Reakce na recenzi:

Petr Gratias - @ 20.09.2011

Britská skupina vládnoucí poněkud nezvyklým názvem –Van Der Graaf Generator (název byl záměrně modifikován. Původně se jedná o fyzikální přístroj na vytváření statické elektřiny a jeho správný název zní van de Graaff generator, podle holandského vynálezce) – vznikla v r. 1967 a o dva roky později vydala svoje první album. Od prvopočátku se výrazně odlišovala od hlavního rockového proudu své doby. Její hudební styl postupně precizoval do výtečného uměleckého tvaru a získával si oblibu zejména v intelektuálních kruzích, kde se víc přemýšlelo a hledala se nová hudební, ale i textová témata pro nekomerční zpracování. Zvláštní bylo, že jejich výraznější úspěch byl zaznamenán především v kontinentální Evropě ̶ ve Francii, Německu, Holandsku a Belgii než v Británii, nicméně hudební kritika se od druhého alba o kapele zmiňovala s velkým respektem, jako o nadčasovém hudebním zjevení….
Jejich čtvrté řadové studiové album Pawn Hearts vyšlo v říjnu 1971 – (právě před čtyřiceti lety) a mnohými znalci progresivního rocku je vnímáno jako jejich zásadní hudební opus.
Zvláštní design představoval i obal alba od Paula Whiteheada Cleen Machine Studio… lidské postavičky stylizované do šachových figurek pěšáků nad planetárním tělesem a modifikované modré obloze plné mráčků
Producentem alba byl John Anthony a hudební režie se ujalo trio Robin Cable, David Hentschel a Ken Scott. Nahrávací proces se uskutečnil v londýnském studiu Trident.

Album obsahovalo dvě více než desetiminutové kompoziční hudební celky – LEMMINGS a MAN-ERG, ale svým formátem je překonává třiadvacetiminutová hudební suita A PLAGUE OF LIGHTHOUSE KEEPERS, kterou tvoří deset drobných kompozičních vsuvek.
Úvodní hudební téma přináší tajemné zvukové kouzlení s ponurým soundem varhan, bzučivého saxofonu a kreativních bicích nástrojů. Co vás zaujme zprvopočátku, je Hammillův zvláštní potemnělý hlas ze kterého sálá interpretační talent ve stylu divadelního pojetí. Smysl pro dramatický obsah textu je prokreslován významnými dynamickými odstíny jeho hlasu, což se snoubí i s celkovou instrumentací..
Hudba má v sobě psychedelickou rozpínavost, ale také undergroundové napětí. Při poslechu si člověk uvědomí, že se určitá úzkost a neklid dají vyjádřit nejen hlasitými prostředky, ale i subtilním způsobem.
Pro nepřipraveného posluchače je ovšem album Pawn Hearts určitou překážkou, jak proniknout do nitra samotné duše hudby. Vyžaduje totiž zesílenou koncentraci ke vnímání. Van Der Graaf Generator se stali další kapelou s oblasti progresivního rocku, která svými uměleckými prostředky hledala spojení náročnějšího hudebního konceptu se zajímavými zpívanými Hammillovými texty. Ty samotné měly velmi dobrou literární úroveň a pohybovaly se na hranici existencionální poezie. Dalším poměrně odvážným porušením zásad, byla téměř z hudebního pojetí vyloučena sólující elektrická kytara, bez níž byl rockový svět dané doby nemyslitelný. Hammillův kytarový přístup byl součástí organického celku a hostující Fripp zde měl úlohu dotvářet celkový sound…
Některé kompoziční postupy mají charakter klasické písně, ale v globálním pojetí se jedná o dost originální hudební útvar, kde se hodně hraje s pocity a dramatickou atmosférou, někde stojící na pokraji intimního horroru. V hudbě se objevují vedle rockového nátisku i jazzové postupy, ale i principy articifiální hudby a pracuje se zde rovněž s řadou ruchů, šumů a speciálních efektů, které prokreslují jednotlivé detaily kompozičních struktur.
Hudba na albu Pawn Hearts není určena pro každodenní poslech. Možná by se dalo říci, že zprostředkovaný umělecký zážitek vyžaduje připraveného posluchače, který má schopnost akceptovat nové progresivní prvky dané doby.
Zlí jazykové tvrdí, že poslech alba, ale obecně hudby skupiny Van Der Graaf Generator může být spouštěčem depresí, které mohou dohnat člověka k „autodafé zaživa“, jak napsal známý český básník. Tohle se mi ovšem zdá poněkud přemrštěné. Znám spoustu lidí, kteří album poslouchají už léta, stejně tak i další produkci kapely a soudě podle toho jak se chovají a jednají, uchovali si duševní zdraví dodnes.
Van Der Graaf Generator se vedle King Crimson, Gentle Giant, Roberta Wyatta a nebo například Art Bears(nelze jmenovat všechny) stali reprezentanty tzv. progressive rocku sedmdesátých let a jsou dnes součástí hudební historie.
Srovnáme-li hudbu alba Pawn Hearts se současnou hudebním scénou, zjistíme, že vlastně téměř nemáme CO srovnávat.
Pět hvězdiček je zcela oprávněných.