Lucifer's Friend - Mind Exploding (1976)

Hlad po nové muzice, třebaže byla nahrána před čtyřiceti roky mě s přibývajícím věkem stále neopouští. Céda která si pravidelně objednávám v počtu větším než mi dovolí časové možnosti je důkladně naposlouchat ukládám bokem a když na ně přijde ta pravá chuť, letí igelitový obal do koše a stříbrná placka do přehrávače. Udělat si čas na hudební laskominy všemožného druhu není jednoduché pokud vlastníte a stále rozšiřujete sbírku několika (hodně) stovek alb. Své druhé luciferovi pomocníky jsem měl „pod polštářem“ zašité jářku půl roku. Předchozí nahrávka Banquet mě udělala velkou radost a něco podobného jsem očekával i od Mind Exploding.

Kulatý tovar si před pár dny pomalu zajíždí do hrací skříňky a už první minuta úvodní Moonshine Rider mi maluje úsměv ve tváři. Krásně čitelný zvuk všech nástrojů (tenhle remaster se Repertoire rec. opravdu povedl), strhující rockové tempo které popohání cválající bicí s perkusemi a už se přidává TEN NÁSTROJ- mocný hlas Johna Lawtona, díky kterému Lucifer´s Friend vlastně poslouchám. Vydržím ještě dynamicky volnější free dvojku Blind Boy ozdobenou pěknou melodií a musím k sobě zavolat ženu, ať si alespoň několik sekund také poslechne. Nasazuje sluchátka a vzápětí i úsměv. Znáš to, znáš ten hlas? Volám na ni v tom kraválu. Hm, asi jo odpovídá. Co na to říkáš? Kdo to je? (dost často mě baví ji takto zkoušet:-) Po chvilce odpovídá, že jí to připomíná uriáše, ale ti to určitě nejsou. Tak kdo, ptám se neodbytně znovu? A... neví. Ukazuju jí disk a jméno zpěváka. Konečně je doma. Dobrý, skvělý, já vím odpovím jí, sedlo mi to okamžitě. Zkus ještě nástrojově bohatou trojku ve které drnčí španělky, perkuse a Lawton zpívá jako bůh. Čtvrtá Fugitive je pěkně dunící našťavenej jazz rock, vlastně jako celá deska. Ta je stejně jako její předchůdkyně na tomto stylovém kotrmelci postavena a odlišuje se od místní konkurence. Žesťů sice ubylo, kreativní myšlenky však zůstávají.

Německé kapely kterých jsem kdysi míval ve sbírce nadpočet dnes nijak zvlášť v lásce nemám. Až na pár vyjímek je poznáte většinou okamžitě.
Lawtonovo uriášovské před-období je ale jiné. Spíš než pozice středoevropská by zde slušelo zařazení ostrovní. Jedná se totiž o porci kvalitní muzikantské školy, ne nepodobné kapelám soustředěným okolo řeky Temže.

reagovat

Album,kde kapela končí s jazzrockovým obdobím.Napříště to bude pop-hard rock a vůbec ne špatný.Na burze se na mě usmálo štěstí v r.80,kupuji novou,zapečeťenou a voňavou desku,společně i Sneak Me In.Za 500 Kčs.
Pocitové album.
Spousty hostujících muzikantů.
Skladba první-cítím naléhavost věcí příštích...
Sladba druhá-slyším James Last-a.
Skladba třetí-doteky středně rychlého cajdáku.
Skladba čtvrtá-není to jen beztvaré melodické bloumání,pěkná basa,kus hard-rocku.
Skladba pátá-Lawton perlí,hudba se ztrácí ve stereotypu.
Skladba šestá-šťavnatý jazzrock,nádherná práce.
Skladba sedmá-jak žena před očekáváním,vyhrávky a dechberoucí refrén s Lawtonem ve vrcholné formě...
reagovat