luk63 - @ 17.10.2010 | #

První deska Soft Machine bez legendárního bubeníka, zpěváka a multiinstrumentalisty Roberta Wyatta, jehož nahradil nejdříve Phil Howard (natočil první stranu LP) a po něm John Marshall (přišel z dalšího vynikajícího jazzrockového souboru Nucleus).

Hudebně jde opět o bez výjimky instrumentální album nesoucí se sice v nezaměnitelném duchu předchozích desek, ale řekl bych, že už s jistou umírněností, především co do ochoty souboru k dalším experimentům ala album Third. Z tohoto pohledu se mi jednotlivé skladby více slévají v celek bez konkrétních záchytných bodů, který utěšeně plyne a občas z něho na nás něco zajímavějšího vyjukne: tu sólo na bicí, onde freejazzový saxophon, typicky vybustrované varhany nebo příjemné elektrické piano.

I když na pětce jdou Soft Machine po cestičce, kterou si sami už dříve prošlapali, je to určitě výborné album a čtyři hvězdičky mu dávám jen proto, že se malinko krčí ve stínu svých významějších a odvážnějších předchůdců.

luk63 @ 17.10.2010 15:08:31 | #
Palo, to máš naprostou pravdu. Já měl jejich desky dlouhé roky a trvalo mi to, než jsem jim přišel na chuť. Zato teď mi na ně nesmí nikdo sáhnout, nebo se se zlou potáže :-)))