Hammill, Peter - Singularity (2006)

Dívám se na obal CD: černobílý, z blízka nafocený obličej vážného Petera Hammilla – aniž by v tom byla jakákoli teatrální póza. Bolest, která nekřičí, se zrcadlí v jeho očích, které jako by přesto nestárly v jinak stárnoucím obličeji…

Album bylo nahrané mezi lednem až dubnem 2006 a celé je komplet pouze dílem Petera Hammilla. Ale řeknu vám, je to síla. CD začíná dynamickou skladbou Our eyes give it shape, ve které uslyšíme nahrané akustické + elektrické kytary a bicí, vše od samotného Petera. Když text skladby dojde k „Jsem rád, že jsem stále tady, abych tohle mohl vidět…“, nelze si nevzpomenout nebo si neříct, jestli to náhodou trochu není o jeho infarktu, který krátce před tímto albem prodělal. Skladba Famous last words je totální progrock příjemně připomínající sedmdesátá léta. Velice osobní skladba založená na klávesách - Meanwhile my mother - je o Peterově matce umírající na Alzheimerovu chorobu. V krátké klavírní instrumentálce Of wire, of wood se Peter Hammill ukazuje překvapivě jako výborný skladatel moderní vážné hudby… Trošku odbočím: Hammill za to samozřejmě nemůže, ale malinko mi připomíná (hudebně) v této skladbě výborného herce Josefa Bláhu hrajícího hudebního skladatele v komedii Hodíme se sobě, miláčku? Já za to nemůžu, prostě taková moje možná iracionální asociace, ale alespoň díky ní mohu snad trochu odlehčit temnotu tohoto skvělého alba. Předposlední Friday afternoon zase dýchá bolestnou melancholií, je o tehdy nedávné smrti Hammillova ladiče pian, kterého zabil opilý řidič. To nejlepší na závěr? Skladba White dot. Nevím, jestli nejlepší, ale nejpodivněji určitě. Je to bizarní, šílené a nekompromisní, avantgardní… vlny klávesových temných melodií se hřmotně převalují jak vlny pekelného moře. Protože Hammillova invence nestárne. Skoro se to co do intenzity vyrovnává skladbě Gog Magog z In camera nebo třeba albu Van der Graaf Generator World record.

Uf. Dávám 4 body – Peter Hammill zase dokázal přijít s výborným albem, v roce 2006… A to si vemte, že první píseň napsal v roce 1960, kdy mu bylo dvanáct…

reagovat