Reakce na recenzi:

vmagistr - @ 23.03.2018

Tak jo. Doteď kluci skládali převážně písničky, ke kterým aspoň přibližně pasovala image usměvavých slušňáků v oblecích, a poslušně hráli role popových hvězdiček. Kapelu to ale táhlo do bájných a neprobádaných kompozičních končin, neboť už na předchozí studiovce Help! některé skladby svou strukturou a atmosférou přesáhly dosavadní škatulky. Pořádně invenční krok vpřed pak znamenala druhá deska z pětašedesátého, Rubber Soul.

Nejde samozřejmě všechno hned, takže i na tomhle albu najdeme kousky, které by bez problémů zapadly do skládaček předchozích LP - takové Girl, I´m Looking Through You nebo Run For Your Life jsou příjemné dobové jednohubky, fajn odbočkou je i countryová hříčka What Goes On, a podmanivá Michelle vás zase svou posmutnělou melodikou nechá vzpomenout na francouzské šansony.

Brouci nicméně už v pětašedesátém dokázali pořádně přibrousit krovky, důkazem toho budiž pecky jako Drive My Car a The Word. To pravé maso ale z desky dělají fláky s melodickými linkami a obraty, které nelze nazvat jinak než "psychedelické". Takové Think for Yourself, If I Needed Someone, Nowhere Man nebo můj osobní favorit You Won´t See Me jsou podle mě zatraceně vizionářské skladby, ve kterých Beatles pustili do světa něco úplně nového a do té doby nepoznaného. Nesmím zapomenout ani na sitárem ozvláštněnou Norwegian Wood, možná vůbec melodicky nejchytlavější skladbu na desce.

Rubber Soul vnímám jako druhý z vrcholů vyrovnané broučí diskografie, takže absolutorium se mi tu zdá na místě. Cizokrajný nádech, který části skladeb na desce kapela dokázala vdechnout, i po těch letech dýchá novotou a příslibem něčeho, co za pár let přesáhlo i brouky samotné.