Yes - Tormato (1978)

Další deska na kterou jsem si vypěstoval letitou "závislost", je album s divným názvem a ještě divnějším obalem - Tormato. Těsně před ní tu hráli Rush-Hemispheres, ale pokud mám dát mezi těmito dvěma jedné jediné přednost, sáhnu po "rajčátku".
Přiznám se, poslech z mp3-ky navíc s podmazem okolního dětského disca není nic pro zvukové gurmány :-), ale pro dokreslení atmosféry a vyvolání vzpomínek dokáže kýženou chvíli zpříjemnit takřka ideálně.

Tormato je deska, na které učinili Yes jeden z největších hudebních posunů, možná dokonce objevů ve své bohaté kariéře. Skalní fans si něco podobného neradi připouští. Nemají jej zrovna v lásce, a když je požádáte, aby vám vyjmenovali své nejposlouchanější či nejoblíbenější nahrávky, Tormato tam jistě nebude. Tím posunem o kterém jsem psal zkraje odstavce, je stylový odklon do oblasti fusion. Yes ještě více zjemnili, popošli směrem k soft rocku a svůj výraz obohatili o další dosud neznámé výrazové rozměry. Renesanční Madrigal, techno scifi obrazce Release, Release a do jazzu vhozená Arriving UFO, nebo pohádkově atmosférický klenot Onward… To je jen několik z mála fragmentů této neuvěřitelně pestré a bohaté nahrávky. Jako nejschématičtější příklad nového směru kapely poslouží píseň poslední-On The Silent Wings of Freedom. Monster fusion jako kráter na měsíci.

Tormato je poslední klasickou/sedmdesátkovou deskou Yes nahranou nejsilnější sestavou v dějinách tohoto souboru. Za mne i jednou z vůbec nejoriginálnějších, nejprogresivnějších.

reagovat

luk63 @ 10.07.2019 13:46:09
Albem Close to the Edge YES vyčerpali na nějaký čas svou invenci a desky z let 1973-1977 jsou toho dokladem. Tormato považuji za příjemné oživení a nový impuls. V roce 1978 žádoucí a vykonané s nápaditostí a lehkostí. Sympatičtější, než posun k mainstremu který předvedli plus minus v té době Genesis, Queen, Bowie etc...

Mayak @ 10.07.2019 13:55:25
luk63: ... ehmmm, ak je album Relayer (1974) prejav "vyčerpanosti invencie", tak akákoľvek ďalšia diskusia o YES je už zbytočná ...

luk63 @ 10.07.2019 14:00:18
Mayak: Zbytečná je pro ty, kteří nejsou ochotni akceptovat jiný názor než svůj. V opačném případě může být diskuze přínosná. Pro mě alba z let 1973-1977 nepřinášejí nic nového v hudebním vývoji YES. Jsou pouze dalšími a nikoliv lepšími CttE. Po Tormatu sáhnu radši.

Mayak @ 10.07.2019 14:03:02
luk63: Ale dobre, ja Tvoj názor rešpektujem a beriem, len s ním výsostne nesúhlasím, je to tak v poriadku ?

luk63 @ 10.07.2019 14:03:34
Mayak: samozřejmě :-)

Tomáš Rojt @ 10.07.2019 16:58:30
Je zajímavé , jaké protichůdné reakce toto album vzbuzuje. Já jsem velký fanoušek YES a to vcelku až nekriticky smířlivý k celé jejich tvorbě . Tormato bylo moje třetí album v pořadí , které jsem slyšel a to po “ Going for the one “ a “ Close to the Edge “ a i když na mne nezanechalo takový dojem , jako obě předchozí a posléze “Drama” a “90125”, řadím ho mezi lepší průměr v historii skupiny . A dva největší první dojmy ?
Zvláštní zvuk a pro mne jedna z nejlepších skladeb YES “Onward”. Ostatně bez mučeni přiznám , že Chris Squire byl vždy můj oblíbenec v rámci YES.

oř @ 10.07.2019 17:11:18
Označit nejdospělejší nahrávku Yes za slabou? To nemůže myslet nikdo vážně. Leda by měl něco s ušima, nebo byl záměrně zaujatý.

pinkman @ 10.07.2019 17:39:17
Kdo tu dobu zažil ví, že poslední opravdová deska byla Going. Pak následoval úkrok stranou. Každá z dalších desek se od klasického soundu víc a víc vzdalovala.

Mayak @ 10.07.2019 17:42:59
... inak k samotnému albumu "Tormato" som sa vyjadril už pred cca 3 rokmi po recenzii Zdeněk-a (2/5) a považujem ho za krásne rozmanité, až čarovné a stále v svojej dobe ešte progresívne. Takže aby nedošlo k nejakému nedorozumeniu, v tomto konkrétnom prípade som jasne na jednej lodi tak z Horynom, ako aj s luk-om63 ...

bullb @ 11.07.2019 07:13:04
Momentálne som pod vplyvom knihy: No Quarter: Tři životy Jimmyho Page.
Je tam zmienka, že kapely Yes, ELP, Genesis by sa mohli s Led Zeppelin porovnávať. Podľa mňa je to tak.
Každá kapela má slabé albumy. Akurát u Led Zeppelin skôr len slabšie skladby na albumoch. Podľa mňa je to tak.
(preto sú u mňa "bohovia")
V prípade YES (podľa mňa) platí "výbuch" a invencia v prvej polovici 70-tych rokov. Zbytok je varenie z vody (pre niektorých z Vás ťažko stráviteľné hodnotenie ...)
Pre Tormato si urobte implikáciu z predchádzajúcich výrokov.
V hlbokej úcte k Led Zeppelin a Yes.
pozn. Tormato radšej nehodnotím...

Sajgon3 @ 19.07.2019 07:28:54
Hodnotenie albumu "TORMATO" je vcelku jednoduché - bohužiaľ trochu slabšie ako GOING.... ale o dosť kvalitnejšie ako DRAMA - takže v tomto období, akoby kapela išla postupne kvalitatívne nižšie s každým albumom, ale po predchádzajúcom období je to logické - každopádne TORMATO je v celej diskografii určite v tej "lepšej polovici" a to je dobre. Toľko za mňa -) S.

EasyRocker @ 19.07.2019 07:41:51
Na své fousaté recenzi bych vlastně neměnil nic. Stylově trochu zvláštní deska, i když ještě vystřižená v jejich stylu. Každá z věcí na Going... je klenotem, tady to vnímám a dost méně nápadité a trochu křečovité.

Po vrcholných okamžicích přichází obvykle útlum.
A nevyhnul se ani skupině Yes.
Po špičkovém albu Going For The One přichází Tormato.
Skupina jakoby vyčerpala svůj skladatelský potenciál,
většina skladeb je hluboko pod nastavenou laťkou z předchozího alba, snad jen Madrigal jí dosahuje.
Další slabinou je jakýsi plechový zvuk nahrávky, který jakoby byl předzvěstí toho co nás čeká v rockové muzice v létech osmdesátých. V porovnání s předchozími alby hrůza.
Přes veškerou snahu jsem se několikrát jen těžko proposlouchal do konce alba. Pro mne za 2 hvězdy.
reagovat

Martin H @ 21.10.2016 19:14:06
Po přečtení Kamiliny recenze jsem si řekl, že je asi načase posunout se dál a doplnit sbírku o některá alba Yes následující po Going for the One. Pak jsem si přečetl Zdeňkovu recenzi a ono nadšení mě opustilo. Asi ještě počkám, nebo koupím pouze desku Drama (tu jsem měl kdysi nahranou na kazetě).

john l @ 21.10.2016 21:04:45
Martin H: Tormato je špičkový materiál a na Going nepřímo navazuje. Na Drama už je rozdíl znatelnější. Beru subjektivní názor, ale tahle recka je mimo mísu, stačí si přečíst komentáře o něco níž. Autor poslouchal asi jiné Tormato :)

Zdeněk @ 21.10.2016 21:28:07
Poslouchal jsem to album ,o kterém jde diskuse a pokud
si projdete i ostatní hodnocení, nejsou vždycky pětihvězdičková. To,že by snad tohle album nějak navázalo na výborné Going For The One beru jako vtip.

horyna @ 22.10.2016 06:26:26
Rozhodujícím a hlavním kritériem zůstane vždy nakonec vlastní názor, takže si Martin H desku poslechni a rozhodni podle svého, recenze je pouze ukazatel a průvodce. Osobně se stotožňuju s názorem Kamili, ten Zdeňkuj jde v tomto případě absolutně mimo mě.

luk63 @ 22.10.2016 08:28:01
Pokud útlum, tak Going..., Pokud další vrchol po útlumu, tak Tormato! :-)

PaloM @ 22.10.2016 09:29:19
Prekvapilo ma Zdeněk, že tak slabo hodnotíš Tormato. Pre mňa by toto hodnotenie odpovedalo Open your eyes. Samozrejme, názor rešpektujem.

Mayak @ 22.10.2016 11:33:49
Samozrejme, každý jeden si tu môže napísať svoj subjektívny názor, na to je toto fórum, ale skrývať až takto hlavu do piesku ... "Tormato" je celkom jasný a celkom prirodzený a nespochybniteľný následovník "GFTO" a naposledy na štúdiovom albovom produkte v tej najklasickejšej a najtradičnejšej zostave, akú kedy YES mali (aspoň raz z piatich koncertov YES som ich videl práve takto). "Tormato" je krásne rozmanitý album a končí sa najlepšou "fusion" záležitosťou, akú kedy kapela natočila ... "On The Silent Wings of Freedom" ...

Zdeněk @ 22.10.2016 12:23:42
Pánové, respektuji vaše názory, nicméně jsem nucen trvat na tom svém. O tom, že je tohle album hodnoceno velmi
rozdílně se ostatně můžete přesvědčit na progarchives
kde Close To The Edge má průměr 4,65, Going To The One
průměr 4,04, Drama 3,76 a zmiňované Tormato 2,96
>> odkaz
All Music Guide ho hodnotí 2 hvězdičkami, jejich přispěvatelé potom 3,5 .
Jsou prostě alba na kterých se většinově shodneme a jiná
na kterých shoda neexistuje

luk63 @ 22.10.2016 15:21:01
Po ne příliš přínosném Going... kapela na Tormatu přišla s novým přístupem a svěžím duchem. Řada fanoušků starých dobrých Yes se s tím dodnes nevyrovnala a tento jejich krok řádně nedocenila, či prostě nepochopila. Mají na to právo.

Brano @ 22.10.2016 15:55:37
Každý má právo na svoj názor a treba to rešpektovať.Žijeme v slobodnej krajine.Mňa napr. vôbec nezaujal nový Opeth a pritom stovky poslucháčov sa nad ním nadchýnajú.Sto ľudí,sto chutí...

Snake @ 23.10.2016 09:48:07
Po "Tales From Topographic Oceans" zřejmě nejkontroverznější album Yes...

Cedlo jsem koupil od kolegy z práce, který zeštíhloval sbírku. Popravdě řečeno ho moc neposlouchám, přijde mi takové chladně nepřístupné, s trochu protivným zvukem syntezátorů. Líbí se mi úvod v podobě "Future Times / Rejoice", kvapík "Release, Release" a baladická "Onward", úplně k zahození není ani fotbalovým chorálem obzvláštněná "Don´t Kill The Whale", ale zbytek je průměr a takovou "Arriving UFO" nemohu vystát.

Jak předcházející "Going for The One", tak následující "Drama" mám raději, tady to na víc, než na tři, byť trochu ošoupané a vybledlé hvězdičky, nevidím.

Tvorbu Yes mám ze sedmdesátých let ráda skoro kompletně a tak budu tuhle desku obhajovat ať se to někomu líbí, nebo ne. Jasně, možná už to není taková paráda jako Going..., můza ale nelíbá skladatel bez přestávek a ty nápady, ze kterej je Tormato poskládaný mají do průměru ještě hooodně daleko (jak tu mnozí usuzují). Je cítit vývoj, Howe určitě nestál o to, natočit něčí part 2 a jestli doba posílala tyhle (prej fosílie) do kopru a mladí chtěli rebelii, na 20 minutové Close... už chuť nebyla. Roztahanost a nudná rozplizlost topografického oceánu mě nebere a tak zkrácení skladeb na Toematu obdivuju.

Úkrok od uměleckého směru provozovaném ve špičkové "klasické" formě třeba na Relayer, je znát už z první Future Times / Rejoice, rytmika si jede svou stopu a Rickův doprovod jakoby sem ani nepatřil, Stev sype melodie a Anderson zase v čele.
Skutečný poklad tvorby Yes a mou nejoblíbenější skladbou tohoto alba je dvojka Don't Kill The Whale. Jedinečná a geniální hra Steva Howea se postarala o nesmrtelnost tohoto songu v mé hlavě, generuju každou jeho notičku, každičkou melodii a sólíčko, tohle skupenství promyšlených tónů, i když působí nesourodě, uvádí mou mysl do transu. A to záměrně nemluvím o jejím vokálním doprovodu, to by bylo na další odstavec:)
Renesanční ozdůbka Madrigal, geniální vyspurtovaná Release, Release, kde plyn u podlahy drží jak Squire, White i Wakeman a Jon je nahání s jazykem na vestě, když se pak Steve řití se svým Porsche sólem, na brzdu se ještě zdaleka nešlape. Arriving UFO mě bavit nemusí, ale novátorský insipirace představit dokáže. Při Circus of Heaven cítím něco mimořádnýho, něco co se z hudby Yes už za pár let vytratí a kapela se podobnými vyjadřovacími schopnostmi bude zabývat dalších několik dlouhých let, bohužel už ne na tak kvalitní úrovni. Píseň Onward, další vavříny a zlatý pohár pro kapelu, která za pomoci nálad vytvořených v tomhle kuse utíká svým kolegům za horizont. Máte taky tak rádi Squirovo vybrnkávání a tajemný hlas lesního rohu? Já mooooc.
Do cíle (když už jsem zmínila ten automobilismus) se řítí ještě jeden startující, je jím On The Silent Wings of Freedom, prog-rockový nářez s fantastickým Wakemanem, Squirem, nebo snad Howem, vlastně všemi :-) kurňa dyť tohle je umělecký dílo.

Malířskou modernu ráda nemám, snad jen Dalího a přesně stejné emoce jako pohled na jeho roztodivný myšlenkovo bizarní svět ve mně vyvolává tahle skladba, tohle album.

Jakže jsem to napsala na začátku? Obhajovat? Přesně! Nepotřebuju psát (jak mnozí jiní) "ten a ten album je v diskografii kapely průměrný", svůj názor brát jako všeobecnou znalost a vlastně tím říkat-takhle to přeci je daný. Je totiž rozdíl použít tuto větu, nabo napsat důležitá slova "podle mě", nebo "pro mě"...blá,blá.

Takže všem rádoby znalcům dávám na odiv : ) Tormato je pro mě vynikající album:) hvězdy, nehvězdy:)
reagovat

PaloM @ 20.10.2016 15:51:21
Toto je hudobne krásny album, mal som LP platňu skoro potom ako vyšla a od začiatku sa mi skladby páčili.
Z obalu mám rozpačitý dojem, nepochopil som, čo tým mysleli.
Je fajn, že si Tormato ocenila.

Voytus @ 20.10.2016 15:55:28
Se tu někdo ale rozohnil (a spravedlivě) ;-)

Oproti předešlému, pro mě na Yes nepřirozeně chladném Going for the One, kde právě postrádám dřívější sílu a inspiraci, je Tormato krokem kupředu. A to tak, že je to doslova pecka za peckou - taky jsem si nejvíc oblíbil tu 'Velrybí' - až nečekaně přehledný Howe a vůbec jednoduchá píseň. Maniakální tempo Release je u Yes úplně něco nového.

Jako by se ohledně kompozic vraceli někam na začátek své dráhy, k jednodušším písním, které ovšem umí úplně stejně skvěle, jako dvacetiminutové skladby z oceánů, ve kterých si sice zaplavu nejradši, ale ocením a přivítám i jiný přístup.

Voytus @ 20.10.2016 15:58:20
PaloM: V Británii existuje skalisko s názvem Yes-Tor, to bude asi ta skála v pozadí. No a někomu z členů (myslím, že to byl Wakeman) se návrh natolik nelíbil, že po něm hodil rajče (Tomato), odtud zřejmě název. Ale co je na tom pravdy, to nemůžu zaručit.

PaloM @ 20.10.2016 16:01:43
Voytus, Going for the one, ako jeden z najlepších albumov Yes, som nikdy nevnímal ako chladný. Prekladal som si texty v 70. rokoch a práve naopak, tie ešte zvýraznili krásu hudby. Going for the one je veľmi svieža hudba a rokmi overená kvalita. Stále mám pocit, že s Tormato proste patria k sebe a keby vyšli ako dvojalbum, sila by sa znásobila.

PaloM @ 20.10.2016 16:05:14
O tom vŕšku Tor bolo písané na vnútornom obale a Tormato je skomolené slovo od "tormato", čiže rajčina (rajče). Je to proste taká nevydarená vtákovina. Akurát to má zmysel, že v mojej zbierke pri pohľade na obaly okamžite CD rozoznám.

PaloM @ 20.10.2016 16:06:45
oprava: tomato = rajčina (rajče)

Balů @ 20.10.2016 16:22:00
kamilo - krásná recenze na krásnou desku.
Pestrostí nálad bych ji přirovnal k Fragile a jako následovník Going... u mne rozhodně boduje. U mne paráda od doby kdy vyšla!

john l @ 20.10.2016 16:42:59
Velikánská pochvala za poutavou recenzi čtenou jedním dechem. Zmínka o Dalím ve spojitosti s albem sedne perfektně a vygradovaný a nemilosrdný (v dobrým) postoj na konci se mi moc líbí. K čemu hvězdy, hudba řekne všechno podstatný.
Onward je těžkotonážní něžnost a závěr s On The Silent Wings of Freedom nemohl dopadnout slušivějc. Ne krůček, ale velkej krok zde učinili Yesáci. U mě plnej kotel. A prosím pokračuj dál, ať píšeš o Saga, Tull, Yes, nebo... vždy si rád počtu.

EasyRocker @ 20.10.2016 17:05:15
Pro mě výrazně slabší než Going..., na své prastaré recenzi bych moc neměnil ani teď :-) Některé pasáže miluju, přes některé se ne a ne dostat. Ale těžké to po albu, které mám u Yes nejvýše :-)

steve @ 21.10.2016 11:16:17
Další svělá porce muziky Yes, na to množství aby člověk půlku police pohledal. Release, Release je opravdu rychlostní masáž.

bullb @ 21.10.2016 12:46:07
Mám rád dámy, ktoré počúvajú Yes. Škoda, že nie sme na jednej zvukovej vlne. U mňa Yes skončili albumom Going for the one. Na Tormato ešte tak znesiem Madrigal a Release, release.

Rok po brilantním Going for the One, albu pro které mám termín "dokonalost", je tu album, které sice poslouchám stále dokola, a přiznávám že docela rád, ale stále přemýšlím, kam se vytratila ta "božská jiskra" z předchozího (předchozích) desek. Tormato se dá poslouchat, poslouchá se celkem dobře (ale to je na Yes dost málo) ale občas mi něco zatahá za uši. Ostatně, podle knihy pana Welche "Na samém okraji útesu" sami členové kapely nad albem nejásali, a ne nadarmo Jon s Rickem poté odešli.
Stevova kytara je stále virtuózní a vykružuje skvostné figury, bicí a basa jsou bravurní, Jon zpívá tak, jak se od něho čeká. Většina písní je skvělá, některé dokonce excelentní (Onward, Madrigal, Ufo, Silent wings). Tak kde je, u všech čertů, ten zakopaný pes?
Jsou to pro mne bohužel Rickovy klávesy. Jejich tolikrát avizovaná přemíra na Tales je ale krásná, na Goingu je to dokonce jako korunovace - Awaken je podle mne jeden z vrcholů tvorby Yes!
Nemohu si pomoci, ale podivné pištění jakýchsi "špatně nastavených" syntezátorů pro mne ruší náladu některých písní. Někde jsem četl, že Rick si sám na to stěžoval, že snad za to ani nemůže, jak mu jeho aranže elektronicky předělali, tak nevím. Paradoxně další album Drama mi i bez Jona a Ricka zní více jako staří Yes. Prostě, okolo tohoto alba nějak nebyla pohoda, a to je škoda, protože je to kvalitní hudební materiál.
reagovat

pito63 @ 12.04.2013 07:36:43
Keď som začal s kupovaním CD, skupina Yes patrila medzi prvé, ktoré som zaradil do zbierky. Prednosť mal hard rock, ale nikdy som neváhal a pridal niečo aj od Andersona a spol. To však neznamená, že musím mať a poznať všetko, aj to, čo si brnkali medzi prestávkami v štúdiu.
Tormato som kúpil iba teraz a včera vypočul prvý raz. Nahrávka ma veľmi milo prekvapila, kašlem na nejaké roky vydania. Krásna hudba!

PaloM @ 12.04.2013 08:57:34
Moju obľubu Yes som tu veľakrát spomínal. Piťo, to si ma milo prekvapil. Je to fakt krásna hudba a Going for the one + Tormato vnímam ako dopĺňajúcu sa dvojicu. Viem si predstaviť, že by to bol dvojalbum.

Gattolino: každému sa páči niečo iné a to je v poriadku. Neskúmam pozadie a názory yesákov, čo oni na to. Ja iba počúvam a dám na názor mojich uší v spojení s mozgom :-) A tie mi vravia, že Tormato je pestrý pesničkový album, iný ako predtým a potom, no a to je na Yes príťažlivé, že sa (príliš) neopakujú.
No, z toho, čo píšeš, máš Yes tiež rád a kto chváli moju najobľúbenejšiu skupinu, toho i ja chválim :-)

Borek @ 12.04.2013 10:39:17
pito: Jenom tři alba z diskografie Yes jsem chtěl mít jak na CD, tak na vinylu, bo je mám nejradši - Fragile, Close to the Edge a Tormato. Škoda jen toho obalu. Jak píše Chris Welch v Příběhu skupiny: "... album si rozhodně nezasloužilo, aby po něm rozmázli zralé rajče..."

Gattolino @ 12.04.2013 15:46:40
Ano, také to cítím jako návrat od monumentálních kompozic k písničkám, což, koneckonců, učinili i na ATTWT Genesis, a po počátečním odmítání jsem si to album velmi oblíbil. I u Tormata funguje něco podobného; přes jisté výše uvedené výhrady jej dávám do přehrávače docela často. No ale toho rajčete je škoda - tedy samozřejmě ne ani tak rajčete, jako jeho rozplácnutí na obal. Bez něho by byl obal takový tajuplnější, ale už jsem si na to zvykl.

pito63 @ 13.04.2013 14:31:10
Paľo
Viem, že Yes je tvoja srdcovka. Tak ma napadlo, spomínal si veľakrát, že si zháňal preklady textov. Ak máš niečo v počítači, urobil by si mi radosť. Díky!

Borek
Knihu mám, ale ako mnohé iné, ešte som ju neotvoril. Zanedbal som prevenciu a pokiaľ konečne nedvihnem zadok a nenavštívim očnú ambulanciu, tak nemám šancu.
Musím priznať, že obaly príliš neriešim.

PaloM @ 13.04.2013 15:02:33
Piťo, na tie preklady som rezignoval. Mal som kedysi na tenkých preklepových papieroch české preklady niekoľkých albumov. Za komoušov sa to predávalo na inzeráty. Na preklady Yes treba mať veľkú znalosť angličtiny, ide o zložitú poéziu. A tie kúpené preklady sa mi nepáčili, nedávali skoro žiadny zmysel :-) Asi to nerobil znalec.
Skúsim pohľadať na webe, prípadne ak niekto z tunajších fanúšikov vie poradiť.

pito63 @ 13.04.2013 15:14:39
Paľo, rozumiem. Netráp sa, nič sa nedeje. Díky!

Po skvělém a velmi zdařilém Going For The One se Yes rozhodli ve stejné sestavě nahrát další LP. Pracovní název Yes Tor byl záhy změněn na Tormato. Rozplzlé rajče na obálce pak tak trochu parafrázuje samotný titul.

Není to špatné album. Dokonce bych se nebál říct, že je to dobré album, ale tak nadšený jako z předchozích desek z něj nejsem. Celkově na mě působí tak nějak nesourodě , uřvaně a možná také trochu chladně.

Future Times/Rejoice je velmi zdařilý začátek. Skladba složená dohromady ze dvou samostatných částí funguje velmi dobře.

Komerčně úspěšná Don't Kill The Whale mne, přiznám se, trochu nudí. Wakemanovo minisólo je sice skvělé, ale jinak...

To Madrigal je jiný šálek kávy. Krásná skladba a dvojice Anderson/Wakeman skvěle doplněná Howeovou španělkou vyznívá velmi svěže.

Totální odvaz v Release, Release má správné bigbeatové grády a probudí snad i mrtvého.

Arriving UFO je velmi zvláštní a opravdu mimozemská záležitost, v Yes skutečně neobvyklá, ale musím uznat, že vydařená.

Dojemně, možná až dětsky bestarostně (určitě také díky dětskému vokálu) působí Circus Of Heaven, v kontextu celé tvorby Yes opět velmi nevšední skladba.

Palec nahoru zvedám i v případě Squierovy zádumčivé Onward.

Na závěr naprostá klasika. Vynikající On The Silent Wings Of Freedom s jak jinak, vynikající rytmikou.

Prakticky každá skladba na desce je velmi dobrá. Můj problém s tímto albem jsem uvedl na začátku recenze. Když se to všechno spojí dohromady, tak to na mne nepůsobí tak kompatním dojmem jako např. Going For The One.

Stále je to ale stará dobrá a poctivá klasika v podání Yes sedmdesátých let nahraná v dnes již legendární sestavě.
reagovat

Tormato je album, ktorým Yes ešte viac zamierili ku kratším skladbám. Osobne sa mi aj tento ich počin veľmi páči, vôbec mi nevadí tá zmena smerovania. Keď to niekto vie, zmena ho nezabije. Tormato je vydarené album naplnené skladbami, ktoré sú veľmi pestré a kvalitné. Napríklad úvodná dvojskladba Future times/Rejoice, našlapaná Release, release, nádherná a clivá Onward a záverečná až jazzrocková On the silent wings of freedom. To sú moje najobľúbenejšie. Ale dostala sa mi do rúk bonusová verzia a tiež ma nesklamali pridané skladby. Tie sú následovné:

9. Abilene (B-side)
10. Money
11. Picasso
12. Some are born
13. You can be saved
14. High
15. Days
16. Everybody´s song (early version Does it really happen?)
17. Onward 2 (orchestral)

Vynikajúca je Onward 2 a Some are born. Teda hlavne. Celkovo Tormato aj bonusy - nie je to ten Yes, ktorý milujem najviac, ale stále je to veľmi kvalitný Yes.
reagovat

Tuto desku jsem si minulý týden poslech znovu po 20 letech a musím konstatovat, že se jedná stále o výbornou hudbu a čas ji vůbec neublížil.
Ve výše uvedeném nástrojovém obsazení je jeden nedostatek. Vždy jsem uvažoval, čím a proč se zvuk této desky liší. Je to tím, že Rick Wakeman kromě vynikajícího Polymoogu zde využívá zcela jedinečný a unikátní klávesový nástroj Birotron.
Tento ideový následovník Genesisovského Mellotronu byl vyvinut pod patronací právě Ricka a dodnes jsou na Světě dochovány pouze cca 4 exempláře tohoto nástroje.

Ale zpět k albu. Úžasné, jak po vrcholném Going for the one dokázali YES vykročit trochu jiným směrem. Autorsky a pěvecky vynikající Anderson jakoby vyvracel každým tónem slova jednoho rádoby kritika, který o něm v souvislosti s jeho koncertem na Colours v Ostravě napsal:


Anderson "no", Mercury Rev "yes"
Objektivně vzato, poměrně značná část návštěvnictva si opravdu užila sólové vystoupení ex-zpěváka artrockových Yes Jona Andersona. Ne už tak recenzent, pro kterého jsou Yes subjektivním ztělesněním hudebních nočních můr a Andersonův nyvý hlas jejich hlavním nositelem. Artrock byl už od počátku postaven jako slepá ulička a v tomto kontextu je dobře, že jsou 70. léta už dávno za námi.
Ondřej Bezr

Neubráním se úsměvu. Autor této recenze Ondřej Bezr zásobuje čtenáře idnes slepou uličkou, kterou je však jeho IQ a rozhodně ne hudba YES a celého art rocku.

reagovat

PaloM @ 20.02.2010 15:20:37
Ak je to pravda, tak na táraniny Ondřeja Bezra sa najlepšie hodí titulok jednej jeho knihy: "Celý to mám v mlze" :-)) >> odkaz

Voytus @ 20.02.2010 16:07:13
Kdo sakra je Ondřej Bezr?

PaloM @ 20.02.2010 16:15:47
Voytus: >> odkaz

Jester @ 20.02.2010 16:17:33
Ondřej Bezr je jeden z nejlepších českých recenzentů populární hudby, jeho hlavní parketou je, jestli si dobře pamatuji z Rock@popu, blues a folk. Ale i ostatní zvládá bravurně.
No a co se týká té invektivy Fan(a) - každý ať si poslouchá co chce, někdo Andersona, jiný Mercury Rev. Já bych si třeba taky vybral to druhé ;-). Myslet si o někom, že když nemá stejný vkus jako my, že je to omezenec s nízkým IQ, to dává obrázek akorát o pisateli takovýchto nesmyslů.

PaloM @ 20.02.2010 16:20:43
Tu je ten citovaný článok z idnes.cz: >> odkaz

PaloM @ 20.02.2010 16:32:15
"Myslet si o někom, že když nemá stejný vkus jako my, že je to omezenec s nízkým IQ, to dává obrázek akorát o pisateli takovýchto nesmyslů." To si rozhodne nemyslím, no keď sa "ob" tak vyjadril o Yes a art rocku, čomu očividne nerozumie, tak v tomto konkrétnom prípade iné nezostáva, len si myslieť to isté, čo Fan, lebo "neomezenec" by bol tolerantnejší k iným hudobným žánrom, ktoré nepočúva.
Podľa prehľadu článkov to vyzerá, že Bezr je "expert na všetko" a je možné že sa vyzná vo všetkom, čiže v ničom.

Úplne iná vec je ale konkrétne koketovanie Jona Andersona s world music. Nedávno som písal o mojom posluchu prierezu 10 jeho sólo CD. Súhlasím, že etno či world nie je jeho parketa - s výnimkou írskych pesničiek na CD "The Promise ring".

Neviem, akú úroveň má Colours of Ostrava >> odkaz ale na ČTV každoročne sledujem pražské Khamoro >> odkaz resp. cca hodinový záznam. A to je fantastické !!

Sorry za odbočku od Tormato :-)

merhaut @ 20.02.2010 16:44:14
Mimo blues Bezr docela plave, má hodně úzký záběr. Někdy se i zasměju, jak nechápe podstatu některých rockových stylů. Třebas když vytýkal Watersovi nedostatek improvizace...

Mirek Kostlivý @ 20.02.2010 18:25:29
Objektivní hudební kritik by hudbu, která mu není vlastní nebo mu hudebně nevyhovuje, vůbec neměl hodnotit.
Je pravda, že před 40-ti lety jsem hlas Jona Andersona taky moc nemusel. Ale na druhou stranu je jeden z mála rockových zpěváků, jehož kvality se za ta léta prakticky nezměnily. Já koncert Yes ještě s ním ignoroval, čehož doposud silně lituji ...

hejkal @ 21.02.2010 09:11:34
Presne preto som rád, že existujú takéto weby, kde sa nikto nemusí tváriť ako objektívny hudobný kritik, neberie za to plat a môže si slobodne napísať, čo sa mu páči a čo nie.

pito63 @ 21.02.2010 11:32:01
Hejkal, môžem s Tebou súhlasiť...
A keď si slobodne napíšem, čo sa mi páči a čo nie, tak si to sem-tam od samozvaných expertov a do seba zahľadených primitívov poriadne vyžeriem a všetci sa tvárime, že sa vlastne nič nestalo. Perfektná sloboda slova.
Tormato nepoznám, nepočul som tento album ani raz, ale skupinu Yes si rád vypočujem.

martin69 @ 21.02.2010 11:37:42
hekal : Do nedávna jsem mněl stejný pocit .

PaloM @ 21.02.2010 15:40:58
Piťo: 100% pravda. Sloboda slova by mala byť, ale súčasne sloboda vo formáte slušnosti.

ufolog @ 21.02.2010 19:17:19


Tady je to samy kdo s kym v cem souhlasi ale o Tormatu ani slovo :-))
PaloM mi pripomina pána Mečiara - reci, reci.. plna pusa tolerance a slusnosti, ale k tomu o cem to tady je se nevyjadri :-)
O pito63 ani nemluve, ten ho jeste ani neslysel..

Takze k veci: Tormato byla deska skalnima fandama starejch Yes hned po vydani hodne podcenovana a zatracovana. Asi jim nevyhovoval na tu dobu castecne moderni zvuk a lehka komercnost.. Ja mel naopak vzdycky radsi novejsi Yes - silnou trojku Going, Tormato + Drama. I kdyz klasiky jako Close nebo Tales se mi libily taky - ale trochu jinak. Ty starsi desky na me v mejch -nacti letech vzdycky pusobily tak trochu jako takovy melancholicky vykopavky. V ty dobe proste frcel HM, rizny kytary a zasneny bachorky z morskyho dna pusobily dost stare a unyle (i kdyz urcity kouzlo pro me tohle double melo). Na druhou stranu uplne prvni desky Yes mi absolutne nic nerikaj ani dnes. I kdyz mam odjakziva (od pocatku 90 let) komplet Yes na CD - uz snad trikrat meneny - normal za prvni remastery a prvni remastery za ty par let stary remastery s bonusdama v papirovejch prebalech. A samozrejme od konce 70s jsem jejich nahravky znal z kotouc. pasku, a pak jsem mel i nejaky jejich LP... to aby me nekdo nepodeziral ze je neznam, ze jsem je neslysel nebo ze je znam par tejdnu jen z mp3jek jako nekolik zdejsich expertu :-))))

Deadmonkey @ 21.02.2010 19:30:12
ufolog: já bych to zas tak nehrotil. Neni potřeba zacházet k urážkám :) Btw.: Kdy a od koho jsi tu naposledy viděl chování o kterém mluvíš? Já si tedy nic takového v nejbližší době neepamatuju.

PaloM @ 21.02.2010 21:27:36
Knkrétne k platni Tormato som sa vyjadril v reakciách k recenziám:
The Paul 16.10.09 - 2x
Voytus 10.12.08
Aristokrat 8.11.08
K starším recenziám nemá zmysel, lebo som na Progboarde ešte nebol a tí ľudia sú dávno preč. Kto naozaj číta recenzie, tak vie, že k Yes som sa veľmi často vyjadroval. K hudobnej zložke recenzie Fan nemám čo dodať, lebo okrem toho, že je to úžasný album, som sa nič nedozvedel.
Keď ufológa nezaujímajú iné recenzie, to je jeho problém.

LP Going for the One a Tormato som si kúpil ako študent VŠ na internáte od zahraničných študentov, hneď po vydaní, takže ich poznám viac ako 32 rokov.

No a to najlepšie: ak sa ufológ považuje za Znalca kapely Yes preto (ako sám argumentuje, aby sme mu verili), že už stihol povymienať všetky možné verzie vydaní na všemožných médiách, dokonca obmenil aj tie tituly, koté mu nič nevravia, tak to nemá zmysel ani komentovať - súdny človek si urobí obraz sám (snobsto, hlúposť ?).

Prirovnať na Slovensku niekoho k Mečiarovi je väčšia urážka ako vulgárne vynadať.

ufolog @ 22.02.2010 12:09:57
No a to najlepšie: ak sa ufológ považuje za Znalca kapely Yes preto (ako sám argumentuje, aby sme mu verili), že už stihol povymienať všetky možné verzie vydaní na všemožných médiách, dokonca obmenil aj tie tituly, koté mu nič nevravia, tak to nemá zmysel ani komentovať - súdny človek si urobí obraz sám (snobsto, hlúposť ?).

Ja sem se zaprvy nikdy nepovazoval a nepovazuju za zadnyho znalce. Poslouchani muziky je pro me hlavne zabava :-)
Pokud povazujes vymenu starsiho vydani za novy za pouhy snobstvi nebo hloupost, tak ti to neberu :-)
Vymenu starejch vydani za remastery povazuju z duvodu (vetsinou) lepsi zvukovy kvality za plne pochopitelny. Mam celkem kvalitni aparaturu a miluju spickovej zvuk:-)
Co se tyce vymeny starsich remasteru za jeste novejsi remastery, tak tam je to trochu komplikovanejsi a nekdy to opravdu moc cenu nema. I kdyz nekdy ma novejsi vydani remasterovanejch nahravech treba i lepsi zvuk nez vydani tech prvnich. Navic vydavatele novejsich vydani lakaj i na mnozstvi vsemoznejch bonusu - i kdyz to je taky dost diskutabilni. Vetsina bonusu stoji za houby.
Jeden z duvodu proc si kupuju novy vydani je ale i ten, ze se mi libej obaly - napr. posledni vydani Led Zeppelin jsem si koupil prakticky jen proto, ze nadherny paper sleeves nadherne kopirujou originalni obaly LP desek.

Dalsi celkem podstatna vec je i ta, ze vetsinu starsich vydani prakticky vzdycky prodam za cenu stejnou (ne-li vyssi) nez jsem ji kdysi koupil, resp. za cenu stejnou nez me vyjde lepsi-novejsi vydani.

No a ted si predstav, ze uz ani ty remastery mi casto nestacej a uz par let prechazim na SACD, DVD-A, a mam i spousty HQ vinylu. Respektive u spousty kapel mam nekolikery vydani na vsemoznejch nosicich.

Nekdo proste sere prachy do aut, nekdo do zenskejch, nekdo do hadru, nedo do minci nebo znamek.
Lidi sou ruzny a ruzny konicky maj, jeden ma rad holky, druhej zase vdolky (Prazsky Vyber).


Tvuj Snob a Hlupak :-))

Apache @ 22.02.2010 15:18:08
Jenže v té skladbě Pražského výběru se zpívá "někdo má rád vdolky, druhý zase vdolky". Znalec zase něco neznal.

Jarda P @ 22.02.2010 18:03:41
Obměňovat několikkrát první desky Yes, ač dotyčnému nic neříkají, je mimo moje chápání. Mě chytlo Tormato (stejně jako všechny jejich desky snad s výjimkou dvojky) hned po prvním poslechu. To, že v té době frčel heavy metal, mě vůbec netrápilo. Já neposlouchám to, co frčí, ale to, co se mi líbí. Heavy metal jsem vždycky bral jako náhražku za dočasnou absenci hard a art rocku díky punku.

ufolog @ 22.02.2010 19:56:14
Apache @ 22.02.2010
Jenže v té skladbě Pražského výběru se zpívá "někdo má rád vdolky, druhý zase vdolky". Znalec zase něco neznal.

bez komentare:-))

Jarda P @ 22.02.2010
Obměňovat několikkrát první desky Yes, ač dotyčnému nic neříkají, je mimo moje chápání. Mě chytlo Tormato (stejně jako všechny jejich desky snad s výjimkou dvojky) hned po prvním poslechu. To, že v té době frčel heavy metal, mě vůbec netrápilo. Já neposlouchám to, co frčí, ale to, co se mi líbí. Heavy metal jsem vždycky bral jako náhražku za dočasnou absenci hard a art rocku díky punku.

Proboha.. opravdu tu neminim vysvetlovat kazdou prkotinu, ktery se nekteri zdejsi pismomaliri zrovna chytnou :-))

Takze Jardo P, poporade: Mozna to bude tim, ze vydelavam mnohonasobne vic nez ty, a tudiz me par stokorun za par CD zkompletovany diskografie opravdu ale opravdu nijak moc nevytrhne.
Za druhy - to ze pisu ze frcel HM znamena, ze se me taky tak trochu dotknul - poslouchalo ho moje okoli, moji kamaradi, poslouchal jsem ho i ja. Co na tom jeste nechapes? :-)

PaloM @ 22.02.2010 20:09:52
Ospravedlňujem sa, nechcem naťahovať túto nezmyselnú debatu, no má toto iné pomenovanie ako snobstvo ?

"Mozna to bude tim, ze vydelavam mnohonasobne vic nez ty, a tudiz me par stokorun za par CD zkompletovany diskografie opravdu ale opravdu nijak moc nevytrhne."

Veď keď niečo nepočúvam, nič mi to nevraví, tak to jednoducho nechcem mať, aj keby som neviem koľko zarábal. Veď je obrovské množstvo hudby, čo počúvam, chcem mať a nemôžem si to naraz kúpiť. Načo si zapratávať životný priestor (a hlavu) haraburdím ?
Kde to má potom logiku ? Jediné vysvetlenie je, že proste niekto na to má, chce to vlastniť a koniec.

Filozof @ 23.02.2010 11:20:08
Tak nevím, pánové. Vedle jsem Vás pochválil a teď zase toto. :-(
Je opravdu tak podstatné, kdo co kupuje a proč?
Na druhé straně - vytahovat věty jako "...vydělávám asi daleko víc než ty..."
Hm... to považuju za dost nebezpečné. Někdo by si to mohl brát osobně a ani bych se mu příliš nedivil. Navíc přebytek peněz je první věc, co kazí charakter. Proto doporučuju se tím moc nechlubit.

Filozof @ 23.02.2010 11:38:13
Mimochodem - k Ondřejovi Bezrovi.
Tím, že mým hl. žánrem je Blues pochopitelně sleduji jeho recenze cca 20 let. Někdy se shodneme a jindy ne, to je normální. Problém mám s tím, že opakovaně píše obsáhlé recenze o koncertu, který celý proseděl v předsálí u alkoholu s kámošema z hudební branže.

Jarda P @ 23.02.2010 14:49:40
Už jsem tady četl všelijaké bláboly, ale aby se někdo vychloubal, že bere několikkrát více než druhý, to snad ani nemá cenu komentovat. Takže na závěr, milý Ufologu. Taky nejsem žádný sociální případ, mohu si dovolit koupit, co se mi líbí, ale rozhodně se tím nechlubím a nehodlám tím někoho ohromovat. Ještě tady chybí, aby se sem přihlásil Paroubek se svým legendárním: "nechci se vás pánové dotknout, ale kdo z vás na to má?"

Apache @ 23.02.2010 16:23:58
Kdyby někdo z vás movitých pánů mi chtěl malounko přispět na cédéčka do sbírky, vůbec bych se nezlobil. Pokud budete mít zájem, dám vám číslo mého účtu. Očekávám, že nebudete skrblit.

PaloM @ 23.02.2010 18:14:00
Tak som sa výborne zabavil na posledných príspevkoch :-)) Bohužiaľ - až na to, že ich vyprovokoval dobre zarábajúci vedec od lietajúcich tanierov, to už veľmi veselé nie.

Óin @ 23.02.2010 18:28:39
Já se přiznám, že vydělávám příšerně málo, proto také dávám přednost před originály laciným kopiím. Mea maxima culpa! Ale Tormato se mi líbilo už od prvního poslechu - nezabíjejte velryby!

PaloM @ 23.02.2010 18:41:48
Mení sa to tu na humornú rubriku. Sorry, vypadlo mi na konci, že to veľmi veselé nie je. A na druhej strane, neberme všetko tak vážne.
Apache - mal si tu rovno dať číslo konta na pomoc "strádajícím rockerum" (u s krúžkom nemám), možno aj ja číslo prihodím.
Filozof - tvoja hláška "peniaze kazia charakter" ma dojala, naozaj úprimne v dobrom, to by som čakal od pána farára na nedeľnej omši, no nie na Progboarde. Šéfinko môj, pani námestníčka, pán riaditeľ, kedy mi konečne pokazíte charakter ??!

Ale úplne vážne: Ufolog, čo keby si sa stal mecenášom Progboardu ? Zápasíme tu občas s existenciou, Poki kdesi tajne maká na presťahovaní na platenú doménu, no a keď ti na pár stovkách nezáleží a zarábaš mnohonásobne viac ako my chudáci ? Pošlem ti aj ďakovný list s podpísanou fotografiou :-))

PaloM @ 23.02.2010 18:53:15
Óin, keď si to načal, dúfam, že nemáš komplexy, vedecký komunizmus sme nevybudovali a tak nemôžme (aspoň zbytok plebsu nie - čiže okrem horných 10 0000) naplniť hlavný cieľ: "každému podľa jeho potrieb a zadarmo". Platí to jedine v ruských web-hypermarketoch Awax, Moole, Lossless Galaxy a pod. Ja blbec, ako mnoho iných blbcov, som LP Yes predal v ošiali stúpajúcich obchodov CD, nechal som si len 3LP Yessongs - obohraté (aké som kúpil), ale krásny obal. A doprial som si časť diskografie až pred Vianocami 2009 (remastre Rhino 2003-4), ešte dokupujem pár novších titulov, čo počúvam. Určite som to už niekde tu písal (skleróza funguje), že za LP Going For the One som ako študent dal asi 250 Kčs (trojitý rozkladací obal Juhoslávia) a Tormato o moc lacnejšie nebolo. Vtedy ma stáli stravenky - obedy a večere spolu na celý mesiac 156 Kčs a mesačná električenka asi 26 Kčs.

PaloM @ 23.02.2010 18:57:24
Žeby pohárik vína a dvojité videnie ? Sorry, myslel som horných desať tisíc, jednu nulu som prešvihol :-)

Filozof @ 24.02.2010 09:07:47
PaloM
Tak ses nám hezky otevřel - děkujeme, ale spíš navrhuji se vrátit k muzice.
Mimochodem, pokud žiješ ve světě, kde peníze a moc nekazí charakter, asi bychom Ti měli závidět. Bylo by to v lidských dějinách poprvé. Kéž by se to rozšířilo i na ostatní země.

PaloM @ 24.02.2010 12:06:52
Filozof, však som to hádam dosť jasne napísal: aj by sme chceli, aby nám peniaze pokazili charakter, no stále nemáme s maželkou toľko, aby nás to ohrozilo :-) To bol pokus o vtip a máš pravdu, vrátime sa k muzike.

Tormato patří k mým oblíbeným deskám od Yes . Kratší skladby které jsou mnohem přístupnější mně vůbec nevadí ,spíš naopak . Jedno z prvních alb které jsem od Yes pořídil .
Myslím že je to velmi dobrá tečka za sedmdesátými léty . A dobrá vstupenka do let osmdesátých které jsou už o úplně něčem jiném .
reagovat

PaloM @ 20.01.2010 08:31:20
Jasné Martin, Tormato nemá chybu, ak ne-art a ne-prog od art- a progrockovej kapely, tak takýto.

merhaut @ 20.01.2010 17:37:01
A Ema má maso.

Každá skupina, najmä ak hrá cca 40 rokov musí mať aj slabšie chvíle. Pri Yes je to podľa mňa album To(r)mato, Open your eyes, čiastočne Union. Ku koncu 70-tych rokov to art rock mal ťažké (King Crimson nexistovali, Genesis sa začal orientovať na AOR, atď.). V tejto atmosfére vzniká pesničkové album (v kontexte tvorby Yes). Jediná vec, ktoré podľa mňa aspoň čiastočne zachraňuje album je On the silent wings of freedom (najmä basové linky). Skladba Don´t kill the whale ma celkom príjemne prekvapila naživo, ale inak je to šeď a (pod)priemer... Bohužial. Dávam 2 hviezdy kvôli SWOF.
reagovat

PaloM @ 16.10.2009 09:20:51
Ako som už písal v predošlých reakciách, v globálnom porovnaní 3 hviezdy, v porovnaní s ostatnými titulmi Yes 4 hviezdy. Mňa vôbec nesklamalo, bola to zmena, iné ako predošlé veci. Páčilo by sa mi aj 2LP/2CD "Going for the one - Tormato", mám stále pocit, že patria k sebe.

The Paul @ 16.10.2009 09:52:13
PaloM: no mne najviac vadí, že toto nie je progresívne art-rockové album. Proste Yes je vysoký (najvyšší? :-) ) progrock štandard (od fragile až po relayer) a toto je prešľap. Ale ako hovorím v tej dobe to mal art-rock proste ťažké... Veď aj u nás to postihlo Collegium.

PaloM @ 16.10.2009 10:33:12
Zaplaťbánboh, že Yes nebol až tak postihnutý ako CM (Continuo, On a ona). Paul, ja to berem tak, že Yes nahrali veľa progresívnych albumov a táto odchýlka je ešte stále s vkusom. Teším sa z takmer celej tvorby, no Union a Open Your Eyes sú fakt slabé. Tormato sa mi páči aj pre pestrosť žánrov. Silent wings je krásna, Madrigal je krehký, čistý ako prameň vody, Arriving UFO mi pripomenie Blízke stgretnutie 3. druhu, atď. Nemám to rád, no dovolím si uviesť podobnosť v pestrosti so Sgt.Pepperom :-) Tormato má v sebe ešte "ducha" art rocku. A čo vravíš na 90125 ? Mne sa i to veľmi páči.

The Paul @ 16.10.2009 12:12:29
PaloM: čo sa týka CM - Continuo sa so zavretím všetkých očí/uší dá prekusnúť, ale On a Ona je podľa mňa obyčajný podvod, ku ktorému bol Marián donútený... a nič na tom nezmení ani amata nobis...
Čísielka od Yes beriem ako priemer, dám mu 3 hviezdy. Ale to len preto, lebo som ochotný akceptovať novú, temer poprockovú verziu Yes. Asi to v tej dobe bolo to najsprávnejšie čo urobili... Púšťam to z času na čas frajerke :-) ona to celkom zvláda, keď jej ale pustím Sound chaser tak uteká z izby :-) ktovie prečo...

K tomuto dielu som sa dostal až niekedy začiatkom tohto milénia, patrične vybavený pomerne rôznorodými reakciami všetkých kritikov i nadšencov, čo ma utvrdilo v tom, že je najlepšie na všetky názory hodiť bobek a skúsiť si to vypočuť. 1978, to nie je práve číslo, ktoré by rockovej hudbe výrazne prospelo, skôr naopak, nuž som sa do toho nehrnul. To len tak na okraj.

Prvá vec, ktorú človek neprepočuje, je syntetický zvuk, to ubližuje môjmu sluchu viac než by sa zdalo. Ale stále sa to dá počúvať. Oprostený od predstáv staromilských Marshallov sa spod povrchu vylúpne prekvapivo pohodový album. Je to o pesničkách, žiadna ultra kompozičná pakáreň sa nekoná. Čo vyzdvihnúť? Určite Don’t kill the whale s vydarenými gitarovými vsuvkami. Ďalej by som vypichol Release, release, ktorá sa snaží o „obyčajný“ rock. Akokoľvek som na hitovky tohto typu alergický, občas niektorá prenikne obranným valom mojej percepcie. Možno stojí za zmienku aj záverečná On the silent wings of freedom, má snahu tváriť sa ako náročnejšia kompozícia.

Ku kritike dám iba jedno konštatovanie, v druhej polovici album výrazne stráca dych.

V podstate by sa nič nestalo, keby tento album nevyšiel. Ale žiadna škoda, že je tu s nami už niekoľko desaťročí. Na Yes až absurdne ľahko stráviteľný počin a dovolím si tvrdiť, že je aj dobrý.

reagovat

PaloM @ 21.08.2009 15:50:06
Uff, úľava - síce jazdíš v sínusovkách hore-dole, pritom je tu rovná diaľnica No.1969-78. U mňa za 4 len preto, lebo stvorili aj trošičku lepšie veci.
V podstate by sa nič nestalo, keby si nepripísal "V podstate by sa nič nestalo..." Vyber si: kordy alebo pištole ! Ráno o 5:00 v Boulongskom lesíku. Potupu môžeš zmyť darovaním svoje zbierky CD na charitatívne účely :-))

hejkal @ 21.08.2009 22:30:17
V jednej veci nemáš pravdu, to, ako by som tie albumy hodnotil, viem roky, púšťam si ich preto, aby som mohol prípadne počuť niečo, čo by sa dalo v texte zdôrazniť a spamäti by som mohol na niečo zabudnúť. Ale to, že niečo počúvam doobeda, poobede, nemá na základné moje pocity žiaden (malý áno:)) vplyv. Viem, čo chcem vyjadriť skôr, než si niečo pustím. :)
Ale, v podstate by sa nič nestalo... :)))

mikepis @ 22.08.2009 06:47:47
paloM - rovna dialnica pre yes na konci 70-tych rokov urcite nebola. sli z kopca. dosli tvorive napady, nevedeli sa vyrovnat s novou vlnou. je to presna analogia s Love Beach od ELP v rovnakom case - slabota.

suhlasim s predrecnikom, ze najlepsie su on the silent wings freedom a rockova a don't kill the whale.

staci si stiahnut na interntete sa potulujuce dema zo studiovych nahravok Paris sessions (1980) - je to presne styl Tormata, no este horsi. sami yesmani videli, ze to nikam nevedie a anderson s wakemanom odisli.

je to krute kosntatovanie, ale hudobne sa vyrovnat s dobou yesu pomohli ironicky nove diskoposily - Downes a Horn. Vznikla dodnes uzasna perla Drama.

anderson a wakeman vo vsetkej svojej virtuozite toho neboli schopni.

martin69 @ 16.10.2009 07:58:02
Mně se právě proto líbí, že je písničkové ,u mně je mezi nejoblíbenějšími alby Yes .

Po Going for the one vydávají Yes album Tormato. Jakkoli je hodnoceno dost špatně, osobně ho považuji za zdařilejší, než album předchozí. Už úvodní Future times/Rejoice dává na srozumněnou, že jsou zpátky ti staří, nápadití Yes, jejichž hudba byla plná vřelosti a optimismu. Že se doba změnila a je zapotřebí se přiblížit běžnému posluchači, o tom nás přesvěčí hitovka Don't kill the whale z dílny Squirea a Andersona. Na první poslech upoutá Howeova kytarová linka, která je velmi snadno zapamatovatelná, což u něj nebývá zvykem. Wakeman přidá skvělé sólo (co jen dělal při natáčení poslední desky), ve kterém jeho oblíbený bzučivý syntetizátor ARP má své místo (jak ten zvuk nemusím, tady si nic lepšího neumím dosadit). Jedna z nejlepších písní desky, která snadno přinutí k tanci.
Madrigal pohladí, Anderson je tu výborný, podbarvený cemballem, kytarou a smyčci. Příjemné.
Release, release spěchá jak o život. Nervózní úvod připomíná chaotické, neuspořádané začátky Close to the edge nebo Relayer. Vyhrávka střídá vyhrávku, Howe tu chvilku hraje klasický rock'n'roll, pak přejde do svých typických krkolomných běhů. Wakeman je naštěstí dostatečně v pozadí, má tu nějaký divný registr na moogu nebo ARP. V půlce skladby si dá krátké sólo White, pak se přidá Howe a jede se dál. Dostal mě tu Anderson a Squire s našlápnutým zpěvem.
Ale pak to přijde. Arriving UFO má pár chytlavých momentů, ale jako celek mě tedy moc neoslovila. Jako by se nějak nemohla rozjet.
Circus of heaven mi přijde jako taková hříčka, která je ale poněkud infantilní (Andersonův syn ale není na vině). Když ke konci spustí Anderson své 'beautiful, amazing, wonderful, extraordinary beautiful', tak mě to spíše pobavilo. Nijak zvlášť by mi nechyběla.
Naštěstí je tu Onward od Chrise Squirea. Jak tak zjišťuji, tak to byl hlavně on, kdo měl v zásobě kvalitní nápady. Decentní, zasněná skladba, ve které se také objeví smyčce a dokonce i dechy. Opravdu vydařená balada.
Konec je ve znamení tvrdší, rychlejší skladby On the silent wings of freedom. Zezačátku tu dost důležitou roli hraje agresivní kvákavá baskytara (jak by ne, podepsáni Anderson, Squire), ten riff připomíná pozdější Tempus fugit z Drama, je jasné, kdo měl Yes pod kontrolou. Skvělý konec, který jasně předznamenává změnu stylu - od melodických ploch k rytmickým útvarům.
Mám verzi z bonusy a musím říct, že kdyby Circus of heaven nebo Arriving UFO nahradili vpodstatě jakoukoli nevydanou skladbou, bude to lepší - třeba You can be saved nebo b-stranu Abilene.
A k názvu: Album se původně mělo jmenovat Yes Tor, podle geologického útvaru na jihu Anglie. Když ale Rick Wakeman spatřil - podle něj nenápaditý - návrh Hipgnosis, ve vzteku na něj hodil rajče. A bylo jasno.
Takže: Je to o dost silnější než posledně, ale díky dvěma slabším skladbám 'jen' za čtyři.
reagovat

PaloM @ 10.12.2008 20:44:02
Podstatné je, že si našiel čas a poriadne vypočul oba tituly. Ja mám aj Tormato s odstupom veľmi rád. (Čo prežilo 30 rkovo v rocku, nemôže byť slabé). Ako som už písal v reakcii, viem si predstaviť 2CD Going for the one-Tormato, lebo mi dávajú zmysel i spolu. S Tvojim hodnotením jednotlivých skladieb sa nestotožňujem, lebo mne sa zdá piesň na obranu veľrýb ako najslabšia, proste menej nápaditá. Ale zapadá do pestrej zostavy rôznych štýlov a aranžovania. Práve Arriving UFO a Circus of Heaven sú veľmi dobre zaradené - zvláštne skladby na zvláštnom albume v rámci Yes diskografie. Onward je fakt bomba, z nej som si prekladal text "v mládí" (bol najľahší). Madrigal mi je najbližší, veľmi citová pieseň. Myslím si, že zostava a poradie skladieb sú výborné, žiadnu by som nenahrádzal, o čom ma presvedčili, či skôr nepresvedčili 10x bonusy (poznám ich z mp3, moje cd je ešte bez ich).
Historku o obale poznám, no mne sa nepáči (ten obal). Tormatu by som dal rovnako 4 hviezdy.

Právě to poslouchám a řekl jsem si že sem napíšu názor na to. Hudebně je to docela dobré, je vidět že chlapci umějí (aby taky ne když to jsou ti kteří nahráli Relayer), i když je pravda že občas to poněkud hapruje. To je prostě tím, že Yes jsou prostě art rocková kapela a tak to navždy zůstane. Takže tuto stránku nijak kritizovat nebudu. Co se mi ale hrubě nelíbí je zpěv. Andersonův hlas do týhle muziky zkrátka nesedí. Mě osobně to tahá za uši fest. takže dávám dvě hvězdy. :)
reagovat

PaloM @ 08.11.2008 11:01:32
V čase vzniku som Tormato považoval za zvláštne pokračovanie Going for the one - iné, ale pekné, dal by som mu 3 hviezdy. Teraz, pri poznaní celej tvorby
by som Tormato hodnotil 4 hviezdami. Veď prišlo ešte "pesničkovejšie" 90125 a to vôbec nie je slabé.
Samozrejme, každý má svoj názor, čo rešpektujem, mne sa ale Andersonov hlas hodí do každej skladby Yes.
Skôr sa mi nehodí do niektorých projektov iných umelcov, kde hosťoval.

Rok se s rokem sešel a Yes v tom chladném věku vydávají ve stejné sestavě další počin. A hned na úvod se nedá přeslechnout, že je vyjímečně hřejivý. Po velmi nevlídném Going For The One se mi chce zvolat - hurá, já slyším! Basa, nástroj pro tuto kapelu tak zvukotvorný, si opět vesele bublá, pan White za bicími předvádí roztodivně nádherné eskapády, Anderson zase dokazuje v plném rozsahu svoji schopnost obejmout svým hlasem, a ani práce pana kytaristy nezaostává. Jen ten narcis Wakeman se se svým plechovým bzukotem neodbytně nacpe všude a nezná míru. Zůstává otázkou nakolik je to jeho zásluha a z jaké části se na tom podepsal producent a zvukový inženýr, neboť sterilně elektronicky zní většina nahrávek té doby. Právě zvuk alba zaslouží pochvalu, patří mezi to lepší, skoro bych řekl nepoznamenané, ve srovnání s tím, co se tehdy ve studiích vytvářelo. Alespoň tedy moje japonská edice oplývá dostatkem basů, je fakt, že např. Rhino z roku 2004 jich má znatelně méně. O důvod více, proč jít do náročnějších edicí, hudba si sběratelsky poctivý přístup zaslouží.

Než se pokusím sdělit, co vlastně na Tormato slyším, předesílám, že nemám ve zvyku popisovat v recenzích alba otrocky podle jednotlivých skladeb. Jenže Tormato si svojí písničkovou osobitostí právě o tohle říká. Byly doby, kdy mi hudba na něm splývala, ale zde se uplatňuje právě poznávací vlastnost velkých děl, další a další poslechy vedou k odkrývání nezměrného bohatství, každý takt je malým zážitkem a člověk by nejradši popsal každou vteřinku. Úchvatná první skladba Future Times/Rejoice svým rytmem chytí a pohltí, ve jejích prvních třech minutách se odehrává větší hudební dobrodružství, než na celém předchozím albu. Tu první skladbu doporučuji jako terapii přehrát opakovaně třikrát po sobě, je tam vše, co od Yes chci. Mikrozměny motivické stavby, dynamické detaily, rozmáchlá vášeň umocněná a hnaná nesmlouvavým vytepávaným rytmem, nic se neztrácí, vše je zřetelné, je to důrazná a hrdá skladba. Pod pořadovým číslem dva, se nachází vlastně první hitovka skupiny, a to na etologicko velrybí (nejen) téma. Pro mně je to velmi svěží a svižná skladba, jejíž decentní a nevtíravá hitovost je naprosto přirozená a vůbec nepřekáží. Madrigal je zkrášlující výšivka, drobný ornament, co se na celé ploše alba tak nádherně vyjímá. Vypalovačka Release, Release - živá voda, čirá energie servírovaná pány mistry hudebních nástrojů. Arriving UFO mně zas vrací zpátky v čase, je plná progresivně odvážných postupů, vyhrávky ve třetí minutě bych klidně bral třeba i na Relayer. Circus Of Heaven je takový art experiment, působí na mně jako malé zastavení, kdy se mohu porozhlédnout, nadechnout, vždy je to místo jako stvořené k zamyšlení, což je při poslechu velmi důležité a přínosné. Onward - další kapitolka, příběh sám pro sebe. Začíná nenápadně, jako jedna z těch jemných a průzračných písniček, kde okouzlí především Andersonův vokál. Ovšem po té, co se ozvou dechy a smyčce a přivedou skladbu ve velmi citlivém aranžmá až k jejímu konci, je posluchač odvanut do úplně jiných sfér. Tedy, od dob Time And Word nám Yes nic takového nepřipravili a obzvlášť okamžik, kdy se z rozechvělé atmosféry vyhoupne temný tón tuby je nepopsatelně mystický. V závěrečné skladbě se necháme pohupovat na tichých křídlech volnosti a je to velkolepé zakončení jaksepatří, v nejlepším duchu Yes. Střípky hudebních motivů se přelévají sem a tam a vzniká z nich jedna z nejpůsobivějších skladeb, jejíž rázné zakončení tvoří nesmlouvavou tečku alba Tormato.

Tormato přináší několik otazníků. Název? Slovní hříčka. Obal? Další produkt z dílny Hipgnosis nám v jinotajné formě cosi předkládá, vysvětlení se mohu jenom domýšlet. Jako by Yes dávali najevo, že to jsou oni, po kom se občas tím rajčetem hodí. Že doba, okolnosti a poměry jsou pro ně utrpením. Avšak skryti za frajerskými černými brýlemi si to hrnou dál! Snad nebude tak zle, album na mně působí velmi radostně a uvolněně, obzvláště v porovnání s předchozím dílem. I další indicie naznačují, že si Yes utíkají do vlastních světů a symbolů, texty, grafické vyjádření a lokalita Yes-Tor (mato?) jsou toho důkazem. Mimochodem, podobnou myšlenku přivedli Manfred Mann Earth Band na albu Good Earth k maximu dokonalosti. V rámci recenze vyvstává další otázka. Kolik, safra, mám dát hvězdiček. Tormato vnímám veskrze pozitivně a vyloženě si vychutnávám jeho dokonalé hudební nápady a finesy. S rostoucím počtem poslechů roste i moje nadšení. Na druhou stranu zas přece jen stojí jinde než Yes klasiky z let 72-74, jenže to je vývoj a posun ke kratším kompozicím Yes zvládli mistrně. Takže jediný nedostatek je skutečnost, že klávesy místy tlačí do uší. Můj vnitřní pocit z alba dlouho osciloval přesně na hranici mezi 4 a 5 hvězdičkami, a to mně vedlo k jeho neustálému poslechu během posledních dvou týdnů a také způsobilo dlouhodobost vytváření této recenze. Ale co je rozhodující - projevuje se tu již zmíněný fenomén mimořádných děl. Po několika desítkách poslechů, v různých denních i nočních dobách a náladových rozpoloženích se nedostaví ani špetka omrzení. Naopak stále dále a více objevuji mnoho skrytých zákoutí, hudebních zátiší, do nichž se vždy rád pohroužím.

Ano podceňovaná deska, dlouho nevydaná na CD, v digitální podobě byla vydána až dlouho po ostatních albech Yes, což se projevilo u hladových fanoušků skoro až kultovní pověstí. Podivný obal, odlišný zvuk, první hit, syntezátory, ale to celé v tak ukrutně Yesovské atmosféře, prostě zase na další léta bylo vymalováno. Řekl bych, že se tu objevují melodické a kompoziční křivky, kterými nás Yes očarovávali naposledy o pět let dříve. Vůbec, poslouchat Tormato je jako přehrabovat se truhlicí plnou drahokamů, které nelze než obdivovat se zatajeným dechem. Je to svébytný hudební svět vytvořený velikány někým pohrdané, někým nepochopené Instituce Hudby Yes. Podívám-li se o čtyři roky zpět, nebo vpřed, ční tento artefakt jako osamocený a majestátní obelisk uprostřed smutné krajiny s trsy povadlé trávy pokryté šedivým prachem.

Proto 4,5 zaokrouhluji jediným možným a správným způsobem. Neboť toto album mi přineslo a stále spolehlivě přináší tolik krásných chvil, a hlavně z hlediska osobní blízkosti a otevřenosti své výpovědi se zcela vymyká působení ostatních Yes alb.

Hodnocení: 5/5

reagovat

luk63 @ 27.04.2012 12:30:34
I já patřím k těm, kteří mají pohádkově krásné Tormato rádi - radši než některá starší alba: Going..., Tales... a Fragile.

ja neviem....

mne sa zda, ze progresivni hudobnici hladaju koncom 70-tych rokov svoje miesto pod slnkom v zaplave novej vlny. Tormato sa kvalitou a ponatim zufalo podoba na love beach od ELP z toho isteho roku.

Kratke a silne nesurode pesnicky. Navyse zvukovo dorazene neustalym bzucanim wakemanovho polymoogu, co bol sam osebe dost nestastny nastroj. Unaveny Anderson, experimenty s cembalom a Andersonovym deckom... hadam len ekologicka Squireova Don't kill the whale obstoji.

Paris sessions z 1979 ukazali, ze to uz dalej takto muzikalne nejde a anderson a wakeman to vzdali. Paradoxne nasledujuca Drama uz bez Andersona je (imho) progresivnejsia a sucasne modernejsia, ma drajv a nove zvukove polohy.

tormato nezatracujem, je to logicke vyustenie krizy progresivneho roku v 1978.


reagovat

Krasne album "pesnickarskeho charakteru" , uzatvarajuce jednu eru Yes . Skladby su posluchacovi podavane priamociarejsie a mozu posobit dojmom jednoduchosti . Staci sa vsak pozorne zapocuvat napr. do druhej casti prvej skladby a tento dojem zmizne : nadherna suhra kapely , ktora predvadza krkolome zonglovanie s melodiami a rytmom . Alebo zvukovo psychedelicka Arriving UFO , o ktorej Wakeman povedal , ze to mohla byt jedna z najlepsich zivych kompozicii , ake kedy hrali . Album uzatvara , podla mna, vrcholna vec , ktora sa moze smelo postavit vedla takych songov ako Roundabout , Heart Of The Sunrise alebo Soundchaser , skladba On The Silent Wings Of Freedom . Je v nej uzasne "intro" v podobe dominantneho duelu basa + bicie .
reagovat

Tomas PN @ 03.05.2006 00:00:00
Album Tormato som musl dlho "travit".. ale o to potom lepsie chutnalo a chuti doteraz :-)) Vynikajuci kusok je hned na uvod v podobe nadherne optimistickej Future Times/Rejoice. Albumu dost vyrazne dominuju klavesy, co je ale uplne v pohode... Arriving UFO vsak stale u mna ostava "nepochopena". Pokusim sa to napravit a uz dnes vecer si ju prehram :-) velmi prijemne a ukludnujuco na mna posobi Onward, inac paradne zahrana aj na zivaku Keys to Ascension... Vrcholom albumu je vsak On The Silent Wings Of freedom!!! Rychle tempo bicich spolu s basou a k tomu sa postupne pridava elektricka gitara so super melodickou linkou!! ... davam aj ja 4 hviezdicky :-)))

Cmaj13 @ 03.05.2006 00:00:00
to tomas PN:koncertne prevedenie Onward na Keys To Ascension sa aj mne velmi pozdava .

Mně osobně se Tormato líbí z alb YES nejvíc (při vysoce oceňovaném Going for the One se místy nudím a přeju si, aby už byl konec, Fragile mi připadá poněkud chladnější, i když skvělé...). Nechci svůj názor nikomu vnucovat. Prostě - při Release, Release je mi "do tance", Madrigal mě jaksi "lidsky dojme"...
reagovat

Tormato!-skqele album,co proti mu porad mate,vsichni hrajou jako o zavod uplne nejvirtuozneji,jako vsude kde je Howe a Wakeman.Oba ukazuji ze je to naramne bavi,ale i ostatni to muselo bavit-proste nejzabavnejsi a jedno z nejenergictejsich alb vubec.
Future Times/Rejoice:chytlavy a velmi zabavny motiv tuto skladbu otevira a vsichni kouzli ze vsema nastrojema a hrajou si jako male deti.
Dont Kill The Whale:beatlesovsky pocata skladba s ekologickym textem.Nepotesi,neurazi.Chvalim nejvic basaka
Madrigal:cembalo pod prstama Wakemana se chveje a pridava se Anderson s chytlavou baladickou melodii,pekna vycpavka alba.
Release,Release:rockova supa se sqelyma efektnima solama Howea,Whitea,Wakemana,Squiera a Anderson taky dela divy.
Arraving UFO:bomba klavesy a nadherna basa s krasnym Andersonovskym vokalem.Optimisticka skladba.
Circus of Heaven:Squire zacina hezouckou basou a dava prednost Andersonovi,ktery naivne a optimisticky zpiva za doprovodu zpevu ostatnich clenu kapely.
Onward:pro me nejslabsi na tomto albu,ale da se v klidu prezit,je takova rozvlekla a docela jednoducha.
On The Silent Wings of Freedom:lahudka s Wakemanovym solem na konci.Genialni stred s gradaci.
To(r)mato je slovni hricka kvuli nepeknemu obalu.Deska se mela jmenovat Tor,ale Wakemanovi se obal nelibil,a tak po nem mrsknul rajce.Takze Tormato.Obal proto nehodnotim,protoze to je sranda,ktera ale mela jit vic na povrch.
Deska je to bombasticka,a po Going...je to pecka,ze se vubec na toto odvazili.Dam pet,ale z minusem za to,ze deska je takova zvukove sucha,Wakeman mel pridat vic zvuků a efektů.A Howe ho mel podporit.
reagovat

(CZ)Jon @ 28.12.2005 00:00:00
Sakra zapomnel jsem na hodnoceni,dal bych urcite *****,ale zapomnel jsem na to.

Inu, není to zlé album...ale nesmíme je moc porovnávat s opusem kalibru "Going For The One". Mezi silnými alby prostě musejí být slabší kousky - asi pro ten kontrast. YES byli unaveni. Tak proč se nevrhnout na kratší a přímočařejší "písničky"? Někdy se to povedlo, ale v pár případech to byl debakl. Můžeme to připsat podivné době a vkusu té doby, můžeme se také uklidnit, že Oni prostě chtěli změnu... Ale třeba "Arriving UFO" je hodně infantilní, stejně jako pro mě nepochopitelně úspěšná "Don´t Kill The Whale". Naopak vrcholem jsou jistě "Release, release"(MNOHEM tvrdší než o notných pár let později zpracovaná verze od skorometlošů Shadow Gallery), "Onward" a hlavně skromně schovaná "On The Silent Wings Of Freedom". Přátelé, dá se to poslouchat...snad proto, že jsou to stále YES v klasické sestavě. Progresivní atomovka ale měla vybouchnout až za dva roky v podobě "Drama"!
reagovat

Dávám mu 3 hvězdičky, což si myslím, že je vzhledem ke kvalitám ostatních alb Yes docela spravedlivé. Ačkoliv jsem si toto album přehrával celkem často, přesto musím souhlasit s Billem Martinem (Music of Yes – Structure and Vison in Progressive Rock), že hudba tohoto alba tak trochu koresponduje s jeho obalem. Oboje působí celkem „silly“ dojmem (aspoň v určitých momentech). Yes zde sice stále ukazují dostatek nápadů, inspirací a nových postupů, ale albu chybí směr a celková jednotící vize, jenž je tak příznačná pro všechny „velká“ alba Yes. Myslím si, že kapela měla na to, aby navázala na skladbu "Awaken" a posunula hudbu do ještě „neuvěřitelnějších“ rovin a světů. Bohužel se tak nestalo. Proč? Anderson kdysi prohlásil, že již byli unaveni skládáním velkých eposů. Já bych spíše věřil, že unavení byli manažéři nahrávacích společností. Svět se výrazné měnil, nastupoval punk, disco a postmoderní globalizační kapitalismus, jenž nepřál (a nepřeje) jakékoliv avantgardní tvorbě. Progrocková éra se uzavírala. Tormato byl první zásadní předěl ve tvorbě skupiny. Předěl více filozofický něž hudební. Kapela se sice ještě snažila experimentovat, ale s pořádným ústupkem komerčním tlakům. A co z toho vzešlo? Hudba určitě nepostrádá náboj, ale točí se v jakémsi bláznivém víru, jako by se invence kapely najednou neměla o co opřít. Anderson někdy sklouzává k polohám, které lze nalézt na jeho slabších sólovkách a které mi mnoho neříkají. Rovněž i Wakeman, který na většině alb Yes hraje celkem citlivě, zde působí až trochu „nepříjemným“ dojmem (což některým jedincům může vadit). Je docela zajímavé, porovnat Tormato s následujícím albem Drama. Ač se oboje alba snaží skloubit progresivní a popové tendence, přesto se mi to druhé jeví jako daleko silnější a z mého pohledu i „progresivnější“ (A to je prosím bez Andersona!). Přes všechnu mojí kritiku však Tormato nepostrádá naprosto „úžasné“ hudební pasáže. Jmenujme například skladbu „Release, Release“ s úchvatným Alanovo bubnováním, „Onward“ či scifi-jazzovou lahůdku „On the Silent Wings of Freedom“. Vlastně nakonec na tomto albu určitě „něco“ bude, jinak bych ho neměl už celkem na čtyřech vinylech........
reagovat

Tak tohle album je pecka. Nečekejte rozsáhlé snové kompozice jako na Close to the Edge, Tales from Topographic Oceans nebo Relayer. Osm kratších songů snad bez jediného slabšího momentu skvěle představuje tu rockovější podobu Yes. Po nemastném neslaném Going for the One je to opravdu příjemné překvapení. Je to jedno z mých nejoblíbenějších alb od Yes vůbec.
reagovat

Gattolino @ 16.10.2005 00:00:00
S hodnocením alba souhlasím, je bezesporu krásné. Ale že by byla "Turn Of The Century" z Going For The One nemastná neslaná, to je jako kdybych nazval Michelangelův "Poslední soud" mazanicí.

Dave @ 16.10.2005 00:00:00
Nemyslel jsem konkrétně Turn of the Century, ale album jako celek. Ovšem TOTC také nepovažuji za nějaký skvost, Yes mají desítky lepších skladeb.

EasyRocker @ 22.10.2005 00:00:00
Dave: desítky? To tedy asi myslíš celou jejich tvorbu ze 70.let, protože málo alb má více než 8 tradičních kousků, Close... má 3, Tales... 4, Relayer 3, Going... 5... :-)))))))))

Velmi košatá, melodicky bohatá deska, které oproti předchozímu skvostu Going for the One možná chybí výraznější "hit" nebo moment, který by se mi hned zaryl pod kůži...snad nádherná baladická skladba Onward nebo poněkud přímočařejší Don´t Kill the Whale s ekologickou tématikou. Utajeným tipem je úžasně zasněná Circus of Heaven. Na celé ploše alba si znovu můžeme vychutnat Wakemanovy kudrlinky, bohatě zaranžované zpěvy a nekonečnou barevnost kytarových vyhrávek a sól Stevea Howea. Solidní album ve zcela klasickém střihu Yes. U hodnocení platí totéž co u desky Relayer: tři bodíky málo, spíše 3+.
reagovat

Po velmi slabém albu "Going For The One" vychází mnohem lepší album Tormato s prapodivným názvem. Je tu vlastně i první hit kapely "Don't kill the wale".
reagovat

Nikdy jsem dost dobře nechápal nižší hodnocení tohoto alba, neboť jak instrumentálně tak invenčně jej považuji za jedno z absolutně nejlepších. Romantický Madrigal, rockovej nářez Release, release, posmutnělý Onward a jazzující On the silent wings of freedom dokazují o jak rozmanité dílo se jedná. O výkonu jednotlivých pánů ani nemluvě, stačí si pozorně poslechnout Wakemana ke konci Release, release...Pokud má Tormato vůbec nějaký slabší moment, pak Arriving UFO
reagovat

Ufolog @ 12.03.2011 21:21:36
Tormato taky jednoznacne patri k nejlepsim album od Yes. To ze se otodoxnim yesmanum 70 let nelibi modernejsi zvuk, je problem jejich, nikoli kapely :-)