Reakce na recenzi:

Antony - @ 05.02.2023

Nasládlý vícehlas na začátku a opakovaná refrénová smyčka doplněná velice přístupnými nástrojovými linkami předznamenávají, že včíl půjde do tuhého. Cukrkandlové melodie zablemtávají ozubená kola rockové mašiny, až se tato podobá slimáku. Nastal zlom v projevu, v soundu, ve stylové orientaci. Vykročilo se k ovládnutí stadionů napěchovaných fanoušky. Všechno je hezoučké, hodňoučké, usměvavoučké. Změna ne nepodobná tomu, co předvedli o dva roky později čtvrtým albem JOURNEY, kdy po vynikající trojici desek vyměnili zpěváka a nasadili masku úlisné a vrtivé po(m)piny.

Tady tomu tak naštěstí není zcela, jen částečně. Muzika je postavená tak, aby zaujala snadno a lehce, aby byla nenáročná a přítulná. Aby se i při kulisovém poslechu z rádia dostavil pocit libý až libový. Frajer. Při pokusu o prozkoumání hloubky díla se poměrně rychle naráží na dno. Holt cukrové vaty se nenajíš, jedině brzy přejíš, zkazíš žaludek a jsi upatlaný. Přihrbené a servilní ťukání piána? Rejstříky jako z laciných samohrajek? Dětský sbor? Ble, kde se můžu umejt, prosím?

Tristní pocity mne naplňují po většinu stopáže nahrávky. I ta instrumentální sóla jsou jaksi plochá a bez šťávy, jsou stejně jako zvuk sterilní a nezáživná. Ani rozmáchlejší skladby nenavodí pocit oduševnělé hudby. Jen hodně nafouknutá bublina s měňavými barvami, pozlátko pro davy. Skladba za skladbou jako umělohmotná napodobenina pravých perel. Zdálky jsou podobné, ale jak si na ně sáhneš.. Postupně vše přeroste v prudící kolovrátek. Váhal jsem, jaké udělit finální hodnocení, ale protože po poslechu zůstává silná pachuť, dávám celkem jednoznačně 2*. Desku vlastně zachraňuje jen závěrečná klasicistní a tak trochu ELP-oidní Magnum Opus, kde se chlapci alespoň na chvíli vzpamatovali.

Fakt, že tahle bublifuková měňavka brzy splaskla, je v mém verdiktu rozhodující. Z podbízivé a plytké hudby se vždy otřásám nelibostí. Leftoverture je kryokomora, která zmrazila emoce na kus ledu. Nahradila je lákavou barevnou nálepkou. Jenže já jim todle nežeru. A vůbec mne nezajímá, kolik zlaťáků jim tato nádhera vydělala.

USA CD Kirshner ZK 34224 (1991)
Dynamic range – DR11
43:28