Oldfield, Mike / Amarok (1990)

Album samotné mne ničím nezaujalo. Nemůžu dát více jak dvě hvězdy. Co mne však zaujalo je diskuze pod jednou z recenzí o atomvých bombách. Tím co teď napíšu si určitě proti sobě popudím mnoho lidí, ale plně si za tím stojím a jako student fyziky co se o to zajímá musím reagovat. Rozhodně nesouhlasím s tím, že je to nejhorší vynález v historii, ale ani nejlepší pochopitelně. Ale atomová bomba vyhrála válku, která by jinak trvala ještě 2 roky, zemřelo by několik milionů lidí na obou stranách. Takto zemřelo 200 000. Při bombardování Tokya obyčejnými bombami zemřelo víc lidí než v Hirošimě. A navíc američané shodily den předem na Hirošimu desetitisíce varovných lístků, aby obyvatelé opustili město. Neuvěřili? Jejich chyba. Kdyby se Japonci hned vzdali, vůbec nemusela být použitá druhá bomba. Kdyby některé státy neměly jaderné bomby, tak už dávno neexistují (Izrael) a možná by už neexistovalo lidstvo vůbec (studená válka).
Stejně tak vědci, kteří na bombě dělali nebyli žádní vrazi. Dělali jen svou práci. O použití se rozhodovalo úplně někde jinde. Já osobně bych účast na projektu Manhattan určitě neodmítl.
Nejsem zastánce atomových bomb, ale domnívám se, že je potřeba věci vidět komplexněji. Já vím, je hrozně lehké to hned odsoudit, obtížnější už je se nad tím zamyslet a přečíst si o tom něco. Ve válce už nešlo o těch pár tisíc životů, ale o případné větší ztráty a o únavu z války. Nemám sice rád komunisty, ale v jednom měl Stalin pravdu: "Jeden mrtvý je tragédie. Tisíc mrtvých je statistika."

» ostatní recenze alba Oldfield, Mike - Amarok
» popis a diskografie skupiny Oldfield, Mike