Reakce na recenzi:

Voytus - @ 20.07.2009

Sticky Fingers z roku 1971 s pověstným obalem od Andyho Warhola je oproti starší tvorbě daleko učesanější, produkce i zvuk jsou pečlivě ošetřeny, ale někde vespod je pořád cítit původní syrovost. Takže taková krystalicky čistá špína.
Co se songů týče, tak je to jedna pecka za druhou, včetně těch ne tolik známých.
Keith Richards odpálí první, notoricky známý riff a je tu úvodní jízda Brown Sugar. Song se měl původně jmenovat Black Pussy, což neprošlo. Nevadí. Brown Sugar je slangový výraz pro heroin, kdežto Black Pussy je nepříliš slušným označením pro lehkou dívku, či ženu černé pleti. Zvláštní.
Pak je tu pohodovka Sway, dojemná a snad nejznámější balada Wild Horses, riffová a jamovací Can't You Hear Me Knockin', ve které dojde na pasáže perkusí a saxofonové sólo. Výsledek nemá daleko k latinskoamerické hudbě. Závěr první strany obstará líná bluesovka You Gotta Move, která je udělána v těžce dřevním stylu delta blues.
Druhou stranu odpálí Bitch. Jagger sípe a plive na všechny strany, do toho řízná dechová sekce a lehké bicí Charlieho Wattse - nemůžu si pomoct, ale kombinace Richadsových riffů, mírně utopeného nařvaného zpěvu, dechů a právě těch úsporných bicích, to jsou pro mě ti opravdoví Rolling Stones.
I Got the Blues odkazuje na počátek 60. let a harmonickou stavbou tak trochu i na gospel, Sister Morphine tak nějak podivně vibruje drogama. Skutečně zvláštní atmosféra. Také patří k mým oblíbeným, přestože na Bestofkách není (ale možná se mýlím, výběry mě nezajímají, pokud na nich není něco dříve nevydaného).
Pak následuje country-rocková pohodovka Dead Flowers. V překopané verzi (už ale nevím od koho) se objevila na konci filmu Big Lebowski, kde parádně vystihla děj.
Také bych neměl zapomenout na doprovodné vokály Keitha Richardse a vyhrávky Micka Taylora, který sice hraje dost nenápadně, ale bez jeho slide kytary by minimálně tahle píseň nebyla to pravé.
A závěrečná Moonlight Mile, to je přesně onen pompézní závěr, kterému nasazuje korunu produkce - les smyčců, klavír, citlivě vystavěný doprovod na kotle, akustické kytary.
Na Sticky Fingers nenajdete slabý song.
A jelikož o této desce se napsalo všude možne dost a dost chvály, tak jen konstatuji, že zde je to za plný počet a ještě něco navíc za ten Warholův obal s rozepínacím zipem.