Reakce na recenzi:

Antony - @ 23.06.2007

První dlouhohrající deska Genesis nabízí ve své CD podobě pořádně rozsáhlou hudební přehlídku. Tento titul způsobuje často v hlavách ortodoxních Genesis fanoušků docela zmatek a názory těchto posluchačů jsou pak velmi rozporuplné. Po důkladném seznámení se s FGTR tvrdím, že důležité je jedno - nevztahovat hudbu z debutu jakýmkoli způsobem k následujícím albům. Je třeba oprostit se od všech očekávání a slovní spojení "progresivní rock" vymazat z hlavy. Pak se prvotina Genesis předvede ve svých možnostech. Pak teprve lze posoudit, co je hudebně zač.

Na první poslech nejvíce zaujme výrazný a podmanivý hlas Peter Gabriela. Zpěvák s ním velmi působivě zachází a daří se mu tak poměrně často zachraňovat jinak průměrné skladby. Dalším nepřeslechnutelným prvkem jsou časté smyčcové aranže. Toto křoví zní místy tak trochu naroubovaně a nepřirozeně. Záměr pana producenta na oslazení zvuku naštěstí zůstal někde napůl cesty, tudíž se většinou těmto smyčcům nedaří pokazit rockové vyznění jednotlivých písní. A písní je tu pěkná hromada, každá zní jako typický anglický rock konce 60. let se všemi melodickými kudrlinkami, pohádkovým aroma a dalšími tradičními prvky. V soundu FGTR lze vystopovat mnoho klasicko rockových předchůdců z UK, z alba sálá stará viktoriánská Anglie. A hlavně - je to psychedelická muzika v tom nejlepším slova smyslu. A to považuji opravdu za zásadní. Kdybych neměl naposlouchané soubory jako Kaleidoscope, Fairfield Parlour, Apple, Octopus, Iveys, Askhan a další, asi bych se do FGTR nikdy nedostal. Každý znalec psychedilcké scény Velké Británie musí při poslechu FGTR říct: "To znám, to je dobré". Narozdíl od progrockového fandy.

Takže díky tomu, že mám psychedelii konce 60. let rád a dokáži se oprostit od srovnávání s další Genesis tvorbou, pronikám do krásy FGTR a některé skladby si doslova vychutnávám. Je v nich právě to typické kouzlo pokročilé psychedelie, po anglicku uhlazené, zcela zbavené hippie přízvuku. Takto charakterizovaná hudba se stala v Evropě na krátkou dobu svébytným žánrem a vyplňujícím článkem v post Beatles době, ještě před nástupem velkých jmen, jímž se Genesis časem také stali. Dnes pozapomenutým žánrem, podotýkám. Ovšem právě skladby jako Where The Sour Turns To Sweet, Fireside Song, In The Wilderness, The Silent Sun, a z bonusů hlavně A Winter's Tale a That's Me dokáží zavanout dnes už ztracenou atmosférou té doby, navíc na stále velmi poslouchatelné úrovni. Všechny ty naivně znějící postupy, technické nedokonalosti, šumy, echa, slyšitelné střihy, občasná kompoziční bezradnost i muzikantský amatérismus, to jsou atributy, které mi dokreslují přítulný a zdomácnělý poslechový zážitek.

Trvalo to dlouho, ale nakonec se z From Genesis To Revelation stal dobrý známý, k němuž se pro některé jeho klady s potěšením vracím a jehož vady v dobré náladě přehlížím. Nebo-li: Zapomeňte na Genesis, tohle je jiná hudba. Stále velmi dobrá hudba pro lidi, kteří dokáží nerespektovat svá očekávání a nedržet se zavedených kolejí. Je to docela roztomilé dítko, s nímž si jako s dospělým nepopovídáte, ale svou milostí dovede potěšit.

3 *** dobré, ne však zásadní