McCartney, Paul / McCartney (1970)

Dnes je to přesně 50 let, co tato Pavlova prvotina spatřila světlo světa a tak jsem si řekl, že bych mohl i já něco hodit do placu k tématu. Prvně se musíme zasadit do kontextu doby, rozpad Beatles byl nezastavitelný a Paula, jako hnacího člena skupiny posledních několika let, to dost mrzelo, tudíž se s rodinou schoval před světem na své farmě a začal tvořit... cosi. Album je převážně složeno z nedokončených fragmentů a pokusů, jako Hot as Sun/Glasses, Oo You, The Lovely Linda nebo závěrečná Kreen-Akore, a z kousků, co mu kluci nedovolili vydat pod broučí značkou, jako Teddy Boy nebo Junk. Nejvýraznějším songem celého alba je rozhodně Maybe I'm Amazed, jeden z jeho nejznámějších sólových hitů s typickou McCartneyho melodikou a já osobně z něho cítím silně znatelnou auru Beatles a zvuk, který doprovází celé album Let it Be. Na sólovky z téhož roku z produkce Johna a George to rozhodně nemá, ti dva stvořili po všech stránkách kvality úplně jinou muziku, jenže mám takový dojem, že toto album ani nějaké větší ambice prostě nemělo. Paul si zkrátka doma zabrnkal, zabubnil, splácal to na desku a vydal, kvalita je odpovídající a mě to tudíž vůbec neuráží a čas od času, když mám chuť na něco velmi nenáročeného, ale zároveň kapánek trhléhlo, tak si to rád pustím, přeci jen, tu potřebnou atmosféru, kterou v danou chvíli hledá, to má.

» ostatní recenze alba McCartney, Paul - McCartney
» popis a diskografie skupiny McCartney, Paul