Reakce na recenzi:

gooner - @ 02.03.2008

Na úvod se musim přiznat, že na tomhle albu fakt ujiždim, beru ho jako best of best, nejlepší album od mé nej kapely, takže objektivita pujde stranou :-) Merhautovi nelze nic moc namítnout, tady jde o to, komu na té orginalitě záleží více a komu méně a také na tom, jak pojímáme slovo originalita. Myslím si, že DT´s jsou právě ojedinělí v kompilaci a v technice, v tom jsou výjimeční a tedy i originální. Progressivní znamená posun stylu, ne vytváření nových směrů, to DT splňují. Tečka. Brie má sice zvláštní barvu, která není sice 100% příjemná na poslech, ale vyčítat mu lakování??? To snad ne, v tom je jeho hlavní výhoda nebo lépe odlišení, jeho rozsah právě dává DT´s možnosti, které 60´s a 70´s artrockové kapely v čele s Pink Floydy neměli, i když holt decentní vyznění jde stranou, přílišnou pompéznost Dreamům vyčíst lze, to uznávám. Ale zpět k albu, sice se místy "epičnost" alba může zdát přehnaná (asi mě napadá konec Finally Free či samotná Regression, ale i další momenty), ale to velmi výrazně odlišuje a podle mě i povyšuje tohle album. Prostě je skvělé jako celek, i když si tam každý nalezne slabší momenty. Ale myslím, že jich není mnoho. Co do nápaditosti, ale i kompozice skladeb nemá u tvorby DT konkurenci. Když se tady mluví o "zamrazení" v zádech, tak to mě postihlo u poslechu Scén několikrát... Dalo by se říct, že při každém soustředěném celkovém poslechu, ale i při čtení příběhu a hodně zapůsobí živá verze. Najdu tady třeba nedostatky, ale vždycky jsou to jenom moje čistě estetické pocity (sloky u Strange Deja Vu, slabší Through Her Eyes, brutální přechod u Fatal Tragedy, hlavní trochu nepřijemný motiv u Dance of Eternity), nikoli technické nedostatky nebo nějaká vyloženě místa bez náboje, o tom nemůže být řeč. Vůbec ale jinak netuším, co kritizovat, protože tohle mě prostě dostalo, ke Scenec from a Memory se vracím a budu vracet pořád. 5ky si šetřím na takovéhle kusy... Keep proggin´