Osbourne, Ozzy - Ozzmosis (1995)
Reakce na recenzi:

Tohle album jsem si koupil na cédéčku v jednom brněnském obchůdku asi čtyři dny před termínem, kdy mělo oficiálně vyjít. O sedm let později jsem ho věnoval sestře a koupil si novější verzi, obohacenou o dva bonusy ("Whole World’s Goin’ Down", původně jen na japonském vydání, a "Aimee", z CD-singlu "I Just Want You"), oba povedené.
"Ozzmosis" považuji za jednu z nejlepších „madmanových” nahrávek a řadím ji hned za debutovou "Blizzard Of Ozz", spolu s "No More Tears" (možná spíš za ni).
Ač často narážím na negativní ohlasy na tento počin, podle mne se čtyřleté čekání na následovníka parády, jménem "No More Tears", vyplatilo. Zvuk tvrdší, možná metalovější, než kdy dřív, nápady výborné, melodie krásné… Instrumentální výkony tradičně špičkové, Ozzyho studiově ošetřený hlas neztratil nic ze své naléhavosti, někde zní naléhavěji, než kdykoli předtím (např. v šesté "Tomorrow", ale nejen tam). Kromě známých hitů "Perry Mason", "I Just Want You" a "See You On The Other Side", které ale nejsou ani trochu špatné, se na nahrávce nachází také další skvosty… Třeba již zmiňovaná "Tomorrow", následující "Denial", ale rovněž "My Little Man" (jež se sem dostala, coby jediný plod spolupráce s kytarovým mágem Stevem Vaiem, se kterým bylo původně plánováno zkomponování a nahrání celého Osbourneova alba). Výtečná je, na původní verzi závěrečná, balada "Old L. A. Tonight"; překvapivě se nestala dalším hitem, navzdory svým hitovým ambicím (nebyl k ní natočen klip, tak se s ní pro tento účel nepočítalo, je přitom z celé nahrávky tou „nejkomerčnější”).
Nemohu nezmínit spoluúčast mého oblíbence Lemmyho Kilmistera, který tu přispěl textem k písni "See You On The Other Side" (podobně, jako na předešlém albu, kde měl ovšem texty čtyři).
Pokud jde o dva bonusy, zmiňované v úvodu, jsou dost dobré na to, aby o ně člověk přišel. Japonský bonus "Whole World’s Goin’ Down" není nijak neobvyklý, povedená Ozzyho heavyrocková klasika; balada "Aimee" je věnovaná nejstarší dceři, a protože mám „Ozzíkovy pomaláče” v oblibě, jsem za ni rád.
Pár let po tomto albu jsem už tvorbu ani dění kolem Ozzyho nesledoval, bylo ho „všude plno” a hudebně mě přestal brát (mnohem raději jsem si vychutnával jeho začátky s Black Sabbath a platí to dodnes); za "Ozzmosis" mu ovšem plný počet hvězdiček udělím určitě.
Voytus @ 12.08.2012 13:42:53 | #
Je to tak. Iommiho kytarové riffy jsou skutečně učebnicemi tvrdé hudby a byť mám první tři alba BS naučené coby kytarista dost slušně, tak mě nepřestává udivovat, jak moc jsou některé z nich jednoduché a jak přirozeně jdou do prstů. A zároveň kolik jeho postupů je olivněno jazzem a blues (no jasně, tuhle jsme na zkoušce hráli War Pigs jako swing...nebo spíš jen takový swinčík :-)). Z Ozzyho kytaristů mě vždycky bral Randy Rhoads, ale ani Jake E. Lee, ani Zakk Wylde si mě moc nezískali. U Zakka mě nejvíc vadí jeho pódiová prezentace, ale to už je debata úplně o něčem jiném, on se člověk často chová na podui úplně jinak, než mimo něj, takže těžko soudit. Nicméně Zakk se mi tím jeho neustálým pliváním okolo sebe fakt zhnusil. Jeho hra na prvních deskách s Madmanem je v pohodě, ale pak už nepřínáší nic moc nového. Gus G. nahrál zatím jen Scream a bohužel (a není to jeho vina) už jde tato tvorba úplně mimo mě, ani si nejsem jistý, zda jsem desku slyšel celou, prostě mě nechytla.