Reakce na recenzi:

Martin H - @ 29.01.2016

Čím jsem starší, tím více mám raději hudbu s pozitivním nábojem. Období nihilismu a přesvědčení, že umělec by měl být především troskou potácející se mezi životem a smrtí, už mám naštěstí za sebou. Mé hledání „krásné hudby“ časem muselo zákonitě upřít můj zájem ke klasikům progresivního rocku, britským Yes. Asi budete souhlasit s tvrzením, že toto slůvko patří k těm nejkrásnějším, ať už je to české ano, slovenské áno, německé ja nebo anglické yes.

Skupina, která se koncem 60. let zformovala kolem zpěváka Jona Andersona a hráče na basovou kytaru Chrise Squirea, svým prvním albem tuto mou představu o kráse v rockové hudbě splnila beze zbytku. Těch osm kompozic, z nichž šest je původních a zbytek coververze, jakoby vstřebalo to nejlepší z celé šesté dekády, jejich rozvernou náladu, hravost, melodickou originalitu a chuť experimentovat. Ty písně jsou mnohdy zahaleny oparem psychedelie, ale už z nich pomalu vylézá na povrch ona artistní podoba, jež se později stane pro Yes typickou.

Tou nejzdařilejší skladbou je zde bezesporu Survival, která předznamenává pozdější mnohem delší a komplikovanější hudební struktury a patří mezi mých pět oblíbených skladeb. Po mohutném úvodu vystavěném kolem výrazné basové linky se ozve Banksova kytara a Andersonův hlas nad ní začne zlehka poletovat až k nádherně klenutému refrénu. Další písně ovšem nezůstávají pozadu. Hned úvodní skladba Beyond and Before, na první poslech jednoduchá, až popová skladba, nepostrádá charizma, které se při dalších posleších vyklube na povrch. Následuje první cover, píseň I See You skupiny The Byrds. Tato verze je mnohem delší než originál a jednotlivý členové zde dostávají prostor k tomu, aby se zde vyřádili. Především Peter Banks zde předvádí, jak zručným je kytaristou. Je načase zvolnit a k tomu se skvěle hodí píseň Yesterday and Today, v níž se křehký hlas vznáší nad ještě křehčí kytarou a klavírem. Looking Around opět ukazuje dokonalou souhru všech členů skupiny. Skladba Harold Land je další pěveckou parádou Jona Andersona. Líbí se mi tu i basa Chrise Squirea. Druhou předělávkou je původně jednoduchá píseň Every Little Thing z repertoáru Beatles. Zpočátku je k nepoznání, mohutný úvod nenaznačuje, o jakou melodii se jedná, takže posluchač zpočátku tápe, cože se to na něj hrne. Samotná zpívaná část mi přijde lepší než originál, zvláště oceňuji Banksovu kytaru. Něžná píseň Sweetness jakoby ucho posluchačovo připravila na závěrečnou parádu Survival.

Přemýšlel jsem, co mě na debutu Yes tak baví. Možná je to ta písňová forma, přece jenom na rozsáhlé kompozice typu Close to the Edge nebo Awaken musí mít člověk náladu a časový prostor a toho se nemusí vždy dostávat.