Reakce na recenzi:

Voytus - @ 02.01.2008

K Trespass jsem se dostal dost opožděně, měl jsem za sebou jen desky z 80. let a Lamb lies down...Lamb na mě byl zezačátku trochu moc, ale Trespass mě dostal. Hudba zde je velmi propracovaná, přesto ne až tak složitá, plná zasněných melancholických ploch. Skladby svou stavbou spíše připomínají klasiku, než rock. Odehrávají se spíše v klidnějších náladách.
Na Genesis jsem měl vždy rád, jak si s každým motivem umějí pohrát a s každou změnou si dají na čas.
Úvodní Looking for someone sice začíná zvolna, jakoby osamělým, smutným hlasem Petera Gabriela, ale postupně se rozjíždí, mohutní, Peter ji občas ozvláštní flétnou. Dokonce mi tu ani nevadí nazvučení bicích, na které jsem všude četl jen negativní kritiku.
V následující White mountain je také o změny postaráno. Akustiky ze začátku se v průběhu skladby několikrát vrací, skladba končí zadumaným chorálem.
O něco optimističtější mi přijde Visions of angels. Posluchač ani nepostřehne, že kapela na téhle desce prakticky nepoužívá elektrickou kytaru. Spíše dvanáctistrunky a klavír.
Za vrchol desky ale považuji Stagnation a The knife. První zmiňvaná je opět melancholicky zasněná, ale místy se vzedme v rozjeté radostné pasáže.
A ta druhá? To je největší nářez alba, s hrůzostrašnými pasážemi a našláplým kytarovým sólem.
Dusk také není žádná výplň, opět akustiky a flétna.
Na Trespass není slabé místo, první opravdové album Genesis je opravdovou perlou.