Reakce na recenzi:

Gattolino - @ 02.11.2005

Je možná trochu schizofrenní dávat tomuto albu pět hvězdiček, protože kolik bych jich pak měl dát minimálně deseti následujícím? Ale ... Toto album je sice od preciznosti zvuku, muzikantského mistrovství a vyzrálé vážnosti následující desky (Trespass) nahony vzdáleno, má však současně něco strašně společné. Něco, nejen definované Peterovým až do srdce naléhavým hlasem a Tonyho pohádkovými klávesami, ale i pocitem, že všichni do té hudby šli jak o život. Při Where the Sour Turns To Sweet se mi chce plakat a smát se zároveň, protože vznikne-li takováto píseň, není svět tak špatný, jak se někdy jeví. Ta deska má opravdu náboženskou sílu, a není to jen v tématu textů. "A Place to call my Own" je mystická věc o slávě, přesahující lidský život. Chce se mi přehánět a řeknu, není to určitě nejlepší, ale možná nejoptimističtější deska v historii rocku. Není určitě lepší než Selling England, ale upřímnosti a nevykalkulovanosti textu:
"I lie silent at last I'm free from my past
I walk among the tall trees This is beauty I know
I'm in love with it all I have freedom to love
In hiding" se lépe věří než jinak nádherné alegoricko-filosofické hříčce o souboji gangů v Epping Forrest. Zkrátka, co dodat? Tato deska se nedá moc hodnotit z muzikantského hlediska, ale z hlediska citů je čistá jako křišťál, ani nevnímám ty Kingovy smyčce a žestě a nevím, jsou-li špatně či dobře. Zkrátka, From Genesis to Revelation mohu slyšet vždy a všude a spolehlivě mne vždy rozvlní křídla mé duše k letu. Mohu tedy tomu intimnímu, křehoučkému dílku nedat pět hvězdiček?