informační osvěty z tehdejší doby.
Docela jsem se pobavil.
Zažil jsem tu dobu i co by aktivní amatérský hudebník a vím, jaká byla doba dost dobře. Už jen tzv. přehrávky byla docela hra kočky s myší. Aby mohla kapela hrát na zábavách a čajích, musela se kroutit jak had, aby si nezadala s režimem a přitom mohhla hrát aspoň částečně co chtěla. O schvalování setlistu "oněmi" nemluvím.
Záleželo samo taky jak kdy přišla komise vyspaná, jaká byla aktuální "nálada nahoře" a také, kdo v komisi byl.
Po úspěšném splnění nahrávek byla hodnocená kapela zařazena do "mzdové tabulky". Takže jsme si mohli říct ofiko o třeba 50Kčs na osobu za zábavu. Nejvyšší hodnoce ve třídě bylo tehdy tuším 300 Kčs á osoba.

Zajímalo by mne, co si myslíte o tehdy vydávajících kapelách LPčka. Museli si s režimem nějak zadat, nebo ne? Prokop,Olympic,Progress,Synkopy atd atd nebo někdo byl "tvrdej" a přesto mu LP vyšlo?
Co myslíte?
Jinak s ohledem opět na můj plavecký styl proti proudu, Olympici se mi líbili nejvíc v Ulici a především v Prázdninách na zemi a ještě Laboratoř.
Pak už jsem je nesledoval.