Reakce na recenzi:

kneekal - @ 07.08.2007

Tak začneme hitovkama.

„Pam Pam Pam“ začíná první track „I Feel Free“ a určitě jedna z nejlepších skladeb, kterou Cream kdy udělali. Fanoušci Claptona si zřejmě myslí, že jde o nějakou promakanou bluesovou skladbu, ale to jsou tedy na omylu. I Feel Free vévodí hlavně skvělý zpěv a velice zvláštní vokály, které dávají skladbě pořádný psychedelický nádech, kterému napomáhají i zahuštěné bicí, které jsou spíše v pozadí a taky piano, které zběsile vyťukává jeden tón. Clapton se ale pořádně vyřádí až v druhé skladbě „N.S.U.“ (zkratka znamená Non-specified Uretritis – souvisí to s močovými cestami), která ale také spadá do kategorie psychedelický pop a opět nám „Šlehačka“ dokáže, jak má ve svých řadách kvalitní vokalisty. Obě zmíněné skladby jsou původní tvorbou a proto se podíváme i na hodně zdařilé covery, protože Cream si půjčil (chcete-li přisvojil nebo ti radikálnější „ukradl“) plných 5 skladeb, která se na desce vyskytují.

Králem mezi těmito covery je skladba Skipa Jamese z 20. let 20. století „I’m So Glad“, kterou se Creamům podařilo přetvořit vskutku znamenitě a já ji pasuji za nejlepší skladbu desky. Další prastarou skladbou je i zle znějící blues „Spoonful‘“od Willie Dixona nebo „Rollin‘ and Tumblin‘“ hnaná dopředu zběsilou foukací harmonikou. Skladbu napsal legendární bluesman Muddy Waters (skladba mimochodem zazněla i pověstném „Unplugged“ Eric Claptona). O zbylých dvou coverech „Cat’s Squirell“ a „From Until Late“ jsou našel, že jsou tradicionály a opět velkou roli zde hraje foukací harmonika a v prvně jmenované také kytara mister Claptona.

Pokud chcete pořádné blues, tak Cream nabízí Sleepy Time, které je zatěžkané a hlavně ospalé přesně, jak název napovídá. Clapton opět řádí. Poněkud úchylná je skladba Dreaming, která nám znovu potvrzuje, jak je Jack Bruce skvělý zpěvák. Zbývá nám „Sweet Wine“ s fanfárovitým refrénem, zběsilým bubnováním Bakera a explozivním sólem Erica Claptona a zrovna v téhle skladbě mi nepřijde, že by své přezdívce mr. Slowhand dostával. Poslední skladbou je bubenická exhibice Ginger Baker s názvem „Toad“, která na koncertech dostávala obludně dlouhých rozměrů. Milovníci bubenických sól jistě ocení.

Na CD vydání této desky se vyskytují i dvě skladby navíc a jsou to „The Coffee Shop“ a neúspěšný první singl kapely „Wrapping Paper“, který se od typické tvorby kapely poměrně odlišuje klavírním motivem, jednoduchými bicími a swingových nádechem a dovedl bych si ji představit hranou bigbandem. Ke Creamu se sice moc nehodí, ale skladba to rozhodně špatná není.

Tak co jsme to vlastně slyšeli… V kapele Cream se sešli tři výrazné osobnosti své doby a dokázali svoji jedinečnost promítnout nikoli do vzájemných hádek mezi sebou (jak to v takových případech často bývá), ale do kvalitní a originální syntézy bluesu a psychedelického pop-rocku, která ani po 40 letech nemůže být nazývána nezajímavá nebo nudná. Hráčské umění? Může jen chválit.. Stejně tak si cením i umění vytvořit inovativní coververzi a ne jen přehrávání již daných postupů... Takže poctivé ****

P.S. v žebříčku Rolling Stone 500 Greatest Albums of All Time se deska Fresh Cream umístila na 101. místě.