Reakce na recenzi:

horyna - @ 15.03.2016

Nikdy jsem nepatřil k kdovíjakým obdivovatelům Jetho Tull a znalcům už vůbec ne. Postupně jsem jejich hudbu objevoval a ta mi s každou chvílí strávenou v jejich společnosti začínala pomalu a jistě učarovávat. Přesto jsem si vystačil s řekněme základními položkami jejich dost nabitého katalogu. Až nedávo přišla chuť a chvíle poohlédnout se po některém z dalších jejich milníků. Nebudu zastírat že na této cestě pomohli mi stránky pro tento účel nejvhodnější a to tyto:-) (jako už mnohokrát). Podle zde prezentovaných recenzí (s důrazem na 70-léta) vybíral jsem pečlivě a s pomocí ukázek z netu jsem zaměřil svoji pozornost k této fošně.

Spokojenost byla v očekávání, ovšem že to bude až taková chuťovka, to jsem tedy netušil. Byl jsem ohromen od prvních chvil a s každým dalším poslechem (a že jich už bylo) stával se zážitek intenzivnějším. Řekl bych že album je jiné, možná až zcela jiné od jeho dvou služebně mladších nástupníků s kterými jsem na začátku tak nějak desku chtěl poměřovat. Těžko se mě to v tomto případě vyjadřuje, ale je to nejspíš celková (místy až posmutnělá) nálada alba, která dělá z tohoto skvostu unikát a i snad ještě větší nástrojová rozmanitost a skladatelská preciznost.

Už fantaskní flétnový úvod s připojujícím se klavírem, jež poté prostupuje celou skladbou, dávají tušit že se bude dít něco mimořádného. S Nothing To Say vstupuje do hry klasická kytara, která bude na tomto albu znít velice často a z které jsem vždy tak ohromen. Hypnotický riff prezentující skladbu Son patří k nesmrtelným, stejně jako melancholická atmosféra jež zde funguje na mnoha místech, mimo jiné třeba v sedmé A Time For Everything? Mezi nejoblíbenější patři především čarovná miniatura s božskou flétnovou melodií-Inside, pro mne vrchol desky společně s navazující Play in Time v pulzujícím tempu.

S Benefitem je spokojenost převeliká, kus poctivého muzicírování které se teď už tak často nevidí,tehdy bylo zcela na místě. Ach, ta doba.