Lanegan, Mark / Blues Funeral (2012)

Ahoj Marku, tak jak je? Co nám povíš o této desce a o sobě?

„Prostě se mi po těch letech chtělo něco natočit. Cítil jsem se velmi dobře. Užíval jsem si všechny ostatní věci, co jsem udělal mezi „Bubblegum“ a tímto albem. Bral jsem to jako skvělou příležitost pomoci s hudební vizí někomu jinému, nebo spolupracovat s někým zajímavým.

Během psaní a nahrávání jsem poslouchal hodně krautrock. To pro mě není žádná novinka. Kapely jako Kraftwerk,Cluster,Neu! a Harmonia – něco z toho jsem už použil na „Bubblegum“, ale teď jsem se snažil, aby to znělo o něco radostněji.

A taky jsem si koupil bicí automat a syntezátor. Hodně času jsem si s tím pohrával, občas z toho něco zajímavého vypadlo, tak jsem to na desce použil. I když většina písní byla napsána jen s kytarou. Myslím, že se ta kombinace celkem povedla, alespoň mě se líbí. Namíchal jsem dohromady rock, blues, country, gospel, dokonce synth. Přitom jsem nechtěl, aby to posluchače nějak rušilo. Naopak, hledal jsem nějaký spojovací prvek.

Ve studiu jsem měl své staré dobré přátele a oblíbené spolupracovníky - Alaina Johannese, Jacka Ironse, Grega Dulliho, Josh Homma a další. Je na 100% spolehnutí a všichni si umíme vyjít vstříc.

Textově – hm, tak víte, čím jsem v životě prošel. Byl jsem narkoman, skeptik, tulák, zatracená duše, takže zpívám v metaforických obrazech o pocitu zoufalství, konfliktech, smutku, lásce, naději a o lidské statečnosti.

V drtivé většině jsme dnes zaplavováni snadno zapamatovatelným popem. Moje vize je, aby si tuhle desku hráli lidé ještě za mnoho let, až já budu šest stop pod zemí.“

Celá řada muzikantů si svoji slávu užije v v mládí, případně ve středním věku. To ovšem Mark Lanegan, který se v hudebním světě pohybuje více než 25 let, zraje jak víno a zasloužených poct si užívá těsně před padesátkou. Dlouhé roky se léčil z heroinové závislosti a z depresí. Ale není to žádný lenoch. „BLUES FUNERAL“ je sedmé studiové album vydané pod jeho jménem.

Vybraní muzikanti předvádějí naprosto perfektní výkony, ale nad tím vším se vznáší nádherný, charismatický, zakouřený, smrtelně strašidelný, zadumaný baryton, který vnímám jako „žalozpěv smrti“.

1. album startuje svižná „The Gravedigger´s Song“ působivá basa, kvílející kytary a úderné bicí, „s piraními zuby sním o tobě a chuť tvé lásky je tak sladká“.

2. hypnotický, pohřební, atmosférický marš, roztřesená kytara, roztřesené klávesy, to je jeden z vrcholů alba, šestiminutová „Bleeding Muddy Water".

3. chytlavý kytarový rozjezd s nádechem krautrocku a máme tu „Gray Goes Black“, která začíná veršem „prosím nevypínejte moje rádio, na provaze se ještě nehoupám“.

4. vynikající bluesovka za pomoci zpívajícího Grega Dulliho to je „St. Louis Elegy“, neboť „ty slzy jsou likér a nemocný jsem ho vypil“.

5. bezvadná vypalovačka s těžkými kytarovými riffy (Josh Homme) „Riot In My House“, další vrchol alba. Špinavé nádobí poskakuje po kuchyňské lince.

6.„Ode To Sad Disco“ trochu vzpomínka na éru Joy Division a New Order. Mark o ní říká „..mdlá meditace o prázdnotě klubové kultury“.

7.„Phantasmagoria Blues“, Markova klasika.

8. další výborná vypalovačka, psychedelický rachot „Quiver Syndrome“.

9.„Harborview Hospital“ neslyšíte v úvodu trochu kytaru U2 v dobách největší slávy? Zasněný a uhrančivý zpěv, nádhera! „Šel jsem do nemocnice Harborview, slyšel jsem Agnus Dei, oh milosrdná sestro, příliš dlouho jsem byl pryč…“

10. „Leviathan“, temně a pomalu se valící deprese.

11. akustická kytara na úvod pomalé, tesknivé „Deep Black Vanishing Train“. Boj s démony závislosti nebyl snadný. „ Žlutý měsíc svítí, copak nikdy nesestoupí, roztrhané novinové stránky, rozházené po celé zemi..“

12. bluesový a pohřební průvod se blíží ke konci, vlastně shrnutí celých 55 minut v jedné skladbě, neklidná, drum machine podpořená „Tiny Grain Of Truth“ .
„Co se stalo, to se stalo, stalo se teď“…. A krev je krev, je krev teď…“

Vynikající album. 5 hvězdiček.

>> odkaz

» ostatní recenze alba Lanegan, Mark - Blues Funeral
» popis a diskografie skupiny Lanegan, Mark