Uriah Heep / Return To Fantasy (1975)

Změna na postu baskytaristy zřejmě vlila UH novou krev do žil. John Wetton je navíc baskytarista zpívající, zde i mellotronující. Zatím ho sice nepouštějí ke skládání, ale nevadí, to ještě přijde. Stylově podobný Thainovi - hodně vyhrávek, využití celého hmatníku nástroje...a tak.
Desku otevírá titulní skladba, která trochu připomíná mohutné pompézní jízdy ze starších alb. Kapela běží s větrem o závod, Byronův hlas má zase ten správný výraz a Hensley inspiraci. Dále to příjemně utíká - Shady lady, Devil's daughter vůbec nejsou špatné, Lee Kerslake obohacuje zvuk cowbellem, tamburinou a dalšími perkusemi, navíc je Devil's daughter i rytmicky zajímavá.
Beautiful dream by klidně mohla být i na Look... - kapela si hraje s dynamikou, má to děj, je to konečně zase i uriášovsky ponuré, Byron zase předvádí svůj hlasový potenciál.
Druhá půlka je sice víc do popu, ale zde mi to vůbec nevadí. Prima donna mi sice v první chvíli připoměla ELO, ale nevadí. Mellotronová saxofonová sekce zní moc dobře (možná by to bez ní ani nebylo ono). Zmírníme a dáme si Your turn to remember. Už jsem Hensleye prokoukl dříve! Je to popíkář a chce na muziku balit jen balit ženský:-). Je to kýčovitá slaďárna, ale pořád to má nápad. Showdown, Why did you go také nejsou špatné a na závěr jedna s poselstvím, jak to mají ve zvyku. Texty u téhle kapely vždy stály za to. A year or a day je moc pěkná tečka za tím naším případem.
Tedy: Return to fantasy je příklonem k popu, ale kapela tu má fakt parádní nápady a po Wonderworld mám pocit, že je zase baví hrát.Navíc musím pochválit zvuk, především bicí. Za opravdovou fantazii považuji Demons and wizards, není to pro mě tedy návrat, ale mám tuhle desku rád. Průměr to není, exceletní přírůstek také ne ( určitě ale alespoň přírůstek:-)), dávám 3,5 ( Dobré, minimálně s jedním zásadním songem ).

» ostatní recenze alba Uriah Heep - Return To Fantasy
» popis a diskografie skupiny Uriah Heep