Reakce na recenzi:

Dingo - @ 19.10.2005

Dávám mu 3 hvězdičky, což si myslím, že je vzhledem ke kvalitám ostatních alb Yes docela spravedlivé. Ačkoliv jsem si toto album přehrával celkem často, přesto musím souhlasit s Billem Martinem (Music of Yes – Structure and Vison in Progressive Rock), že hudba tohoto alba tak trochu koresponduje s jeho obalem. Oboje působí celkem „silly“ dojmem (aspoň v určitých momentech). Yes zde sice stále ukazují dostatek nápadů, inspirací a nových postupů, ale albu chybí směr a celková jednotící vize, jenž je tak příznačná pro všechny „velká“ alba Yes. Myslím si, že kapela měla na to, aby navázala na skladbu "Awaken" a posunula hudbu do ještě „neuvěřitelnějších“ rovin a světů. Bohužel se tak nestalo. Proč? Anderson kdysi prohlásil, že již byli unaveni skládáním velkých eposů. Já bych spíše věřil, že unavení byli manažéři nahrávacích společností. Svět se výrazné měnil, nastupoval punk, disco a postmoderní globalizační kapitalismus, jenž nepřál (a nepřeje) jakékoliv avantgardní tvorbě. Progrocková éra se uzavírala. Tormato byl první zásadní předěl ve tvorbě skupiny. Předěl více filozofický něž hudební. Kapela se sice ještě snažila experimentovat, ale s pořádným ústupkem komerčním tlakům. A co z toho vzešlo? Hudba určitě nepostrádá náboj, ale točí se v jakémsi bláznivém víru, jako by se invence kapely najednou neměla o co opřít. Anderson někdy sklouzává k polohám, které lze nalézt na jeho slabších sólovkách a které mi mnoho neříkají. Rovněž i Wakeman, který na většině alb Yes hraje celkem citlivě, zde působí až trochu „nepříjemným“ dojmem (což některým jedincům může vadit). Je docela zajímavé, porovnat Tormato s následujícím albem Drama. Ač se oboje alba snaží skloubit progresivní a popové tendence, přesto se mi to druhé jeví jako daleko silnější a z mého pohledu i „progresivnější“ (A to je prosím bez Andersona!). Přes všechnu mojí kritiku však Tormato nepostrádá naprosto „úžasné“ hudební pasáže. Jmenujme například skladbu „Release, Release“ s úchvatným Alanovo bubnováním, „Onward“ či scifi-jazzovou lahůdku „On the Silent Wings of Freedom“. Vlastně nakonec na tomto albu určitě „něco“ bude, jinak bych ho neměl už celkem na čtyřech vinylech........