Reakce na recenzi:

zdenek3 - @ 29.09.2016

Mike Oldfield, co o něm napsat co není ještě známo. Mám s ním problém,a to ten, že mu tak nějak tu jeho "abstraktní" hudbu beru a "žeru". Nevím čím a proč mne kdysi zaujal natolik, že jsem ho nepřestal poslouchat a obdivovat. Jistě, jsou tam některé ty děsné popové "úlety" z jeho tvorby, jako proslavená Moonlight Shadow a Shadow on the Wall.No ale zase když popík, tak zdařilý.
Nicméně jeho proslavené Tubular Bells plus orchestrální pojetí a další tři reinkarnace jsou i po letech stále dobře poslouchatelné a z mnoha pohledů prý nikdy nepřekročil jejich stín.

Já osobně tento názor nesdílím. Naopak bych řekl, že se mi jeho jiná díla líbí víc. Ovšem jsem tak trochu k němu nekritický, stejně jako některým mým vyvoleným kapelám,(Jethro Tull, Fish,-s i bez Marillion, Black Sabbath s Ozzym atd.)kterým " sežeru" všechno a ještě u toho mlaskám.

K Amaroku.
Toto album vyšlo po hezkém písničkovém Earth Moving a po něm vyšlo další výborné Heaven´s Open. Všechna tři alba pěkně rok po sobě. Asi přebytek invence z písniček ho asi donutil, aby vytvořil Amarok.
Toto skvělé dílo, které já osobně stavím v jeho tvorbě na nejvyšší příčku. Od prvního poslechu v roce 1990 (ach, už je to 26 let) se mi moc zalíbilo a poslechl jsem si ho tehdy během týdne snad 10x, což běžně nedělám.
Co k němu říci. Je to prostě skvělé hudební dílo, které není prakticky nikde narušováno zpěvěm (až na nějaké ty popěvky "vzádu" na dokreslení) a odvíjí se jako krásný film, bez zaškobrtnutí až do finále. Díky absenci zpěvu a tím textům, je na každém, co si při poslechu tohoto alba v mysli s hudbou přehrává za své vize a abstrakce. V tom je to dílo geniální, že nechává na posluchači si vybrat o čem to bude a to různě dle nálady při dalším poslechu.
To že se některým nelíbí a v hodnocení ve světových periodikách si nestojí nejlépe , mi je jedno.

Za mne 5*****