kaktus - @ 13.02.2014 | #

Tohle album jsem si dal pod stromeček o vánocích v 1996 roce. Pendragon jsem znal z předcházejících alb a tohle má krásný obal a v 2CD provedení jsem neodolal a zakoupil, jelikož bylo vánoční , tak jsem ho nemohl pustit hned, ale počkat na ježíška.Čekání , ale stálo za to.
Hned titulní italsky zpívaná ouvertura mě navnadila, následující As Good As Gold je definicí prog-rocku s textem o intoleranci a násilí. Zasněná , lyrická Paintbox s poetickým textem to jen potvrzuje. The Pursuit Of Excellence je taková „immigrant song“ kratinká perlička. Rozsáhlou Guardian Of My Soul stoupají k výšinám progu, skladba je složená z několika navzájem provázaných hudebních motivů, text je o víře, našich strážných andělech, odvaze a pokušeních. Křehká Genesisovská The Shadow s textem o touhách, bezmoci ,hledaní odvahy a naděje, o našich „stínech“. Poslední a nejdelší opus Master Of Illusion ve kterém slyšíte vlivy Fishovských Marillion a na konec i Pink Floyd, s textem o manipulaci, iluzi a přetvářce, to vše dohromady tvoří koláž všech barev progu v tom nejlepším smyslu. Vždy víte že to jsou Pendragon a že vlivy jsou zpracovány osobitým a nezaměnitelným stylem, zpěv Nicka Barretta je jedinečný a klávesy Cliva Nolana je už trade mark Pendragonu.
Bonusove CD osahuje As Good As Gold (edit) (3:27) v singlové verzi, stejně tak Masters Of Illusion (edit) (3:33) ,
Schizo (6:59) je silně ovlivněno Pink Floyd z období The Final Cut – The Wall, s textem o schizofrenii,
The King Of The Castle (The Shadow part 2) (4:45) nádherná skladba se středověko- rytířským textem o věrnosti a zradě.
Tohle album je z celé diskografie Pendragonu mé nejoblíbenější a v 1996 bylo pro mě zjevením, podobné hudby moc nevycházelo a vedle Porcupine Tree a Areny si žádné jiné album z 1996 podobného ražení nevybavím. Takže 90% = *****.

Sajgon3 @ 13.02.2014 21:20:07 | #
Musím tiež troška zareagovať - Penďáci sú jednou s mojích oblúbených kapiel a toto album je ako sa hovorí môjmu srdcu najbližšie. sú tu 2 troška protichodné hodnotenie - okrem tohto kladného ešte pomerne nadmieru kritického od Kristýni. Pravda bude niekde uprostred - Nick a jeho kamaráti sa myslím nikdy nesnažili hrať do bodky čo možno najsofistikovanejšie verzie neoprogu. Pre niekoho sa ich prejav môže zdať práve taký troška nasladlý - ale taký proste Pendragon je. Tento album je určite vyvrcholením prvého obdobia - je lepší ako všetky predošlé - to je proste fakt -) Po tom prišla dlhšia pauza a album Not of this World, ktorý je podľa mňa zase najprepracovanejším albumom po hudobnej stránke . Ale nemá pre mňa zase až taký citový náboj ako tento. Stručne zhrnuté - netreba vo všetkom hladať virtuozitu a čo najhlbší zmysel pre detail. Pendragon proste sú takí akí sú a to je myslím dobre -)