Hammill, Peter - Sitting Targets (1981)

Druhý zápis v osmdesátkách se Peterovi Hammilovi povedl se svým desátým albem Sitting Targets, které vyšlo v roce 1981. Na žádném svém díle nezněl stejně, proto jsem byl zvědav, s čím mě překvapí tentokrát. Leccos naznačila předchozí A Black Box, kde jsem zaznamenal určitý příklon k elektronice, nezasvěcení posluchači lomili rukama nad hrůzostrašnými zvukovými smyčkami a já přemýšlel kudy půjde vývoj dál.

Jisté využití různých syntenzátorů na dobarvení zvuku a pro tvorbu psychedelických výplní kdesi na pozadí dostalo zelenou. Peter jakoby naskočil na stejnou vlnu umělců, kteří se se zvukem, tak jako on, nebáli experimentovat – tak jako Peter Gabriel nebo Laurie Anderson. Překvapily rovněž i náznaky novovlnných postupů, které daly upomenout na kolegy The Police, kteří rovněž na své desce Zennyatta Mondatta v rámci stylu experimentovali s psychedelickými postupy a elektronickými smyčkami. Někdy jsem zaregistroval náznak gotické atmosféry, napadli mě třeba The Cure.

Na tomto albu Peter zjednodušil a pročistil aranže některých písní, ubylo experimentu. To nemyslím nijak ve zlém. Ale při opakovaném poslechu úvodní Breakthrough jsem najednou zjistil, že se jedná o regulerní rockový hit v nezaměnitelném podání a otiskem osobnosti Petera Hammilla. Hned v následující My Experience mě přepadl zčásti podivný pocit, zda Hammilla taky nesemlely osmdesátky, protože ten syntík v refrénu a dusavý rytmus mi připadal už trochu moc vlezlý. U akustické a něžné Ophelii jsem ještě trochu váhal, ale v Empress Clotches jsem opět nalezl Peterův rukopis – jen ten hypnoticky houpavý doprovod jako by nahráli s hlavním protagonistou již zmiňovaní The Police. Podobnou příchuť v aranžích cítím i u halucinogenní Glue. Po jejím poslechu mám pocit jako po požití nějakých opiátů. Z tohoto stavu mě však rychle vysvobodila parádní Hesitation, která navodila vzpomínky na starší alba. Pro pódia stvořená je titulní rytmicky náročná Sitting Targets s reggae saxíkem. Live provedení tuto skladbu neuvěřitelně nakoplo, ostatně posuďte sami a shlédněte video z německého Rockapalastu 1981:

>> odkaz

Dojemná balada Stranger Still s klavírním doprovodem donutí zaslzet nejedno oko a to nemyslím nijak cynicky. Navazující Sign a krásně zváštní What I Did jsou příjemnou výplní. Ponurejší a trochu slabší Central Hotel zakončila toto album s grácií.

Závěrem: Pohodovější Hammill na počátku osmdesátek, tak jak jej do té doby nikdo neznal. Po předchozích, poněkud rozervaných a temnějších albech tu Peter nabídnul nové výrazové prostředky – jednodušší aranže, rytmikou nasáklou novovlnými postupy a optimističtějším přístupem. Ač je deska mnohem přístupnější, nijak zde nerezignovala na kvalitu obsahu. Příznivcům Petera Gabriela by album mohlo kápnout do noty.

Melancholické a zadumanější myšlenky v textech již tolik neřežou a svou posmutnělostí mi připomněly některé texty Petra Fialy z Mňágy a Žďorp. Mě osobně se i tato nová poloha líbí, beru to jako příjemné vybočení a odpočinkové album po náročném Black Box.

P. S.: Nějak moc nerozumím výrokům kolegů recenzentů, kteří hodnotí toto album přívlastky "kontroverzní, těžko ztravitelné či syrové" Na mne v porovnání s některými předchozími alby působí mnohem uvolněněji. Je to první vlaštovka směrem k přístupnější Hammillově tvorbě, ke které jsem se nikdy nedostal.
reagovat

Spolu s Enter K, Patience a castecne A Black Box (side A), jedno z nejtvrdsich a taky nejoriginalnejsich P.H. experimentalne rockovejch alb. Drsnej, syrovej, (pro nektery) i tezko stravitelnej alternativni rockec ala VDGG Vital! Vybornej neuhlazenej dynamickej zvuk, vybornej Hammiluv vokal, vyborny neskutecne drsne krasny songy.. Pokud je ovsem nekdo ortodoxni artrocker, tak asi nic pro nej..
Hned prvni otvirak "Breakthrough" - Hammilluv krasne vycitavej hlas, nadherne drsny tony piana.. proste narez. Amen! "My Experience" - typicka hitovka ve vyvrcholeni podmalovavana vybornym synthem - proste prace profiku; "Ophelia" - jemnej, pomalej, baladickej "love song" s useknutym koncem; "Empress's Clothes" - Pecka, narez, vybornej zpev. Glue - V podobnym duchu jako zacatek predchozi "E.C.", melancholickej, industrialem svihlej cosmic-rockovej song; "Hesitation" - Oh no! Oh no! Oh no! Oh no!; "Sitting Targets" - opet narez - vybornej saxofon a vokaly; "Stranger Still" - piano + zpev, vyborna balada ala B Side A Black Box s psychadelickym ukoncenim ve stylu In Camera; "Signů - vybornou spanelkou prokladanej narez; "What I Did" - rytmicky strojove ladena pecka; "Central Hotel" - dalsi syrovej narez okorenenej elektrickyma bicima - opravdu se do tech drsne rezavejch kytar hodej.
(Ve svym zanru) jedoznacne zasadni album. Na tu dobu (1981) velice odvazny, syrovy a urcite i kontroverzni album..
reagovat

ufolog @ 27.01.2011 18:04:59
Jednoznacne jedno z nejmene stravitelnejch alb progrockovy sceny vubec :-) Pricemz (dle myho nazoru) jedno z PH nejlepsich.. Posluchaci ofrnujici se nad syrovosti VDGG - Vital, by meli tuhle desku naprosto ignorovat.. I punkeri pachali v 80's sebevrazdy, kdyz tuhle desku slyseli.. :_) AC/DC jsou mozna tvrdsi, ale daleko vic stravitelnejsi nez tahle syrova nadhera, ktera predbehla dobu o 10 let - viz seattle scena konce 80's:-) 5*