Reakce na recenzi:

stařík - @ 23.10.2007

Hnáni nezničitelnou žízní a úspěchem předchozí desky Phenomenon v roce 1975 UFO nahráli svou čtvrtou velkou desku (rané UFO Live raději ani nepočítám) a po předchozím LP Phenomenon definitivně potvrdili status prvotřídní hardrockové atrakce. Zaslouženě - stačí mrknout na YouTube na nějaké jejich staré video – je to tvrdě a poctivě pracující parta.
Nadaný greenhorn Schenker, zlanařený od německých Scorpions, který ještě před rokem neuměl kváknout anglicky, si s ostatními v kapele rozumí muzikantsky dokonale, to je dobře slyšet. Jeho legendární Flying V mydlí cestu vpřed i slabším kouskům hlava nehlava.
Producent Leo Lyons (Ten Years After) mazaně ponechal kapele její syrovost a…trochu šetřil na dynamice. Nevadí.
Polovina skladeb z alba jsou už dnes naprosté klasiky: úvodní sekačka Let It Roll, Shoot Shoot včetně uzlů v tempu klouže jedna radost, silácká Mother Mary je dodnes koncertní otvírák kapely anebo závěrečná brutální This Kid´s, ta se v půli najednou zlomí do lyrické kytarové linky za doprovodu melotronu (taky milujete ten charakteristický zvuk téhle obstarožní mašiny?), až by jeden zjihl.
Tvůrci obalu, chlapíci od Hypgnosis (práce pro Pink Floyd, LedZep, Genesis aj.) se tradičně vytáhli – obal skvěle koresponduje s názvem alba: Force It - Napal to tam! a dostalo se i na oblíbený fonetický fórek (teď mě napadá Zappa/Sheik Yerbouti nebo Brand X/Marocan Roll) – faucet, čti ,,fósit“ znamená i vodní kohoutek a těch je v koláži koupelny na obalu požehnaně. Chytré.
Čtyřka UFO rozhodně není žádné velké umění a docela i časem zestárla, ale je stále vzrušující a drze sebevědomá, tak jak má správný hardrock být.
Je to útok na první signální soustavu, přesně jak na obalu - kde vybuzená roštěnka vrazí fešákovi jazyk do krku až mu oblízne mandle!
Kdo pamatuje, ten nezapomene.
Mám na mysli obojí.