Reakce na recenzi:

Gattolino - @ 12.10.2005

V Uriah Heep jako by znenadání někdo zapomněl přiložit pod kotel. Spanilá jízda od jednoho vrcholu k dalšímu náhle drhne. Zatímco Sweet Freedom je dokonalá do posledního cinknutí činelu, tady najednou - bezradnost. Přesto je titulní skladba jedna z nej-nej skladeb UH, a pod jejím dojmem si lze vychutnat krásnou první stranu (LP desky) po bonbónek Easy Road (nemůžu si pomoci, ale myslím, že to zpívá Ken, ne David), i když u nich je to asi jako u tandemu Gabriel-Collins, kde se barvy hlasu navzájem ovlivňují a jsou si pak více podobné. Druhá strana však mi bohužel i po mnoha letech nějak zní jako jedna dost jednotvárná plocha, dodnes si hned neuvědomím, jestli hraje I won´t Mind nebo We Got We. Chybí tam záchytný bod, je to "uriášovská polévka", rozlitá přes celou druhou stranu. Škoda, možná kdyby nemuseli pospíchat s vydáním alba, třeba by inspirace zase přišla. Jinak ale vcelku pěkná věc, bezesporu. Možná určitá krize v klasickém UH soundu byla příčinou stylového odbočení na dalších dvou deskách.