Reakce na recenzi:

Snake - @ 16.11.2015

CD Kscope - KSCOPE133 /2008/

Porovnám li mezi sebou první dvě alba Porcupine Tree, je to jako nebe a dudy. Debut na mě dělá dojem sice zajímavé, leč krapet nesourodé směsky, ale Up the Downstair už je úplně jinej level. Je působivé svou kompaktností a jeho obsah bych charakterizoval jako fúzi psychedelického rocku a hypnotického trip rocku, podprahově působící na posluchačovi emoce. Je to také téměř nepřetržitý tok hudby a kvůli orientaci v tracklistu nezbyde, než pokukovat po displeji cd přehrávače.

V introdukci, která je nějakým výstřižkem z dokumentu věnujícím se problematice užívání drog nám moderátor suše oznámí, že to, co právě posloucháme, jsou hudebníci hrající psychedelickou hudbu pod vlivem chemické látky, která se jmenuje...a než se stačí vymáčknout, je tu přímočará taneční pecka Synesthesia. Repetivní motiv syntezátoru a rytmus chytlavý tak, že se musím držet abych nevyskočil a nezačal trsat futrováka. Tak si aspoň podupávám do strojově přesného tlukotu bicích Gavina Harrisona, který na novějších remixech přebubnoval původní automat. Monuments Burn Into Moments je jen kraťoulinkou vsuvkou, na kterou navazuje Always Never. Pozvolna gradující melodická písnička s basou tehdy teprve hostujícího Colina Edwina a hlučnými kytarovými sóly. Vrcholné okamžiky nabízí titulní Up the Downstair, strhující, zcela instrumentální taneční pecka oživená jen nějakými samply. Vskutku bych si ji dokázal docela jednoduše představit jako remix určený do klubů pro tancechtivou mládež a deset minut strávených u jejího poslechu uteče jak nic.

I Not Beautiful Anymore je instrumentální, ale zcela tady chybí ten elektronický tuc tuc spodek. Harrison mlátí do bicích, až lítají třísky a kytara dělá pořádnej rambajs. Po ambientní vsuvce Siren je tu hořce melancholická balada Small Fish. Viděl jste někdo Pištu se smát ? Já ne a on tyhle depky opravdu umí. Naštěstí mám trochu delší vedení a tak než se stačí dostavit depréze, přichází další vrchol v podobě téměř dvanáct minut dlouhé instrumentálky Burning Sky. Rytmus je opět vyloženě taneční, kytara hraje repetivní, mírně se obměňující chytlavej motiv a nechybí ani pěkné melodické sólo. Na úplný závěr je tu další náladotvorná smutnokrásná balada Fadeaway. Melancholie z toho stříká na všechny strany a jedno oko nezůstane suché. Skladba pomalu končí fade outem a já mám chuť vzít do ruky dálkový ovladač a znovu stisknout tlačítko play...

Reedice od Kscope vyšla v pěkném digibooku s bonusovým diskem navrch. Ten obsahuje EP Staircase Infinities z roku 1994, ale o něm snad někdy jindy.

Z prvního, psychedelického období Porcupine Tree si nejvíce cením právě Up the Downstair a Signify. Proto pět hvězd.