Reakce na recenzi:

angus16 - @ 10.05.2016

Tak tohle album je pro mě opravdu lahůdka. A Saucerful of Secrets opravdu není pro každého avšak přijde mi méně náročné než například dvojalbum Ummagumma. Celá deska je protkána zasněnými, zvláštními a psychedelickými melodiemi tehdejšího floydího space rocku. Zajímavý je také obal desky, který je poskládán z komiksových obrázků marvelovského Dr. Strange a je zahalen různými obrazci mezi kterými je vložena fotka Pink Floyd.
Desku jsem poprvé slyšel v horkých letních dnech kdy jsem si vychutnával ledovou kávu. Při první poslechu na mě deska působila opravdu atmosféricky, ostatně jako i jiná alba Pink Floyd. Ovšem z tohoto alba do mě proudila jakási vesmírná energie a například při poslechu Set Controls for the Heart of the Sun jsem si připadal jako při dlouhém pochodu po obrovské horké poušti bez konce, marně hledajíc alespoň trocha stínu abych unikl před tím pražícím sluncem. Tato skladba se stala ihned mým nejoblíbenějším kouskem z desky.
Vrátíme se ale na záčátek. Desku otevírá Let there be more light, kde kytara načíná rychlé tempo které poněkud klame a skladba po té zpomaluje. Atypické melodie zde nejsou vyjímkou. V Remember a day se mi opravdu líbí Richardovo vyhrávky na piano, opět zvláštní a pro mě poněkud zasněná skladba. Set the controls jsem zmiňoval již výše jako můj nejoblíbenější kus na desce, ale po ní následuje Corporal Clegg ke které jsem si nikdy cestu nenašel. Velmi zvláštní skladba, ale nikdy jsem si jí neoblíbil. Poslechnu si jí vždy jen jako součást desky. Nikdy jako samostatnou píseň. Teď však přichází velmi zajímavý a nejdelší počin na desce. A saucerful of secrets je dle mého velmi procítěná kompozice kterou je třeba prozkoumat až na kost aby jsme pochopili jaké tajemství skrývá. Skladba je rozdělena na čytři části a osobně mám nejraději poslední část Celestial Voices. Je to obrovská nádhera a dovedu si velmi živě představit jak ji poslouchám v nějaké obrovské katedrále zatímco z bočních protáhlých oken na mě svítí slunce a já si připadám jako bych byl zasažen vyšší mocí. See-saw je pro mě takovou uklidňující skladbou. Její táhlé tempo vás dokáže krásně ukolébat. Poslední skladba Jugband blues a poslední skladba Syda Barreta vydaná pod jménem Pink Floyd ve mě vždy vyvolává pocit lítosti k Sydovi. Tolik talentu potopeného v neskutečném množství LSD. No a co říci na závěr? Deska má sice slabší místa jako pro mě například skladba Corporal Clegg a je stále cítit, že floydi hledají směr. Ovšem při hledání je nejlepší ta rozmanitost která se už většinou nevrací. Proto musím dát plný počet hvězd.
"Je to hrozné, že chcete, abych tady byl
A jsem vám moc vděčný, že jsme si vyjasnili
Že už tu nejsem "