Petr Gerneš - @ 09.07.2013 | #

Uplynuly tři roky od vydání legendárního BADMOTORFINGERU a Soundgarden se vrací se zbrusu novou deskou, po kvalitativní stránce jejich předchozí album převyšující. Přestože vz. placka nepůsobí programově tvrdě a je plná zajímavých nápadů, ovšem bylo v ní stále cítit příliš mnoho metalových klišé, která podle mne kapelu stále svazovala. Na této desce však veškeré tyto spíše negativní faktory vymizely a my máme možnost vychutnat si skvělé dílo, v němž Soundíci ukázali to nejlepší, co umí.
Od začátku do konce je to zábavná psychedelická jízda, plná pozitivní energie, kterou bychom od grungeové kapely rozhodně nečekali. Díky jakési demetalizaci zde skupina pracuje i s pomalejšími rytmy a melancholičtějšími náladami, se kterými se vypořádává s nesmírnou elegancí. Prostě, pokud budete mít náladu na nějakou desku z 90. let s kladným nábojem a bez přílišné oslizlosti, poslechněte si tohle!
Pět bodů!

Voytus @ 10.07.2013 09:38:15 | #
Postupem času u mě z grungeové vlny převážili právě Soundgarden. Nejdříve mě začali bavit Pearl Jam (ale oni zřejmě jsou vůči posluchačům nejvstřícnější), pak jsem se svezl na Alice in Chains (což je zase pro změnu alespoň v mých uších největší depkárna), Nirvana mě vlastně vždycky míjela, v mém okolí bylo spousta fandů, tak možná i proto. Nicméně od nich dodnes občas pustím Unplugged (ale větší sílu má pro mě Unplugged od Alice in Chains). Postupně jsem se pak dostal třeba ke Screaming Trees a Marku Laneganovi (a jiným).
Ale Superunknown nad tím vším ční jako monument. A že mi trvalo dlouho, než jsem jej docenil. Jasně, že první věc jsem zaznamenal už coby děcko a bylo to Black Hole Sun (ten klip je fakt ujetej), album jsem měl až o pár let později a nejdřív mě jako celek moc neoslovilo. Trvalo to možná i pár let, postupně se ale zavrtávalo čím dál víc do ucha a dnes je to přesně to první, co mi naskočí v mysli, když dojde na devadesátá léta.