Cobham, Billy - Billy Cobham's Glass Menagerie: Stratus (1981)

První studiové album z trilogie Billy Cobham's Glassmenagerie /Billyho skleněný zvěřinec/ mě zaujalo díky účasti mladého, zatím neznámého kytaristy jménem Mike Stern. Jelikož jsem velký příznivec Cobhamovy hudby, nenechal jsem tento titul v polici cd bazaru, zakoupil jsem a doplnil ho do cd kolekce Billyho portfólia.
Musím přiznat, že alba z pozdější Cobhamovy tvorby mě nebrala tolik, jako desky ze sedmdesátých let. Odstupem času se vše srovnalo a já si hudbu tohoto špičkového bubeníka vychutnávám plnými doušky. Nejde jen o rytmický přístup a inovace v tomto ohledu, Cobham je zdatný skladatel a to, co napíše a nahraje mi prostě sedí. Jde hlavně o neobvyklou rozmanitost v jeho tvorbě s jakou prezentuje svoje výkony za bateriemi bicích. 

Album Stratus - co se týče Cobhamovy autorské stránky má prázdniny. Nepřineslo jedinou novou skladbu z mistrova pera. Tři předělávky z minulého období plus sólo na bicí svědčí, že BC potřeboval timeout. O to lepší je prostor pro realizaci a prezentaci jeho spoluhráčů. Michael Urbaniak, hráč na elektrické housle a lyricon je autorem skladby Kasia. Píseń je postavena právě na zvuku elektrických houslí. 
Baskytarista Tim Landers přispěl kouskem All Hallows Eve v reggae hávu a prezentuje své hudební dovednosti. 
Jímavá a pomalá skladba Wrapped in a Cloud je od klávesisty Gila Goldsteina. I když se tu předvádí všichni borci v akci, tak v této skladbě má hudebně navrch křídlo Steinway-Flugel. 
Závěrečná Brooze je od Mike Sterna. Po nemastném, neslaném začátku se skladba ledabyle rozjíždí do parádní kytarové orgie. Miluji Sternův mladický, neotesaný kytarový rukopis. 

Z pohledu do světa jazzu o něčem revolučně přínosném nemůže být tady ani řeč. Musím ale vypíchnout Billyho spoluhráče, jak po stránce autorské, tak i po stránce dovednostní. Albu jsem dal kdysi ***z***** Po několika poslechových návratech jsem si jist, že za víc ani míň to nebude.
reagovat

Judith @ 05.02.2024 00:13:47
Billy mě baví. Nevidím na albu ucelenou koncepci (zřejmě proto, že tam prostě není), ale ráda bych si poseděla v podniku, kde hraje takováto sestava. Hudba plyne do ucha velmi lehce, nenásilně poletuje mezi jazzem, reggae, rockem a různě náladovým preludováním, ale má to vždycky drajv. Pohoda, která nabíjí. Za mě tři hvězdičky hezky silné.